Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové, já se pokusím být stručný. Svým způsobem navážu na svého předřečníka, protože pro mě je tato věc, jak jsem už uvedl, když se mě na to poprvé tázali, spíše více k otázkám než k tomu, abych uměl odpovědět.

První otázka je, proč za šest a půl roku orgány činné v trestním řízení nedospěly k výsledku a proč některé odpovědné osoby, které pracovaly v tomto muničním skladu, byly zproštěny obžaloby, a jak je možné, že dodnes tedy nevíme příčinu těch výbuchů. To je opravdu na pováženou.

A co je pro mě ještě důležité, a to si myslím, že se týká právě toho, co v sobotu pan předseda vlády a pan místopředseda vlády vyhlásili. Jejich vyhlášení bylo, že mají zjištěné skutečnosti, které dostatečně odůvodňují závěr, že byl spáchán trestný čin.

No, my tady - nebo moji předřečníci mluvili o tom, že jsou tady důkazy. Ale žádný důkaz nebyl předložen. Žádný důkaz nebyl předložen. Protože pro mě jako pro právníka je zásadní rozdíl mezi důvodným podezřením - a to předseda vlády uvedl - a důkazy. Důkazy hodnotí soud a žádný soud zatím o žádném důkazu, který by vedl k potrestání viníků, neřekl. Takže to je pro mě to nejpodstatnější.

Potom tady byla řeč o tom, jak jsou všichni naši spojenci zajedno v tom, co děláme. No já to tak nevnímám. Já musím říct, že jsem se vrátil k tomu, co se odehrálo 15. a 16. dubna letošního roku v Paříži, a to bylo jednání ukrajinského prezidenta Zelenského s francouzským prezidentem Macronem a německou kancléřkou Angelou Mergelovou. Závěr tohoto jednání byl jednoznačný. Francie - Německo sdělili ukrajinskému prezidentovi, aby dodržoval minské dohody a že další jednání bude pokračovat 19. 4. Logické, protože Francie - Německo sledují zájmy svých zemí, potažmo zájem Evropy a spor o Ukrajinu, spor, jakým způsobem se to bude vyvíjet na Ukrajině, není v zájmu dalšího ekonomického fungování Evropy. A to si myslím, že je velmi důležitá záležitost, protože prezident Macron v tom výročním prohlášení předminulého roku řekl, že je potřeba hledat emancipaci Evropy tak, aby Evropa uměla formulovat svůj vlastní evropský zájem. Také nemůžete nikdo říct, že by byl nějaký potlesk pro naše takzvaně razantní kroky, které jsme učinili.

A to mě vede k dalším otázkám. Na kolik je to naše řešení, tzn. na základě důvodného podezření, vůbec podloženo, abychom ty takzvané razantní kroky dělali. My jsme si vlastně vyhoštěním 18 diplomatů zlikvidovali naši ambasádu, protože podle Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, kde platí princip reciprocity, jsme museli počítat s tím, že stejný počet našich pracovníků bude vyhoštěno z Ruské federace. Takže tato úvaha vlády mi připadá minimálně nevhodná. Všimněte si, že mnohem větší země s mnohem většími ambasádami v Moskvě tu naši reakci - pokud vůbec reagovaly vyhoštěním nějakých ruských diplomatů ze své země, reagovaly mnohem střídměji, než jsme to učinili my.

Já tedy musím říct, že je důležité, abychom se touto otázkou zabývali, aby součástí případného usnesení Poslanecké sněmovny bylo to, že trváme na došetření výbuchu ve Vrběticích. A nechci připomínat výroky, které tady měl bývalý ministr vnitra Chovanec v roce 2014, 2015 při mnoha schůzích Poslanecké sněmovny, která se tímto problémem zabývala, jak v tom říjnu, tak v prosinci roku 2014, tak následně na jednání výborů nebo komisí Poslanecké sněmovny. Myslím si, že ti, kteří tady byli v minulém volebním období, si dobře pamatují, jakou důležitost, jaké otázky tady padaly a co nám tenkrát ministr vnitra říkal. A já jsem nucen říct, že jsem hrubě nespokojen s tím, že všechna vyšetřování, která tady zatím byla vedena, nedospěla k žádnému výsledku, a to ani v situaci, kdy byly dány důkazy pro šetření, ať už šlo o ten rozpor mezi tím, že nejdřív byli povoláni hasiči, a pak teprve nastaly výbuchy... To přece nikdo ještě neodpověděl přesto, že jsme už tenkrát v roce 2014 požadovali, aby tento nesoulad tady vůbec byl vysvětlen.