Děkuji za slovo, pane předsedající.

No, určitě nebudu říkat, že jsem nechtěl, ale musel. Nemusel jsem, ale chtěl jsem vystoupit. Budu se snažit být krátký, samozřejmě budu hovořit o pozměňovacím návrhu kolegů o v podstatě zásilkovém prodeji léků.

Tento pozměňovací návrh se nám s železnou pravidelností pořád vrací, my se ho s železnou pravidelností snažíme eliminovat z mnoha různých důvodů. Vždycky je na tom zajímavé, že to nepředkládají lékaři, že nás je tady pár lékařů ve Sněmovně, kteří jsme za svoji praxi, dennodenní praxi, předepsali desítky tisíc receptů a měli jsme desítky tisíc interakcí s pacienty a víme ze své praxe a ze života, jak je velmi důležitá osoba lékárníka. Škoda, že tady mezi námi nějaký nesedí, kolega Brázdil může tedy prezentovat zkušenost rodinnou, ale my víme, že osoba lékárníka je opravdu nezastupitelná.

Zásilkový prodej s sebou nese obrovská úskalí, která samozřejmě možná časem technologie dokážou nějak vyřešit. Ale já si myslím, že ta doba ještě tady bohužel není, a proto si myslím, že to zatím opravdu není na místě. Já ze své zkušenosti - a mnoho kolegů, praktikujících lékařů, to může potvrdit, že samozřejmě výborné věci, jako elektronický recept, který nám pomohl překlenout covidovou dobu perfektním způsobem, a je to opravdu obrovský krok, napřed to tady vzbuzovalo velmi negativní emoce, myslím si, tehdy naprosto zbytečné.

Ale ze zkušeností vím, že se prostě opravdu dneska klidně stane, protože jedeme všechno přes computer, že prostě předepisujete pacientovi lék a přeskočí vám to o řádek, aniž si toho všimnete, a kliknete a prostě vyjedete recept buď v papírové, nebo elektronické podobě, který jste vyjet nechtěli. A v ten moment se ukazuje, jak je ta osoba lékárníka naprosto nezastupitelná. A to je prostě běžná lidská chyba, která se může stát, ale v ten moment je tak důležité to, co je v medicíně opravdu ta conditio sine qua non, že vždycky by to měly vidět dva, ať je to diagnostika, terapie atd. Tady je to jasné. A tady opravdu se stane, že ten lékárník zachytí něco, zvedne telefon a zavolá tomu lékaři. A stává se to velmi často, že opravdu, pane doktore, jste chtěl předepsat toto, nebo řešíme spolu, že to a to není, tak jak by třeba mohlo být nebo mělo být atd. A tam je opravdu ta osoba lékárníka nezastupitelná.

Pak ještě z vlastní zkušenosti můžu uvést jednu věc. Podívejte se, to není jednoduché, ten rozvoz léků. V ten moment, kdy si pacient lék vyzvedne sám osobně, tak ta odpovědnost je samozřejmě na něm. A často se mně třeba stávalo svého času, když se začaly zavádět přípravky ve formě třeba náplastí, tak si pacienti stěžovali, že ta náplast nedrží atd., a pak se jednoduchým dotazem zjistí, že ta náplast nedrží proto, že pacient si ji ráno vyzvedne, nechá ji celý den v uzavřeném osobním vozidle, kde na slunci tam dosahuje teplota šedesáti stupňů, a ten preparát je v podstatě znehodnocen už na své funkci, nejenom jakoby toho emplasteru, ale i na funkce, bych řekl, farmaceutické. A z toho můžou rezultovat spousty těžko domyslitelných problémů, které laici, byť to byl emeritní ministr, těžko dokážou domyslet. A tak dál.

Samozřejmě dneska když distributor distribuuje léky, tak je musí distribuovat za velmi striktních podmínek. Viz teď se o tom laici v podstatě dozvěděli díky pfizerovské vakcíně, že ta potřebuje minus osmdesát stupňů a není jednoduché to dodržet. Celý ten teplotní řetězec musí být dokumentovatelný. A já si nedovedu představit, že opravdu, promiňte mi, že nějaký dvacetiletý řidič nějaké dávky bude rozvážet preparáty naprosto nepoučeným pacientům, a nikdo neví, kdo to bude garantovat, za jakých podmínek. Víme, co se děje v zásilkových službách atd. Já si myslím, že opravdu, nezlobte se, ta doba k tomu ještě nedozrála. Ona možná časem dozraje, až to budou rozvážet drony atd., ale já si myslím, že teď na to fakt ještě není doba.

Děkuji.