O novelu vysokoškolského zákona se pokoušelo už několik vlád a několik ministrů školství. Neúspěšně. Naskýtá se otázka, proč všechny ty pokusy změnit fungování našich vysokých škol selhaly. A byly vůbec nutné? Potřebuje naše vysoké školství nějakou revoluci? Odpověď, alespoň ta moje, zní nikoliv. Vysoké školství potřebuje především stabilitu. Ne, že by vývoj nepřinášel nutnost změn, samozřejmě, ale i ty musí být uvážlivé, aby fungující systém nepoškodily. A naše vysoké školství ještě funguje docela dobře. Ještě je co pokazit. A právě o to se v některých ustanoveních bohužel snaží předkládaná novela.

V předchozí větě jsem použil tvrzení, že vysoké školy fungují docela dobře. Slovo docela znamená, že něco vylepšit přece jen lze.

Ano, v minulosti se uskutečnilo několik zásadních změn, které byly k horšímu a které bylo třeba napravit. Většina z těchto změn by mohla být připsána přílišné snaze implementovat do našeho školství všechno, co pochází z Evropské unie. Vžil se pro to termín eurohujerství a myslím, že přesně vystihuje podstatu a netýká se bohužel jenom školství. Některé problémy jsme si ale vyrobili také sami.

Očekával bych, že předkládaná novela se zaměří na skutečné problémy našeho vysokého školství a pokusí se je odstranit. Tak například velmi brzy po vstupu do EU jsme začali od bruselských soudruhů slýchat, že naše populace je málo vzdělaná, že poměr vysokoškolsky vzdělaných lidí je nízký a podobné nesmysly. Srovnávali nesrovnatelné nebo přímo lhali, ostatně jako to dělají v Bruselu dosud a jsou v tom stále dokonalejší. Výsledkem bylo, že jako houby po dešti začaly vznikat nové a nové vysoké školy a univerzity, takže dnes na naši malou zemi máme těch veřejných 26 a soukromých přes 80. O tom, jaký je to tlak na udržení kvality, se nemusíme přesvědčovat. To, že u nás může studovat každý, kdo se umí podepsat a má tedy maturitu, je smutná pravda, kterou známe všichni. Snadná dostupnost maturity je mimochodem první díl neveselého příběhu. Zabývá se snad předkládaná novela problémem nadměrného počtu škol v České republice? Nikoli.

S předchozím problémem souvisí způsob financování veřejných vysokých škol, tedy na počet studentů. Takový systém samozřejmě nepodporuje výběr jen těch uchazečů, kteří mají předpoklady ke studiu, ale přispívá k tendenci maximalizovat počet studentů a tak maximalizovat prostředky od státu bez ohledu na kvalitu. Zabývá se snad předkládaná novela financováním vysokých škol? Nikoli.