Možná o to budu o něco delší, protože některé věci, které tady padly, možná zopakuji, protože jsme zatím nedostali odpovědi na naše otázky, na naše výhrady, na naše názory. Myslím si skutečně, že by takto závažná novela, která výrazným způsobem posílí pravomoci centrální banky, neměla unikat takové pozornosti ze strany předkladatelů a ze strany těch, kterých se to týká. My se skutečně obáváme rizik a dopadů tohoto zvýšení pravomocí a zatím nedostáváme a nedostali jsme uspokojivé odpovědi.

Bohužel - a to díky pandemické situaci, která okupuje mediální a přirozeně mediální pozornost i pozornost veřejnosti, tak tento bod bohužel této mediální pozornosti a pozornosti veřejnosti uniká. Také uniká to, že při omezení možnosti setkávat se mi chybí velmi podrobné odborné diskuse a kulaté stoly, kde by se o tom diskutovalo. Před prvním čtením a kolem prvního čtení, když to bylo ještě možné, takové kulaté stoly probíhaly, ale od té doby máme všichni trochu zkomplikovaný život a mě to velmi mrzí, protože o takové důležité novele se diskutovat skutečně má.

Nebudeme si zastírat, že i každá krize vede k tomu, že různé státní instituce se snaží získat další pravomoci, kompetence a úkolem naší Poslanecké sněmovny je opravdu velmi citlivě zvažovat, jestli je taková kompetence namístě, a měli bychom si umět pojmenovat i ta rizika, která takové zvýšení pravomocí přináší. Bohužel, ta diskuse mi tady velmi, opravdu velmi chybí.

A také mi chybí vyhodnocení, jakým způsobem centrální banka dnes nakládá s dočasnou možností kvantitativního uvolňování, které jsme zde přijali v legislativní nouzi, resp. vládní většina to přijala v legislativní nouzi, a byl tam po velmi důležitých a možná někdy i napjatých diskusích dohodnut kompromis, dokonce tohoto roku, a přesto zde máme tuto novelu, která vlastně chce tyto kompetence protáhnout "navždy".

Jak jsem řekl, každá krize bohužel vede k tomu, že je zde permanentní snaha o zvýšení kompetencí státních institucí a Česká národní banka chtěla tuto svoji moc a vliv rozšířit i před krizí. Teď se ta krize hodí pro nějaké argumenty, protože vždy je argumentováno tím, že je to pro dobro společnosti, ale v realitě se využívání pravomocí liší mnohdy od představ a líbivých proklamací. Každá pravomoc má totiž i svoji odvrácenou tvář.