Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vás seznámil s aktuálním stavem Národního plánu obnovy.

Věřím, že jste dostali v posledních dnech a hodinách opět aktuální verzi. Podotýkám jenom, že se to stále dodělává. Verze není ještě úplně finální, nicméně respektovali jsme to, že jsme se o tom chtěli pobavit v rámci tohoto termínu, tzn. je třeba stále k tomu přistupovat ještě s určitým odstupem.

Ale co je pravda, jdeme pomalu do finále a precizují se všechny jednotlivé komponenty. Přesto musím ještě sdělit několik základních informací, které se stále ve smyslu Národního plánu obnovy skloňují. Z mého pohledu ne úplně správně nebo minimálně... Každý na to nahlíží z trochu jiného úhlu pohledu, aniž by si třeba uvědomil všechny konsekvence, které Národní plán obnovy má.

Je důležité to sdělit, protože podle toho se i Národní plán obnovy připravuje.

Především je třeba říci, že tento plán je součástí všech plánů, vizí, ambicí, které překlápíme do nějaké reality s ohledem na celkové zdroje, které nejen z oblasti EU čerpáme. Co tím chci říci? V horizontu, o kterém se bavíme v rámci Národního plánu obnovy, jedná se o dobu řádově 6 až 7 let, tak na tu dobu se připravuje poměrně velký balík zdrojů z EU. Celkem se jedná o 964 mld. Kč, které jsou v různých plánech, mimo jiné i v Národním plánu obnovy. Ale já k tomu ještě přidám jeden balík nebo balíček, ten je ve výši 100 až 150 mld. Kč, a to je tzv. modernizační fond. Toto je podle mého názoru určitý ucelený zdroj peněz ve výši více než 1 bilion korun. Abychom byli schopni dát seriózně Národní plán obnovy dohromady, musíme, opravdu jinak to nejde, to vztahovat k ostatním zdrojům, které jsou.

Co tím chci říci? Někdo třeba přijde a řekne: Mně tady chybí toto, já bych si představoval toto a tohle by tady ještě mělo být. Ale to je právě to, co musíme párovat s ostatními plány, protože každý je účelově trošku jinak zaměřen. Nemůžeme si idealisticky vysnít vše, co chceme, do jednoho plánu, tam to zkoncentrovat, protože poté zjistíme to, že některé zdroje můžeme daleko efektivněji a lépe čerpat na určité účely i z jiného plánu. Takže to je, řekněme, to úplně nejzásadnější s ohledem na to, když se kolikrát někdo pozastaví a řekne: Já bych potřeboval něčeho více.

Řeknu záměrně jeden příklad.

Je to třeba oblast zdraví. V rámci oblasti zdraví máme v Národním plánu obnovy plus minus 15 mld. Kč a někdo může přijít a říct: Ale jsme v době popandemické, věříme, že v té době se to bude čerpat, chtělo by to do této oblasti alokovat daleko více zdrojů. S tím nelze jinak, než souhlasit, ale na to je třeba úplně ideální program REACT, který jede paralelně s tím, z něho se tam bude čerpat relativně dost zdrojů. Takže, prosím pěkně, vždycky to musíme brát souvstažně a nikoli jen z úhlu pohledu tohoto. To je jedna věc.

Druhá věc, zcela zásadní, která nám do značné míry svazuje ruce, ale na druhou stranu to chápeme, protože to jsou dopředu známé parametry, jsou náročné požadavky Evropské komise. Určitě víte, že požadavky jsou poměrně striktně orientované na několik oblastí, z nichž dvě jsou ty úplně nejdůležitější. To je oblast boje s klimatem, kam musí jít 37 % z tohoto plánu, ze zdrojů, a 20 % na digitalizaci. My je nerozporujeme, my je respektujeme. Já tím jenom chci říct, že každá členská země má trochu jinou strukturu hospodářství, vidí to trochu jinak ze svého úhlu pohledu, ambicí atd., ale toto musí být striktně naplněno. Požadavků je samozřejmě výrazně více. Jednání s Evropskou komisí a s jejími zástupci probíhá v podstatě už několik měsíců na úrovni dvakrát týdně. Jen podotýkám, není to jednání jeden na jednoho, jsou to týmy lidí, kteří jednají. Musím říci, že probíhá korektně, seriózně, nestěžujeme si na Evropskou komisi. Myslím si, že jdeme do finále.

Nicméně si nemohu odpustit jednu věc, a to je to, že i požadavky Evropské komise nejen v těchto aspektech se dost zásadním způsobem v průběhu jednání mění. Oni nasazují metodiku, která se mění za pochodu, trošku nám to přidělává vrásky. Ale to je prostě fakt, s tím musíme počítat, od toho tam jsme.

