Domovní svoboda je svobodou ústavně chráněnou. Ministr životního prostředí Brabec z politické divize Agrofertu má sice pravdu v tom, že domovní svoboda není podle našeho ústavního pořádku svobodou neomezitelnou, přesto však navrženou novelu zákona shledávám za nesprávnou, ne-li dokonce za neústavní.

Listina základních práv a svobod umožňuje (v čl. 12, odst. 3) zasáhnout zákonem do nedotknutelnosti obydlí mj. pro ochranu života a zdraví osob - to však v žádném případě neznamená, že by každý zásah do domovní svobody, např.  za účelem ochrany zdraví osob byl ústavně souladný. Při omezení domovní svobody (jakož i řady jiných práv) z důvodu konfliktu s jinými ústavně garantovanými právy, se (ne)ústavnost zásahu zjišťuje prostřednictvím třístupňového testu proporcionality používaného Ústavním soudem ČR.[1]  Jedním z požadavků v rámci tzv. kritéria potřebnosti je i to, aby zákonodárcem vytyčeného cíle (např. ochrany ovzduší, zdraví osob) bylo dosaženo z pohledu zásahu do ústavně garantovaných práv co nejméně intenzivním a invazivním způsobem. Vytyčeného cíle, tedy ochrany zdraví obyvatel a životního prostředí před lidmi spalujícími ve svých kotlích kdeco, lze přitom dle mého přesvědčení dosáhnout i podstatně méně invazivním způsobem, než zásahem do domovní svobody.

Již nyní mohou úřady dokázat dotyčnému, že spaluje nevyhovující paliva, resp. věci, které vůbec nejsou určené ke spalování v domácích kotlích. Jak koneckonců připouští i samotná důvodová zpráva, tak prokázat porušení zákona o ochraně ovzduší lze i bez zásahu do domovní svobody, např. prostřednictvím použití optických metod, které jsou založeny na zjišťování „vlastností plynů ve vztahu k absorpci světla“[2].  Jako velmi prokazatelná může sloužit i infračervená spektroskopie, která je založena na shromažďování infračerveného emisního signálu z kouře a následné absorpci infračerveného záření při průchodu vzorkem. Speciálním softwarem poté dochází k „vyhodnocení spekter, ze kterých se následně hodnoty znečišťujících látek vypočítávají.“[3]

Navrhovatel však zdůrazňuje, že tyto výše zmíněné metody „vyžadují značné finanční nároky“ a je proto potřeba, aby měly pověřené osoby přímý přístup ke zdroji prostřednictvím zákonem uložené povinnosti vpustit „kontrolora“ do objektu. Pokud sám navrhovatel uznává, že existují metody, jak ochránit životní prostředí a zdraví lidí, které se nedotýkají ústavně garantovaných práv provozovatelů kotlů nebo se jich dotýkají v menší intenzitě,  je veřejná moc povinna  přednostně využít jich. Že jsou výše zmíněné metody (optické, infračervená spektroskopie) finančně velmi nákladné, není problém provozovatelů kotlů, ale veřejné moci. Obce mohou například uzavřít veřejnoprávní smlouvy a náklady na tato měření tak do určité míry „sdílet“. Kromě výše zmíněných metod lze navíc použít třeba i podstatně levnější (a o něco méně spolehlivější) detekční trubičky, založené na difuzi oxidu uhelnatého.  Místo toho však chce dát vláda obecním úřadům do rukou mocnou zbraň, která jim umožní šmírovat po sklepích bezúhonných občanů a zjišťovat, kdo čím topí.

Pokud návrh zákona projde, nelze vyloučit ani „inflaci“ bezdůvodných udání na jednotlivé sousedy. Budou-li zjištěné okolnosti „nasvědčovat, že provozovatel spalovacího stacionárního zdroje umístěného v rodinném domě, v bytě nebo ve stavbě pro rodinnou rekreaci … porušil některou z povinností podle tohoto zákona, avšak toto porušení nelze prokázat bez provedení kontroly spalovacího stacionárního zdroje, jeho příslušenství nebo používaných paliv, obecní úřad obce s rozšířenou působností provozovatele na tuto skutečnost písemně upozorní a poučí jej o povinnostech provozovatele spalovacího stacionárního zdroje stanovených tímto zákonem.“ Výše citovaná formulace návrhu zákona  „nelze-li prokázat bez provedení kontroly spalovacího zdroje umístěného v rodinném domě…“ není dostatečnou zárukou proti zneužití veřejné moci, protože jak již bylo uvedeno výše, porušování zákona (minimálně v souvislosti se spalováním nekvalitních paliv a věcí, které nejsou ke spalování vůbec určeny), lze dotyčnému dokázat vždy i jinak, než zásahem do domovní svobody, což minimálně v teoretické rovině přiznal i navrhovatel v důvodové zprávě.