Když Jan Amos Komenský formuloval ve starém, zkostnatělém světě, plném strádání, náboženských sporů, sociálních nespravedlností a válek, zásady moderní pedagogiky, učitelům přisuzoval roli nad jiné významnou. Ve vzdělání a výchově spatřoval cestu k humánnější, spravedlivější společnosti založené na skutečných lidských hodnotách a na mírové spolupráci všech. Viděl velmi vnímavě, jak nerozumný a nespravedlivý je labyrint tehdejšího světa, a východisko tehdy hledal v cestě do ráje srdce.

Považoval by Komenský za rozumnější svět 20. století s jeho sociálními a rasovými problémy, koloniálními impérii, třídními zápasy a dvěma světovými válkami? A byl by ve své kritice všech zlořádů lidské pospolitosti a válek shovívavější k civilizaci století dvacátého prvního? Nepochybně by ten, kterému dáváme přídomek učitel národů, mohl ocenit, kam až se posunula ve svém vývoji věda a lidské poznání i produkce statků potřebných k životu. Jistě by mohl ocenit, jak důležitým se stalo pro společnost našeho věku právě vzdělání a jak podstatná je v něm úloha kvalifikovaného pedagoga, tedy člověka v souladu s jeho představami lidsky a odborně způsobilého a schopného být dětem, žákům i studentům dobrým průvodcem.

V den 28. března, kdy vyslovujeme poděkování učitelům a všem pedagogům, se sluší slavit a zdůrazňovat respekt k jejich dobré práci. Je ale vhodné a žádoucí si také připomínat, že pokud jde o docenění dobrých a kvalifikovaných učitelů a vychovatelů, mnohé v Komenského vlasti milé dnes drhne. Ať už jde o ohodnocení finanční i to nemateriální, nebo o podmínky práce a kapacity a vybavení škol. Loni a letos se mnohé dostalo do stínu kvůli mimořádné situaci pandemie. Až se z pandemické krize společnost a školství dostanou, bude poněkud pozdě sčítat prohry a alibisticky vše svádět na virus. Loni a letos jsme s překvapením zjistili, že uznání potřeby učitelů a pedagogů odborně všestranně připravených, není samozřejmostí. Ministersto školství, mládeže a tělovýchovy v rozporu se svými předchozími přístupy a k nemalému údivu a znepokojení významné části odborné veřejnosti a pedagogů prosadilo návrh na faktické ponížení kvalifikačních požadavků na učitele základních a středních škol. A to ne jen tam, kde se pedagogicky kvalifikovaných a připravených učitelů nedostává pro předměty a obory odborné, ale i pro předměty všeobecně vzdělávací. Mnohé z rozporných přístupů ministerstva a dalších odpovědných či méně odpovědných k obsahu vzdělávání a kontrole jeho kvality vzbuzuje velké rozpaky. A kvůli krizi koronaviru to zůstává ve stínu, přestože by to mělo být předmětem ostré kritické diskuse.

Práce učitelů a všech pedagogů, kteří poctivě konají a chtějí vykonávat svou práci a berou ji i jako poslání, není jednoduchá ani v časech ekonomických konjuktur, o to složitější bývá v dobách krizí ekonomických i obecně společenských. M imořádné nároky, ale i osobní rizika jsou s ní spojeny nyní. Zaslouží si poděkování a respekt. A zaslouží si i podporu a péči o odpovídající pracovní podmínky a společenské uznání s vědomím toho, co vše musí vykonat v nejbližší budoucnosti.
Miroslav Grebeníček

Převzato z profilu politika.