Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se nyní vyjádřím k pozměňovacím návrhům, které byly předloženy k tomuto tisku.

Začnu pozměňovacím návrhem A1, který, pokud se nemýlím, předkládal kolega Tomáš Martínek, případně určitě se k němu přidali i další kolegové z rozpočtového výboru. Je to pozměňovací návrh, který rozpočtový výbor podpořil, podpoří ho i Piráti. A o co jde. Jde o rozšíření úlevy pro mladé tak, že pro aktivaci úlevy bude u žadatelů žijících v manželství nebo registrovaném partnerství stačit, aby měl pouze jeden z žadatelů věk do 36 let. O co se jedná. Jedná se o návrh, aby ta příjmová kritéria poskytování hypoték byla mírnější v případě mladších žadatelů, a to i pokud se jedná o lidi v registrovaném partnerství nebo manželství. Důvod je prostý. Pokud bude pár a žádá o hypotéku a bude platit, že aspoň u jednoho z osob v tom páru je perspektiva budoucího zvýšení příjmů, což je základní argument, proč omezovat ta příjmová kritéria u mladších lidí, tak v takovém případě stačí, aby to bylo u jednoho, není nutné, aby to bylo u obou. My máme za to, že tento návrh je naprosto logický, jenom se obáváme, že je příliš úzký, ale k tomu se dostanu později. Z těchto důvodů určitě tento návrh podpoříme. Jsem rád, že získal podporu rozpočtového výboru, a věřím, že získá podporu i Poslanecké sněmovny.

Nyní návrh B1 kolegy Munzara. To je návrh, který v sobě skrývá úplné zrušení úpravy úvěrových ukazatelů. Tady se dostávám do nějaké disputace s kolegy z ODS. My máme za to, že tento návrh jde příliš daleko. Kolega Munzar hovořil o tom, že přestože tu máme významnou krizi a přestože příjmy domácností stagnují, tak ceny nemovitostí rostou. Nicméně to neznamená, že je to obecný princip. V roce 2008 a v té navazující krizi jsme v České republice zažili prudký pád cen nemovitostí až o 20 % a skutečně došlo k významnému výkyvu cen nemovitostí i v České republice. Ono to primárně souvisí s reakcí bankovního sektoru na tu krizi. Ve chvíli, kdy rostly úrokové sazby, což se stalo v tom roce 2008, pokud se nemýlím, mělo to samozřejmě tehdy dopad i na financování státního dluhu, nicméně tehdy ty úrokové sazby vzrostly a ceny nemovitostí se propadly. Naopak nyní v té současné krizi, která je podstatně jiného charakteru, dochází naopak k tomu, že úrokové sazby centrálních bank byly sníženy, dostupnost financí na trzích razantně vzrostla a nemovitosti jakožto často bezpečný přístav pro investory se naopak staly výrazně atraktivnějšími, takže ty ceny nemovitostí razantně rostou, přestože máme tady významnou krizi a příjmy domácností stagnují.

Nicméně to, že to v této konkrétní krizi je zrovna tak, ještě neznamená, že to tak bude i v krizích příštích, které bezpochyby přijdou. A my máme za to, že ten parametr loan to value, LTV, který limituje tedy částku, kterou si člověk může půjčit, vůči hodnotě té nemovitosti, kterou kupuje, je sám o sobě rozumný. A že prostě jak historická zkušenost České republiky, tak třeba příklad Irska, kde to je učebnicový příklad toho prasknutí té nemovitostí bubliny, dokládají, že je namístě tento parametr mít, zvláště z důvodu ochrany těch dlužníků, kteří, pokud v té krizi přijdou o práci, by měli problém splácet. Z tohoto důvodu ten pozměňovací návrh B1 nepodpoříme, máme za to, že skutečně toto je část návrhu ze strany vlády a ze strany ČNB, která má smysl a která je rozumná a je to nějaký kompromis, na který jsme připraveni přistoupit.

Další návrh je pozměňovací návrh B2, taktéž kolegy Munzara a tam kolega Munzar navrhuje snížení počtu úvěrových ukazatelů ze tří pouze na jeden, a to LTV. Naopak s tímto návrhem my souhlasíme a podpoříme ho. O co se jedná? Jedná se o vyškrtnutí těch parametrů DTI a DSTI z toho zákona neboli debt to income a debt service to income, tedy náklady dluhové služby vůči příjmům domácnosti a celkovou výši dluhu vůči ročnímu příjmu domácnosti.

My máme skutečně za to, že tyto dva ukazatele už jsou nadbytečné, kolega Martínek to zmiňoval, že jenom v jedné zemi v Evropě jsou aplikovány všechna tři tato kritéria v rámci regulace hypotečního trhu a my máme za to, že je možné je vypustit a že skutečně banky mají větší prostor i motivaci vyhodnocovat tu specifickou situaci jednotlivých klientů. Ta situace skutečně může být velmi specifická a já si ani netroufám vlastně predikovat, jaké všechny životní situace to mohou být u těch žadatelů, a myslím si, že zákonodárce to ani není schopný obsáhnout a vymýšlet na to jednu univerzální regulaci, prostě podle našeho pohledu, nebude fungovat příliš dobře.

