Volby se blíží, ale podle průzkumů nevím, zda se máme na co těšit. Naše země se sice pozvolna probírá z covidové krize, ale to je asi jedna z mála pozitivních zpráv.

Ve výlohách přibývá cedulí "K PRONÁJMU", coby neklamného znamení, kam až útok vlády na živnostníky a drobné podnikatele dospěl. Na nového Babišova ministra zdravotnictví, alias Kůži, se provalil skandál paralelního nepřiznaného podnikání v "kosmetickém salonu". Asi nikoho nepřekvapí, že Zemanova nadlesního z Lán Baláka soud poslal nepravomocně do vězení na tři roky za čachry ve veřejné zakázce. Kolem Zemana to smrdí už od začátku, a přesto je ještě dost těch, co tomuto politickému proutníkovi věří. A to nemluvím o Rusku, ale o Česku.

Vrbětice, místo, kde ruská GRU přinesla tamním obyvatelům peklo a smrt, se mění v kauzu, na jaké dno směšnosti se propadne první místopředseda vlády a ministr vnitra Hamáček. Zemanovi blízcí ministři plní domácí úkoly, aby pomohli ruským zájmům. Dělají z nás u našich spojenců nesvéprávné šašky, to vše za potlesku Moskalů v Kremlu a dezinformátorů, kteří ani nemusejí svoje lži (pardon alternativní "pravdy") moc vymýšlet. Za nánosy Hamáčkovy směšnosti, se pomalu vytrácí tragédie místa. S odkrýváním dalších skutečností se vrbětický příběh stává stále drsnějším. Jako náhodou někdo den před výbuchem odvolal brigádníky, ale přece jen do skladů někoho poslal. Totiž někdo možná vědomě někoho poslal na smrt.

Asi nepřekvapí, že dnes vládnoucí, i ta opoziční, parta ve Sněmovně nemá moc času na hledání řešení skutečných problémů. Jedním z mnoha je například otázka stárnutí populace. V důchodu máme dnes 2.4 milióny lidí (o 14 tisíc méně, než loni (asi kvůli čínskému covidu)). Loni skončil penzijní účet v deficitu 40,6 miliard korun, letos za 1. kvartál je v minusu 9,5 miliard. Je jasné, že systém už rezervy nevytváří a docela předvídatelně kopíruje ekonomické cykly do mírných plusů a stále větších minusů. Nic dobrého nevěští ani snižující se odhady růstu české ekonomiky na letošní rok (dnes jsem někde zaslechl číslo 1.3% (před nedávnem bylo totéž číslo ještě 3,5)). Sekerou státní kasy se už nikdo nevzrušuje, ve Sněmovně prší další finanční bonusy. Ratingové agentury už vysílají stále silněji signály, že si na půjčování budeme muset připlatit. A nikoho to opět nevzrušuje. A zdroje pro ty, co se už cítí vítězi, jsou - daně. Zřejmě vůbec nic netuší, jak děsivě se u nás vyhazují veřejné finance, jak stát paralyzuje sám sebe byrokracií, hloupostmi a nekompetencí. To stojí děsivé desítky miliard, ale ještě horší je, že to o řadu procent podráží ekonomický růst (pro ty, kdo nad tímhle mávnou rukou chci říci, že analýzy v USA odhadují tohle na minimálně 3-5%). Tohle žádná digitalizace nevyřeší. Nevím o tom, že by některá země prosperovala poté, co zdigitalizuje bordel.

Nejsmutnější na tom je, že se politici dostali do stavu, kdy vlastně ani nevědí, co mají chtít. Včera jsem koukal na asi dvě třetiny diskuze ze Střešovické vozovny. Příště už to neudělám, protože to jen prohlubuje moji beznaděj. Neznalost základních věcí, mylné představy, které nevím kde vyčetli? Jistě, od obrazovky se to vždycky líp komentuje, než když stojíte před kamerou. Ale ty věci se už táhnou desítky roků, tak už by si alespoň základy mohli všichni zapamatovat. A když nevím, tak není ostudou říci, že nevím. Pořád lepší, než šířit bludy. A tu beznaděj zarámovala pirátka Richterová, když se širokým úsměvem vyjekla, jak v Praze s bytovou politikou jedou! Nabízí se ono okřídlené: "A mohl bych to vidět?".
Nevím, co napsat nakonec? Snad poslední větu ze zfilmovaného Dobrého vojáka Švejka: "Neblázněte, vždyť jsou tady lidi!".