Pochopitelně třetí východisko toho, abychom postavili seriózní Národní plán obnovy, je naše vize, někam směřujeme, něco chceme. Můžeme se bavit o tom, jaké všechny strategické dokumenty máme. Někdo řekne: Ten je lepší, ten je horší, neberu to vůbec politicky. Vznikaly zde za posledních několik let, tvořili je různí, ať už mí předchůdci nebo lidé na jiných resortech, ale nemyslím si, že by vznikali ve víře špatné. My jsme hodně vycházeli z vize, kterou jsme přinesli a která je založena na postavení naší země, na, řekněme, ekonomiku s přidanou hodnotou, zaměřenou na digitalizaci, zaměřenou na podporu start-upů, podporu vědy, výzkumu, inovací. Někteří z vás dokonce spolupracovali na naší vizi Země pro budoucnost. Když se podíváme na její výsledky minimálně v oblasti vědy, výzkumu a inovací, tak prokazatelně jsou. Tzn. ano, máme nějakou vizi a hlavně máme celou řadu dokumentů, ze kterých musíme vycházet. Mimo jiné Evropská komise právě hodně tlačí na to, abychom toto dělali právě v korelaci s těmito dokumenty. Tzn. není to o tom, že si řekneme: Tohle by bylo skvělé, tohle bychom chtěli. První otázka Evropské komise je: O co se opíráte v rámci vašich strategií, o co se opíráte za dokumenty? Zdokladujte nám to. A ideálně, aby to ještě mělo reformní charakter. Tzn. opět jsme u toho, že to není jen o tom, co si přejeme, ale i o tom, co můžeme.

Další důležitý fakt a východisko, ze kterého musíme vycházet, protože nežijeme ve vzduchoprázdnu, jsou všechny zájmové skupiny. Teď to myslím v dobrém slova smyslu. Jsou to partneři hospodářští, sociální, ekologičtí, charitativní, kulturní, vědečtí. Jednali jsme za posledních několik měsíců s některými několikrát, opakovaně, řádově s asi 50 těmito svazy. To beru skutečně ty, se kterými se jedná. To, že se někomu jen tak něco někdy představí, to bereme už spíše jen jako další, řekněme, aktivitu navíc, ale nelze říci, že se potom jedná řádově se 100, 150, ale těch 50 jsou ti, se kterými se průběžně jedná. Myslím si, že je nepochybné, asi se na tom shodneme, že každý z těchto svazů, asociací, spolků atd. má trochu jiný úhel pohledu. Neříkám to vyčítavě, říkám to pragmaticky. Prostě a jednoduše nějaký úhel pohledu a zájmy mají průmyslníci, nějaký mají malé a střední firmy, jiný zájem mají obce, města, jiný zájem mají charitativní, ekologické a další spolky. Tzn. je pochopitelné, že každý z těchto aktérů tlačí na pilu, každý z těchto aktérů chce, aby byl maximálně možně uspokojen jeho zájem. Každý z těchto aktérů používá jiné nástroje toho, aby jeho zájem byl uspokojen. Někdo nás přesvědčuje, někdo píše na sociální sítě, někdo je aktivní v médiích, někdo vyhrožuje, někdo přesvědčuje jinými nástroji, to k tomu prostě patří. My se nad tím nerozčilujeme, naší povinností je jednat s každým, řekněme, institucionálním nebo s každým seriózním partnerem, vysvětlovat, ale samozřejmě nemůžeme vyjít všem vstříc. Nereálné.

Nemůžeme zapomenout na další východisko, ve kterém musíme umět se pohybovat, a to je zájem resortů, protože každý z resortů má svoje ambice, má svoje vize, má svoje požadavky. Každý z resortů má také svoje neuspokojené ambice. Například z toho, že na ně nemá zdroje z jiných programů. Logicky má ambici v tomto programu promítnout svoje cíle rovněž do tohoto programu. Zase, říkám to v dobrém, věcně. Je jasné, že opět nemůžeme uspokojit každého v tomto. Prostě to je vyloučené, protože kdybychom to sečetli, tak jen pro vaši informaci, měli jsme na požadavku, ale korektních, to skutečně nebyly věci, se kterými by člověk nechtěl souhlasit... Celá řada z požadavků měla opodstatněný charakter a musím říci, že se nám mnohé z nich opravdu líbily, o 100 mld. Kč navíc, než kolik jsme schopni vyčerpat. Ta částka je na 172 mld. Kč v tuto chvíli. Tzn. ano, i toto musíme respektovat. Tím spíše, že o tom nakonec vláda rozhoduje, vláda o tom hlasuje. Samozřejmě musíme vycházet z toho, že každý má trochu jiný cíl. Někdo míří k softovým cílům, někdo chce více vzdělávání, někdo chce více tvrdších, řekněme, projektů, někdo míří více do digitalizace atd. Prostě je to pochopitelné.