Jenom nějaký konkrétní příklad, typicky může jít o OSVČ, kteří mají výdajový paušál a bude obtížné určit, kolik je tedy ten skutečný příjem těch živnostníků. Uváděl jsem tady příklad studentů na doktorském stipendiu a celá řada dalších specifických situaci, které mohou nastat, podle nás skutečně banky mají dostatečný aparát a dostatečnou motivaci na to to solidně vyhodnotit. Pokud zavedeme to kritérium LTV, s čímž my souhlasíme, tak potom bude možné to vyhodnotit a kdyby náhodou nakonec ten člověk nebo ta rodina nebyli schopni splácet tu hypotéku, tak v nejhorším případě prostě tu nemovitost prodají, splatí tu část, kterou dluží, z prodeje té nemovitosti a začnou znovu v nájemním bytě. Nemyslíme si, že to riziko je vlastně tak významné, aby nás nutilo regulovat plošně celý trh takhle striktními parametry. Tolik k pozměňovacímu návrhu B2.

Nyní se dostávám k pozměňovacímu návrhu B3, sněmovní dokument číslo 4823, opět návrhu kolegů Munzara a kolegy Skopečka. Tady se jedná o vypuštění úpravy obchodů a úvěrových operací České národní banky. Jedná se o zachování původního znění zákona v oblasti měnových nástrojů politiky ČNB, které jsou dle předkladatelů dostatečné, takže tento návrh my podporujeme, máme za to, že kdyby to bylo skutečně nutné ty pravomoci centrální banky rozšířit, tak to tato Sněmovna zvládne během pár dnů v legislativní nouzi jako to zvládla minulý rok.

Prostě máme za to, že ty pravomoci České národní banky několik desítek let nedělaly nikomu problém, byly dostačující a že teď radikálně rozšířit její pravomoci, především s odkazem na Evropskou centrální banku, která je ovšem dozorována úplně jiným způsobem, kde se ta bankovní rada skládá z guvernérů národních bank Eurozóny, kteří skutečně jsou na sobě značně nezávislí, zatímco u nás je celá ta bankovní rada jmenovaná prezidentem, tak takhle masivní rozšíření pravomocí my nepovažujeme za adekvátní. Máme za to, že je tam příliš mnoho hypotetických důvodů, příliš mnoho co by bylo, kdyby se to nepřijalo, které jsou to podle nás prostě řešitelné úpravou v legislativní nouzi, což už se ostatně stalo s časově omezeným trváním a není potřeba z toho dělat stabilní součást těch měnových nástrojů České národní banky. Z tohoto důvodu ten pozměňovací návrh B3 podpoříme.

Další pozměňovací návrh je pod číslem B4, sněmovní dokument číslo 4822, návrh opět kolegů Munzara a Skopečka, přičemž tady se jedná o rozšíření objemové výjimky u hypoték z pěti procent na deset procent. Toto je opět pozměňovací návrh, který jako Piráti podporujeme. Já jsem o tom už hovořil u toho pozměňovacího návrhu B2, tady je ta motivace velmi podobná, to znamená, snaha obsáhnout ty specifické životní příběhy. Hodně jsem mluvil o živnostnících s výdajovými paušály nebo s paušální daní, kde Česká národní banka argumentuje tím, že banky budou uznávat pohyby na účtu jakožto doklad příjmu, nicméně tito živnostníci mohou zcela legálně přijímat peníze i v hotovosti, takže nevidíme důvod tyto lidi nějakým způsobem diskriminovat a skutečně u těch živnostníků, kteří mají výdajový paušál nebo paušál daně, je velmi obtížné určit, kolik je tedy ten jejich reálný příjem, protože to, co mají napsané v daňovém přiznání nemusí skutečně odpovídat těm prostředkům, které mají reálně k dispozici na splácení té nemovitosti.

Z toho důvodu především podporujeme rozšíření té objemové výjimky u hypoték z pěti na deset procent. Skutečně máme za to, že živnostníci jsou tak významná část českých pracujících, že je namístě to výrazně zohlednit ve znění tohoto zákona, a věříme, že by se pro to mohla najít podpora, údajně se už podařilo tu výjimku zvednout ze tří procent na pět procent, což já vítám, ale stále mi to přijde strašně málo, živnostníků je u nás jeden až dva miliony, takže skutečně jde o velmi významnou skupinu lidí a vzhledem k tomu, že těch pracujících celkově je nějakých pět milionů a živnostníci tvoří velmi významnou část té celé pracovní síly, tak si myslíme, že těch pět procent výjimek nestačí a je namístě dát tam ten limit vyšší, proto souhlasíme s tím limitem deset procent, který podle nás už pokryje širší škálu těch mezních případů. Z toho důvodu tedy podpoříme jako Piráti ten návrh B4 kolegů Munzara a Skopečka.

