Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové,

chtěl bych vaši pozornost obrátit k pozměňovacímu návrhu 7330, který jsme předložili s kolegou Markem Výborným a byl tady diskutován. Protože jsem ale slyšel, že vypadá, že bude mít širokou podporu, tak nebudu ubírat tolik z našeho času. Přesto si dovolím ty důvody tady uvést.

Jde o to, že mnoho z dluhů, které jsou uvedeny v důvodové zprávě k návrhu zákona o dětských dluzích a o vypořádání se s nimi, tak prostě jsou dluhy, které vznikly někde u dopravních podniků v různých pokutách, případně v knihovnách nebo v takových institucích. A že to není malý problém, ukazuje, že k 1. 5. 2019 ve věkové kategorii do 15 let bylo 2 200 dětí v exekuci a mezi 15 a 18 to bylo 1 200 dětí. Ono to v součtu a v počtu všech exekucí, když se to týká necelých dvou promile nezletilých, tak to možná nevypadá jako tak velké číslo, ale vezměme si, že to je výbava, kterou si odnesou do života. A vzhledem k tomu, jak jsou u nás exekuce nastavené, jak je možné vyrábět ty dluhové otroky, kteří celoživotně splácí jenom na příslušenství, aniž by se kdy dostali ke splácení jistiny, tak mnoho z těchto lidí se vůbec z té situace vůbec nikdy nedostane. Možná jednou zdědí nějaký majetek, případně vyhrají ve sportce, a o to, co zdědí, nebo vyhrají, tak s trochou štěstí jim to poslouží ke splacení dluhů, ale mnohdy ani to možná stačit nebude, protože ty prostě nejsou pak mnohdy určeny k tomu, aby byly splaceny, ale aby dlužníka držely v otroctví.

Myslím si, že je skoro až nevysvětlitelné pro mnoho lidí, pro širokou veřejnost, že ty dluhy často vznikly u obcí nebo firem obcí, nebo společností obcí. Ale to vysvětlení se prostě skrývá v jedné potíži, která je široce zaujata v samosprávách. Ti, kteří odpustí dluhy, tak se vystavují riziku toho, že je někdo napadne za to, že nejednali s řádnou péčí hospodáře a poškodili svoji obec. Ano, judikatura říká a dává to i Ministerstvo spravedlnosti ve svém stanovisku, že toto je vyřešeno, že judikáty už řekly, že se tak už nestane a že ten, který je v tu chvíli obžalován, tak že se z toho nejspíše dostane. Jenom realita je taková, že v samosprávách, kterých máme v České republice jenom obcí 6 250, prostě ne všude je možné pracovat s právníkem na úřadě, případě být sám právníkem.

Když jsem osm let starostoval v Semilech, tak to, že na někoho bylo podáno trestní oznámení, i na mě bylo podáno trestní oznámení, pro mě nebylo v tu chvíli žádným problémem, protože jsem viděl, že je to úplný nesmysl, tak jsem se s tím jako člověk s právním vzděláním vypořádal velice jednoduše. Ale vím, jak je to hrozně nepříjemné a hrozně těžké pro člověka, který nemá zkušenost v advokátní kanceláři, neví, že je to naprosto nepodložené, a jak ho to také v mnoha případech řekněme i na zvláště malých obcích dokáže poškodit. Bohužel u nás pořád platí ta presumpce viny u politiků, takže stačí, že na někoho je podáno trestní oznámení, a už v tu chvíli je pro mnoho lidí odsouzen. A to předchází všemu tomu, jestli vůbec je projednán, jestli vůbec dojde k obžalobě. Ale už ta situace, to, že někdo podal jakékoli trestní oznámení, už je bráno v podstatě, jako že ten člověk to spáchal.