Vážené kolegyně, kolegové,

jsem moc ráda, že se tento návrh zákona dostal na projednávání na půdu Poslanecké sněmovny. Pokusím se být také stručnější, nicméně musím tady zmínit některé důležité věci.

Odškodnění obětí nezákonných sterilizací by vyřešilo velmi vážná porušení lidských práv a současně by bylo jasným signálem pro naši společnost, aby se podobné eugenické zrůdnosti v naší společnosti již neopakovaly. Stovky osob, které byly sterilizovány bez informovaného souhlasu v období od roku 1966, zůstávají v České republice bez reparace. Mnozí, kteří byli sterilizováni před rokem 1989, zemřeli, aniž by dostali jakékoliv odškodnění. Promlčecí doba, během které je možno se svých nároků pro porušení osobnostních práv domáhat v občanskoprávním řízení, jsou tři roky a podobné je to i s možnostmi v rámci trestního práva. Převážná část osob, které byly sterilizovány bez informovaného souhlasu, nebyla z tohoto důvodu nikdy za tuto újmu odškodněna. Jen výjimečně dosáhli někteří z žalobců, kteří byli sterilizováni v pozdější době, úspěchu v rámci individuálních soudních řízení.

A teď možná trochu historie. V roce 2005 tady byla první souhrnná zpráva o této problematice, a to závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv, který uváděl, že ve skutečnosti ve všech případech, které hodnotí veřejný ochránce práv, nelze říci, že ženy souhlasily se sterilizací nebo že byly dostatečně informovány o podstatě a důsledcích takového zásahu, aby jejich souhlas byl právně relevantní.

V roce 2009 česká vláda vyjádřila lítost nad sterilizacemi osob bez informovaného souhlasu.

V roce 2012 legislativa týkající se informovaného souhlasu při sterilizaci je definitivně přijata, a to v novele zákona o zdravotních službách.

V roce 2015 byl vytvořen odškodňovací zákon, věcný záměr, který vládě předložil ministr pro lidská práva, bohužel vládou nebyl schválen.

Problémy, které vyžadují řešení: Za za prvé, oběti stárnou, mnoho jich už zemřelo a reparace se nedožilo. Dále je to destigmatizace obětí. Stále je nedostatek povědomí a porozumění mezi veřejností o povaze újmy a škod, které utrpěly tyto oběti. Individuální soudní řízení nejsou řešením pro naprostou většinu obětí, a to vzhledem k promlčecím lhůtám a dále nedostatku finančních prostředků na právní zastoupení u sporu s nejistým výsledkem.

Odškodňovací proces by měl obsahovat výši odškodnění podobnou těm, které vláda vyplatila žalobcům, kteří uzavřeli smírné dohody v rámci žaloby u Evropského soudu pro lidská práva či těm, které odpovídají individuálním přiznaným odškodněním soudních řízení dle českého práva.

V návrhu zákona se navrhuje 300 tisíc pro jednu osobu, to je vlastně výše toho odškodnění. Jak už tady paní poslankyně Válková zmiňovala, jednalo by se zhruba maximálně o 400 osob, to znamená, že celkové náklady na odškodnění by činily maximálně 120 mil. korun a jejich výplata by byla rozložena minimálně do pěti let.

Nejméně po dobu 14 let vládu České republiky opakovaně vyzývají také všechny příslušné orgány zabývající se dohledem nad dodržováním lidských práv při Organizaci spojených národů, jako například výbor OSN pro odstranění diskriminace žen nebo Rada pro lidská práva.

Ještě chci zmínit, že oběťmi byli také muži a mnohdy také pacienti a pacientky v psychiatrických zařízeních.

Moc prosím o podporu tohoto návrhu a o to, abychom jej poslali do druhého čtení.

Děkuji.