Dostávám se k pozměňovacímu návrhu B5, přičemž tento návrh pod sněmovním dokumentem 4821 opět z dílny kolegy Munzara se Skopečkem se týká rozšíření úlevy pro mladé tak, že pro aktivaci úlevy bude stačit, aby měl pouze jeden z žadatelů věk do 36 let, nikoli všichni. Asi se ptáte, jaký je ten rozdíl oproti návrhu pod písmenem - teď se omlouvám - A1, který pokrývá něco podobného. Tak ten zásadní a podle nás velmi podstatný rozdíl i důvod, proč já ten návrh A1 považuji za příliš úzký, je, že tentokrát se to týká všech žadatelů, nejen těch v registrovaném partnerství nebo v manželství. Vzhledem k tomu, že zhruba 50 % dětí se u nás rodí v nesezdaných svazcích, tak skutečně nepovažujeme za šťastné, pokud tito lidé jsou diskriminováni v oblasti přístupu k hypotékám. Prostě myslíme si, že není správné 50 % rodin diskriminovat a zhoršovat jim přístup k hypotékám jenom proto, že nemají úřední štempl na svém svazku. Je to 50 % rodin a my máme za to, že by mělymít stejné podmínky pro žádání o hypotéku jako všichni ostatní. Z tohoto důvodu tento návrh podpoříme. Ostatně kolega Martínek ho tuším také předložil. K tomu se ještě dostanu asi v další části až přijde na řadu. Prostě podporujeme rozšíření té úlevy pro mladé tak, aby skutečně stačil jeden žadatel do 36 let věku. Myslíme si, že nedává smysl diskriminovat nesezdané páry. Takže to byl návrh B5 kolegů Munzara se Skopečkem, který jako Piráti rozhodně podpoříme.

Dále návrh C1, to je návrh, který jsem předložil já. Najdete ho pod sněmovním dokumentem 7250. Tento návrh je z mého pohledu zcela zásadní. A tady bych zvlášť požádal pana guvernéra, aby skutečně se se mnou pustil do té debaty, protože já tam velmi nesouhlasím se stanoviskem, které mi poskytli úředníci resp. zástupci Ministerstva financí a České národní banky ve věci dopadů tohotoozměňovacího návrhu. Tento návrh mění zákon o registru smluv tak, aby se Česká národní banka stala povinným subjektem zákona o registru smluv. Já skutečně mám za to, že tato úprava je zcela namístě. Že není důvod ve chvíli, kdy státní firmy jako ČEZ nebo České dráhy zveřejňují smlouvy, kdy všechny úřady zveřejňují smlouvy, aby Česká národní banka byla z této povinnosti vyňata. Samozřejmě souhlasím s tím, aby některé smlouvy byly z této povinnosti vyňaty, ale to je podle našeho názoru pokryto tím ustanovením v zákoně o registru smluv, které vyjímá smlouvy o finanční stabilitě z působnosti zákona o registru smluv. A zástupci Ministerstva financí a České národní banky namítají, že pokud by došlo k uzavření smlouvy mezi Českou národní bankou jakožto věřitelem poslední instance, a nějakou soukromou bankou, že by tato smlouva musela být zveřejněna v registru smluv a že by to vedlo k runu na tu banku, tzn. k tomu, že by klienti ve velkém požádali o výběr vkladů, což by mohlo tu banku samozřejmě položit. Nicméně já se s tímhle zdůvodněním absolutně nemohu ztotožnit. Ve chvíli, kdy zveřejnění té smlouvy by mohlo vést k runu na banku, tak je snad zcela evidentní, že taková smlouva se týká finanční stability našeho bankovního systému, protože přece to, když by kvůli zveřejnění té smlouvy zkolabovala nějaká banka, samozřejmě finanční stabilitu výrazně narušuje. Takže já mám za to, že to je spíš nějaká účelová argumentace ze strany Ministerstva financí a Národní banky, kteří nechtějí, aby byla Česká národní banka subjektem zákona o registru smluv, aby bylo vidět na ty provozní smlouvy České národní banky. Nemyslím si, že je namístě, aby Česká národní banka měla nějaké význačné postavení jiné od jiných veřejných institucí, co se transparence týče. Z toho důvodu velmi žádám o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. V případě, že skutečně Národní banka a Ministerstvo financí trvají na tom svém výkladu, tak prosím o vrácení do druhého čtení, abychom mohli skutečně navrhnout nějakou úpravu. Byť jsem přesvědčen, že současné znění je dostačující a že ty oprávněné výjimky jsou tam pokryty dostatečně. Proto vás tedy všechny žádám o podporu pozměňovacího návrhu C1 pod číslem sněmovního dokumentu 7250.