Jako doprovodné cíle, o kterých se ještě diskutuje, jsou zvýšení energetické účinnosti (o 25 – 30 %) a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů (na cca 27 - 30 %). Takto nastavený plán samozřejmě hrozí výrazným zvýšením cen energií, pokud se zvolí nevhodné prostředky.

Česká republika by měla na Evropské radě hájit stanovisko, že postačuje jeden závazný cíl, a to snížení podílu skleníkových plynů – jakou cestou se k tomuto cíli dojde, by mělo být na rozhodnutí jednotlivých členských států – některé dají přednost energetické účinnosti, některé více obnovitelným zdrojům a některé to doplní jadernou energetikou podle místních podmínek, které jsou v jednotlivých členských státech různé. Podle stanovisek jednotlivých členských států to vypadá, že Česká republika se shoduje s naprostou většinou států na potřebě stanovit cíl snížení emisí skleníkových plynů o 40 %. V potřebě nestanovit další závazné cíle v podobě energetické účinnosti a podílu obnovitelných zdrojů máme podobné stanovisko jako většina středo a východoevropských států, neboť stanovení dalších cílů zužuje možnosti pro dosažení hlavního cíle. Je to určitě realistické stanovisko, neboť máme neblahé zkušenosti z minulých let s přílišnou podporou solárních elektráren, které se bude ještě mnoho let odrážet v účtech za elektřinu.

Ovšem neméně důležitou stránkou plánu je, zda se Evropské unii podaří na konferenci v Paříži v roce 2015 přesvědčit další velké producenty CO2 USA, Čínu, Rusko, Indii a další velké země, aby přijaly stejně ambiciózní plán jako Evropská unie. Již dnes i Čína předstihla Evropskou unii v množství produkce CO2 na osobu!! (EU 6,8 t/osoba ročně, Čína 7,2 t/osoba ročně).  Bez skutečně celosvětové dohody o snížení produkce CO2 se plán EU promění pouze ve stěhování průmyslu mimo Evropskou unii s dopadem na nezaměstnanost, ovšem bez dopadu na klima.

Evropská unie musí přijmout opatření, aby se na trh Evropské unie nedostávaly produkty ze zemí, které nepřijmou opatření na snížení produkce CO2. To je třeba mít na paměti zejména při vyjednávání dohody TTIP (zóny volného obchodu s USA). Je třeba zvednout nepřekročitelný požadavek, že bez toho, že USA budou mít opatření na snížení produkce CO2, nelze takovou dohodu vůbec uzavřít. Evropská unie si nemůže dovolit pouštět na svůj trh více amerického zboží, když USA pro boj s klimatickými změnami nedělají téměř nic.

Evropská unie by měla rovněž pozdržet definitivní přijetí plánu pro boj s klimatickými změnami, až budeme znát obrysy celosvětové dohody z Paříže příští rok.

Proto vyzývám vládu, aby jednala obezřetně, protože boj s klimatickými změnami nemůže Evropská unie vyhrát sama, ale velice snadno se může v Evropě zvrhnout v boj s vysokou nezaměstnaností a vysokými cenami elektřiny a vláda za to ponese nezpochybnitelnou odpovědnost.

Ing. Kateřina Konečná, poslankyně Evropského parlamentu za KSČM