Samozřejmě abych to ještě úplně završil, není to jenom o resortech čili vládních ambicích, ale je to samozřejmě i o široké politické, když už ne shodě, tak alespoň diskusi, která mimo jiné probíhala i na úrovni Senátu, za což děkujeme. Tuším, že to bylo ve čtyřech nebo v pěti výborech. Bereme i kritiku, která na to padla. Popravdě řečeno, téměř každý, kdo s námi diskutuje, vznese nějaký kritický názor a my v tomto musíme být zaprvé dostatečně korektní, musíme umět vysvětlovat. Na druhou stranu všem férově říkáme, že opětovně, to zdůrazňuji, nemůžeme vyjít vstříc všem. A už vůbec ne potom partikulárním zájmům, které do značné míry opět chápu. Ale v tomto případě od stolu musí odejít všichni, kteří budou přiměřeně naštváni. Nikoli kteří budou nadšeni. Pokud by někdo postavil plán tak, že všichni od stolu odejdou nadšeni, potom k tomu mohu jenom pogratulovat, ale to nezvládneme. A říkám to v dobrém.

Důležité je ještě říci jednu věc, což si někteří trošku pletou, ale já už jsem to říkal i zde na setkání s vámi. Myslím si, že zde problém nebyl. Národní plán obnovy není ekonomickým plánem. Má charakter jiný. To můžeme dělat v rámci programu OPPIK nebo OPTAK nebo jiné. Toto je plán, který je infrastrukturální a nesmí být orientován pouze na ekonomiku. A už vůbec ne v nějaké větší části pouze na byznys a podnikání. Jakkoli by se to třeba zrovna ministerstvu průmyslu a obchodu mohlo líbit. Ale my to nepřipravujeme ani z pohledu ministerstva průmyslu a obchodu. Moje role je spíše jako místopředsedy vlády, který má koordinační aktivitu v tom, že to musí propojit s ostatními resorty. Tzn. pokud někdo přijde a řekne: Tady bychom měli podpořit podnikání, hrozně rádi bychom to udělali, ale k tomu není Národní plán obnovy. Není to ekonomický plán. Proto tam máme výzkum, vývoj, inovace, proto tam máme základní výzkum, proto tam máme zdravotní prevenci, proto tam mám i tu institucionální část atd. Proto je tam mimo jiné i vzdělávání. Ne všechno se samozřejmě podnikání týká. A zase, neříkám to ve zlém vůči podnikání, říkám to jenom tak, že toto není ekonomický plán. To bylo to, co jsem chtěl z hlavy říci, co považuji za důležité.

Pojďme teď trochu k technikáliím, protože to je samozřejmě důležitá věc, jak to bude nyní postupovat a co nás bude čekat. V rámci Evropské komise jsme v jednáních ve značně pokročilém stadiu. Myslím, že mohu říci relativně dobrou zprávu. Dle Evropské komise patříme mezi čtvrtinu zemí, kde neshledávají větší problémy. Jinými slovy, předběžné info Evropské komise je takové, prosím, berme to předběžně, ale já jsem s nimi jednal, je takové, že pokud to zvládneme odevzdat do konce dubna, je solidní šance toho, že by to mohlo projít bez větších problémů. Tři čtvrtě zemí, které předkládají tento plán, mají ostrý střet s Evropskou komisí, a to v tom, že nejsou schopny se v zásadě domluvit na fundamentálních parametrech, které jsou. Troufám si tvrdit, že tady náš tým odvedl dobrou práci. Jen zase pro vaši představu, pracovalo na tom 50 lidí na úrovni náměstků a na úrovni ředitelů odborů. Pak samozřejmě zúžený tým, který vede paní náměstkyně Jirotková, která tomu skutečně dává nesmírné úsilí a práci, tak ta už vede ten finální tým o několika lidech. To je ten vyjednávací tým. S Evropskou komisí. Tak si myslíme, že se mu podařilo i v mnoha směrech Evropskou komisi částečně přesvědčit a ze začátku negativní stanoviska se nakonec překlopila ve stanoviska akceptující.

Řeknu jenom jednu drobnou věc, ale myslím, že to za to stojí. Jedna z těch věcí, která je a je velmi důležitá, je to ekologická věc, je dekarbonizace. V rámci dekarbonizace byl zprvu určitý odpor vůči podpoře přechodu tranzitního, částečného na plynové vytápění. V čase to bylo akceptováno, ale tam jsou samozřejmě i jiné, další aspekty. Takže jenom jsem tím chtěl říci, že toto je třeba věc, která se podařila vyjednat. Takových tam byly desítky nebo možná dokonce stovky.

Takže následující harmonogram by měl být takový, že poté, co dokončíme ještě kolečko se všemi zainteresovanými stranami, pochopitelně včetně diskusí s vámi, potřebujeme dopracovat komponenty do finálních podmínek Evropské komise, což bude v následujících týdnech. Schvalovací proces vyslání do meziresortu bude 25. 3. Projednání vládou nastane v polovičce dubna, nemáme ještě přesný termín. Předložení Evropské komisi ke schválení bude do 30. dubna, tak, abychom byli v první vlně. Schválení plánu ze strany Evropské komise a Rady EU předpokládáme v létě.