Rád bych vás seznámil s hlavními body vývoje v oblasti migrace za posledních několik měsíců. Jak jsem se díval zpětně, naposledy jsem na tomto místě, na plénu jednání Poslanecké sněmovny vystupoval k tématu migrační krize v říjnu loňského roku. Podle všech realistických očekávání bude muset vývoj v oblasti migrace politická reprezentace jak v České republice, tak i v Evropské unii nadále velmi pozorně sledovat a reagovat na něj i v roce 2016.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, prokazatelně jsme uprostřed největší vlny uprchlíků od konce druhé světové války. V souvislosti s neutuchajícím přílivem dalších a dalších osob do Evropské unie, a vzhledem k tomu, že zatím došlo jen k velmi malému snížení počtu těchto lidí i navzdory příchodu zemi, tak díky tomu se ty nejvýše postižené státy Evropské unie dostávají pod stále větší tlak. I nadále jsem přesvědčen o tom, že řešení celé této migrační krize musí být postaveno na následujících principech.

Migraci může zvládnout jenom evropská spolupráce, ne izolované kroky jednotlivých států. Chci odmítnout iluzi a chci odmítnout některé návrhy, které se velmi často objevují, které říkají - zbavme se té migrační krize tím, že vystoupíme z Evropské unie. Zbavme se té migrační krize tím, že oplotíme Českou republiku a nebudeme sem vůbec nikoho pouštět. Tyhle jednoduché recepty jsou recepty, které by v žádném případě na zvládnutí migrační krize nefungovaly, a dříve nebo později by se ten problém, pokud nebude řešen na celoevropské úrovni, dotkl velmi výrazně i života tady v České republice.

Uprchlíci nejsou organizovaná armáda. V migrační vlně se směšují uprchlíci před válkou v Sýrii, uprchlíci před válkou v Iráku a směšují se s ekonomickými migranty, kteří přichází ze zemí, kde válka není, jako je například Pákistán. Evropa dnes doplácí na fakt, že čtyři roky fakticky politicky ignorovala válku v Sýrii. A také doplácíme na fakt, že v Iráku se po svržení režimu Saddáma Husajna nepovedlo dosáhnout žádné dlouhodobé potřebné udržitelné stability.

Bez míru v Sýrii, bez porážky Islámského státu budou chtít do Evropy v krátké době odejít další miliony lidí z regionu Blízkého východu. Na řešení migrační krize musíme spolupracovat i se státy sousedícími s Evropskou unií. Zejména musí na řešení této migrační krize s námi spolupracovat Turecko. Je potřeba podpořit země, které se dneska starají o stovky tisíc a miliony uprchlíků. Je potřeba podpořit tyto země, protože ony se o ně starají před hranicemi Evropské unie. Mám na mysli nejenom Turecko, ale mám na mysli také Jordánsko a mám na mysli Libanon.

Také podle mého názoru platí, že přistěhovalecká politika musí mít pravidla a musí mít své limity. Evropa, podle mého názoru, musí pomoci lidem, kteří utíkají před válkou a kteří utíkají před pronásledováním, ale nemůže to dělat za cenu svého vlastního ohrožení. Bezpečnostní aspekt řešení migrační krize je klíčový. Zejména kvůli k islamistickým radikálům.

Základní regulace migrace musí probíhat na vnější schengenské hranici. Ochranu vnější schengenské hranice je potřeba posílit a posílení této vnější hranice, to je opět celoevropský úkol.

Pokud, vážené poslankyně a vážení poslanci, přichází do Evropy příliš velké množství uprchlíků v příliš krátkém čase, znemožňuje to jejich dobrou integraci a zvyšuje to riziko konfliktu. Předpokladem úspěšné integrace a udržení bezpečnosti je tedy výrazná redukce, regulace a kontrola stávající migrační vlny. Stejně tak je důležité uplatňování individuální odpovědnosti, nikoliv principu kolektivní viny.

Abychom si pro začátek debaty, kterou povedeme v Poslanecké sněmovně na téma migrační krize, udělali představu o současné situaci ve světě, uvedu na úvod několik základních informací. Jednoznačně nejvíce frekventovanou byla v loňském roce balkánská trasa. Migrační proud na této balkánské trase jednoznačně převyšuje středomořskou námořní trasu, která ústí v Itálii. V Turecku se aktuálně nachází dva až dva a půl milionu syrských uprchlíků. V listopadu bylo v Německu podle statistických údajů Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky zaregistrováno více než 57 tisíc podaných žádostí o mezinárodní ochranu. Nejvíce prvních podaných žádostí v Německu, které je významnou cílovou zemí migrační vlny, v listopadu vykázali státní příslušníci Sýrie, po nich následovali lidé z Afghánistánu a z Iráku. Dle statistik EASO Sýrie v listopadu už sedmý měsíc zaujímala první pozici v počtu podaných žádostí o mezinárodní ochranu.

Vzhledem k tomu, že se dosud nepodařilo zmírnit migrační vlnu a zkonsolidovat situaci na vnějších hranicích, přistupuje řada členských států, zejména ty, které jsou cílovými státy migrační vlny, k opatřením, která jsou přijímána na národní úrovni. V prosinci Švédsko oficiálně zažádalo o zařazení mezi ty členské státy, z nichž se má relokovat. Rakousko potom následně požádalo o vyloučení z povinnosti podílet se na relokaci jako přijímací stát s ohledem na vysoké počty žadatelů o azyl, kteří se již nacházejí na jeho území. Švédsko chce podle svého vyjádření využít možnosti volných 54 tisíc relokovaných, původně určených ve druhém relokačním schématu pro Maďarsko. Ačkoliv lze jistě pochopit, že se Švédsko nachází na hranici svých kapacit, považuji tento přístup za nesystémový. Aby fungovalo společné evropské řešení, je potřeba ochrana vnější hranice, je potřeba registrace příchozích v místech prvního vstupu do Evropské unie. Ten švédský návrh opět řeší následky, místo aby řešil příčiny. Země jako Dánsko, Finsko, Norsko, ale i Švédsko přistoupily k návrhům na změny azylového práva s cílem zrychlit řízení a zamezit jeho zneužívání. