Vzhledem k tomu, co se aktuálně událo v minulých dnech a týdnech, nemohu mlčet. Jsme přesvědčeni, že je úkolem Poslanecké sněmovny, aby v co nejkratším čase přijala poměrně zásadní usnesení k otázce zločinů, které se udály při následné kolektivizaci venkova v padesátých letech. Nenapadlo mne, že něco takového budu navrhovat, ale nemohu jinak v okamžiku, kdy ministr zemědělství vlády ČR se účastní 60. výročí založení JZD v Oprostovicích na Přerovsku, které tam vzniklo v r. 1955 jako výsledek násilné kolektivizace zemědělství, jako v té době téměř všechna zemědělská družstva, a on jako ministr zemědělství agrosocialistické vlády radostně oslavuje tento krok a tento stav. Ta věc sama o sobě by byla skandální, ale dala by se možná vyřešit v rámci interpelace či novinových článků.

To, co se nedá vyřešit v rámci interpelace a novinových článků, je interpretace této minulosti, která při této příležitosti byla rozdávána v písemné publikaci, v písemné publikaci opatřené logem Ministerstva zemědělství, tedy předpokládám, že za přítomnosti ministra zemědělství opatřené logem ministra zemědělství, byla poskytnuta minimálně institucionální a morální, byť o morálce v tomto případě se nedá moc mluvit, ale pravděpodobně i finanční záštita. V této brožurce k oslavám 60. výročí založení JZD si můžeme přečíst neobyčejné formulace, jak vznikala kolchozizace našeho zemědělství. V této příručce, kterou podporuje pan ministr zemědělství můžeme číst:

Po druhé světové válce odcházeli mladí lidé z venkova pracovat do továren. Proto na venkově ubývalo pracovních sil a rolníci museli si navzájem pomáhat a tak vznikalo družstevnictví. A proto i u nás na Přerovsku vzniklo v r. 1955 JZD.

Všichni, kteří pocházíme z venkova, máme předky a je nám více než 50 let víme, že takto to bylo, že mladí odešli do měst a staří říkali: Soudruhu, mně už ubývá sil, postarej se o ty moje krávy, postarej o ty moje koně, a ty slepice si vezmi také, a přes meze už mi to nějak drncá, soudruhu, pojďme společně rozorat.

Uvědomuji si, že teď používám určitou nadsázku a nechci to zlehčovat, a už vůbec nechci, aby to vypadalo jako útok opozice na koaličního ministra. Mně je úplně jedno, co si o tom myslí pan ministr Jurečka a co na to řekne pan ministr Jurečka, jednoznačně už řekl tím, že se účastnil oslav. Je to Babišova neokomunistická agrobaronská klidná síla.

Co si ale myslí Poslanecká sněmovna o zločinech násilné kolektivizace zemědělství v 50. letech, to si myslím, že je pro budoucnost strašně důležité. To je taková legrace, něco se řekne jednou, dvakrát, pak se to napíše v brožuře, pak to nějaké ministerstvo a neobolševik označí svou značkou, a pak už je to pravda, pak se to na serverech opakuje. Doufám, že se nikdo nepohorší, když řeknu, že je to malá osvětimská lež, a že je otázkou odpovědnosti této Sněmovny, že nedopustí, aby se zločiny násilné kolektivizace interpretovaly tak, že mladí odešli pracovat do fabrik do měst, starým už ubývalo sil, a proto se museli obrátit na soudruhy, abychom si navzájem pomáhali. Bylo to ale jinak, byly to zločiny, zavírání, desetitisíce zničených lidských osudů, zabraných majetků, byly to zločiny, které dnes popírá ministr zemědělství ČR tím, že propaguje tyto ostudné komunisticko-propagandistické brožury a účastní se ostudných komunisticko-propagandistických debat a oslav.

Na grémiu v 10.00 hodin jsem požádal kolegy, předsedy poslaneckých klubů, abychom se tomu tento týden věnovali. Připomenuli mi naprosto pevnou dohodu, neporušitelnou, co tento týden projednáme a o co nelze rozšiřovat program Poslanecké sněmovny. Jsem připraven dohodu respektovat. Říkám to proto, že jsem přesvědčen, že Poslanecká sněmovna pro budoucnost, pro interpretaci historie musí být schopna přijmout usnesení k následné kolektivizaci. Buď to bylo fajn a bylo to ve prospěch starých, kterým mladí odešli pracovat do měst, jak tvrdí pan ministr Jurečka, nebo to byla série totalitních zločinů. Jsem přesvědčen, že na tomto musí být schopna Poslanecká sněmovna se usnést. Usnesení se musí stát součástí historie této země. Toto usnesení a tento bod, abych respektoval dohodu na tento týden, navrhneme v září. Prosím všechny, abychom o tom do září přemýšleli. 

Reakce ministra Jurečky na první část projevu Miroslava Kalouska ZDE.

(...)

Děkuji za slovo, pane předsedající. Vaším prostřednictvím chci říci panu ministru zemědělství, že to, co tady teď předvedl, je chucpe. Vaše rodinná anamnéza co se týče selských majetků dědečků je mi známa, pane ministře. Je mi známa minimálně od té doby, co jsem vás přijímal do strany. Koneckonců personální chybu občas uděláme každý. Ale rodinná anamnéza není argument. To je závazek, který buď ctíme, nebo kterému se zpronevěříme. Je na vás, jak se rozhodnete v takové věci.

Já jsem samozřejmě četl to, co jste ráno k tomu vydal. To je naprosto směšné. Vy říkáte - já jsem poskytl záštitu, já jsem tam dal to logo a já jsem vůbec nevěděl, co tam budou dělat a co tam napíšou, já jsem netušil, co se dělalo před šedesáti lety v Oprostovicích. Pane ministře, vy kdybyste tam vystoupil a řekl: Vy jste vydali brožuru s těmito skandálními výroky, já se od těch výroků distancuji a protestuji proti tomu, aby logo Ministerstva zemědělství bylo na té brožuře, já jsem tady od toho, abych odsoudil kolektivizaci, tak já bych možná ani nevystupoval. Ale my dobře víme, co jste tam říkal. Já v tom září jsem schopen interpretovat vaši řeč. Vy jste tam oslavoval kolektivizaci a družstevnictví.

A na té brožuře s těmito skandálními výroky je znak a emblém Ministerstva zemědělství České republiky, kterou vy jste oficiálně zaštítil.

Já znovu opakuji, že jste nezaštítil nic menšího než malou osvětimskou lež a že z jedné z nejtemnějších událostí českých dějin na českém venkově vy se snažíte dělat idylu - soudruhu, mladí odešli do fabrik, postarej se mi o ty krávy. Já chápu, že Faltýnkům a Babišům se tahle interpretace strašně líbí. Ale my vám ji nedovolíme. A v září se k tomu vrátíme.