Kolegyně, kolegové,

já bych začal faktografií. 20. 9. 2020 došlo k této havárii na úseku 38 km Bečvy, kde bylo posléze vyloveno uhynulých 40 tun ryb. To jsou známá fakta. Méně známá fakta, o kterých se tady nemluví - a to mám dneska zprávu z územního svazu Královéhradeckého kraje z rybářského svazu - Orlice až do Jablonného, 25 km, též vytrávena. Bylo tam několik komisí, samozřejmě, podepsali nějaké prohlášení, něco viděli, do této chvíle nic. Co má společného jmenovatele těch všech havárií, o tom tady z vás nikdo nemluví.

Podívejte se v televizi, chodí tam chlapi s koši, sbírají ty uhynulé ryby, odvážejí to do kafilerky na vlastní náklady těch organizací. Já jsem sám členem rybářského svazu, vím, o čem mluvím, nikdo vám nic nedá. My ze svých peněz zarybníme řeku, dojde k takovéto otravě, vznikají komise, mluví se o tom, vypadá to jako škoda státu. Víte, jaký je zákon? Úplně nesmyslný. Já ho nechápu. Když dají ti rybáři ze svých peněz, zarybní tu řeku, tak se v tu chvíli z těch ryb stává věc ničí. Ničí! (zvýšeným hlasem) To znamená, nikomu nepatří. A ti rybáři uklidí, zarybní a čekají na další katastrofu, až zase to uhyne, zase to oni uklidí, zase to zarybní. Je to hezké, ale do nekonečna to nejde.

Řekněme si otevřeně - hledejme cesty, protože to není škoda ničí, to je škoda těch rybářů. Dodnes jsme si to neuměli připustit. Máme tady dalšího pana Martinů. To je člověk z praxe, který má na Vysočině na starost rybářský svaz. Takže, prosím vás, hledejme i cesty k tomu, jak těm rybářům kompenzovat ty škody, a nedělejme z toho nadále věc ničí. Není to věc ničí, má to konkrétního postiženého, Český rybářský svaz.

Já vám děkuji za pozornost, Petrův zdar!