Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji za interpelaci.

Myslím, že to je věcná interpelace, která si zaslouží skutečně velmi zevrubnou diskuzi. To určitě nezvládneme jenom v rámci dneška, protože obecně úložiště jaderného odpadu je nesmírně komplikovaná záležitost. Je to záležitost, která je provázena emocemi, je provázena zájmy obcí, je provázena samozřejmě zájmem státu. S nadhledem musíme říct - a věřím, že to všichni tak vnímáme - že někde ten odpad uložit musíme. To je věc, která nás nemine. Rozumíme tomu, že ta diskuze s těmi vybranými obcemi, nebo s těmi zúženými, bude samozřejmě ještě velmi náročná.

Já když jsem nastoupil na pozici ministra průmyslu a obchodu, tak tuto věc, kterou do značné míry žádný ministr průmyslu neřešil úplně s nadšením, protože není jednoduché diskutovat s jednotlivými regiony o tom, že, byť za třicet let, možná za čtyřicet let, tam vznikne úložiště jaderného odpadu, tak jsem mimo toho, že jsem chtěl změnit způsob komunikace a nehrát to pouze na tu strunu ekologickou, ekonomickou, ale bavit se skutečně o širších dopadech, čili změnit trošku styl komunikace, po dvaceti letech určitého budování důvěry, ale spíše bych řekl nedůvěry, to otočit ve prospěch toho, že i když spolu nemusíme souhlasit, tak se alespoň budeme poslouchat. Tak jsem si vytyčil tři hlavní věci, které bych v tom mém mandátu chtěl zvládnout.

To bylo za prvé zúžit z devíti lokalit na čtyři lokality a to proto, že se o tom diskutovalo předtím už několik let. Nikdo neměl tu odvahu to finálně udělat. A ta míra určité nejistoty devíti lokalit, přesně 52 obcí, byla skutečně pro mnohé z nich frustrující. Druhá věc je, aby se začaly narovnávat ekonomické vztahy, to znamená, aby jasně všichni věděli, co za co můžou dostat. Třetí věc je ten zmiňovaný zákon, který jste, pane poslanče, zmínil.

Co se týče lokalit, tak jsme je skutečně snížili. Řekli jsme jasně, že to bude do června roku 2020. A do června roku 2020 skutečně odborný panel, kde byli zástupci Akademie věd, Masarykovy univerzity, ČVUT a tak dále, vysoce odborný panel, nezaujatý panel, který to posuzoval nikoliv z úhlu socioekonomického, ale z úhlu geofyzikálního, jinými slovy z úhlu pohledu toho, jestli je možné tam ten jaderný odpad uložit - což jsme věděli, že na těch devíti lokalitách možné je prakticky všude, ale samozřejmě některé k tomu mají lepší předpoklady, některé horší předpoklady - tak tento panel skutečně rozhodl.

Já i přestože jsem považoval to rozhodnutí za odborně správné, tak jsem ještě nechal udělat přezkum toho rozhodnutí, protože jsem chtěl, aby byla jistota toho, že tam nedošlo k žádnému procesnímu pochybení, že tam nedošlo k žádnému ovlivňování a že se rozhodovalo skutečně na základě faktů a to faktů odborného charakteru, nikoliv politického charakteru, že se rozhodovalo na základě geofyzikálních požadavků, nikoliv na základě toho, kdo víc křičí a kdo méně křičí.

Takže nadnárodní společnost ještě dostala od nás zadání, aby prozkoumala toto, což udělala v tom následujícím půl roce. A přesně tak, jak jste říkal, pane poslanče, v prosinci jsme definitivně rozhodli o zúžení z těch devíti lokalit na čtyři lokality. Ano, je to tak, jak jste říkal, těch pět bylo spokojených, nebo spokojenějších, ty čtyři méně spokojené. Tak to prostě je a museli jsme s tímto počítat.

Druhá věc, kterou jsme dotáhli, byla ta, řekněme, vstupní, řekl bych, kompenzace - ani bych neřekl odměna, to bych si nedovolil takto říct - za tu dosavadní činnost, která byla, a to je částka jeden milion korun na obec, čili 52 milionů korun. To jsme prosadili. Dali jsme to do režimu toho, že se to proplatilo a bylo ukonáno.