Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, jen velmi krátce. Já jsem cyklista i řidič motorového vozidla, takže myslím, že se na to můžu podívat trošku objektivněji i z toho hlediska, že mám osobní zkušenost, když mě v 18 letech v Žandově na Českolipsku srazil kamion právě při předjíždění, když jsem jel na kole. Chápu, že to je citlivá věc. Prostě kontakt s řídítky není problém při nějaké krátké vzdálenosti. Na druhou stranu mám trochu obavy, abychom tady nepřijali nějaký technokratismus ve smyslu toho, že všichni určitě chceme, aby všichni účastníci dopravního provozu jednali bezpečně, což vyžaduje i stávající legislativa, jak tady vlastně padá v rámci debaty.

Pokud by cyklista jel u středové čáry, bude na některých silnicích pak velmi těžké ho legálně předjet, a to i dokonce na nějakých širokých silnicích, když vezmeme velikost automobilu a šíři některých silnic. U nás v Libereckém kraji je množství úzkých silnic, často ve stoupání do kopců, kdy tento pozměňovací návrh bude řidiče motorových vozidel nepřímo ohrožovat tím, že by museli výrazně přejet do protisměru, a bude tak zvýšeno riziko čelního střetu s protijedoucím automobilem, a to i z toho hlediska, že nebudou schopni přesně odhadnout toho 1,5 metru, a i při nízké rychlosti a velmi úzkých silnicích, jak tady padá, tak by mohlo doopravdy dojít k nějakému fatálnímu čelnímu střetu. V takových úsecích pak může docházet k tomu, že lidé neustojí psychicky například to, že by museli jet za cyklistou pět kilometrů při stoupání, kdy cyklista pojede rychlostí do 10 km/h, protože legálně nebude možné předjet cyklistu tak, aby nebyl řidič ohrožen čelním střetem s protijedoucím vozidlem.

Obávám se, že se přijetím vytvoří zákon, který bude většina porušovat a mnohdy v logických situacích, který nelze kontrolovat a který může vést i k tragičtějším čelním střetům a který zapomíná na jiné důležité skupiny k ochraně, například rodiče s kočárky. Děkuji.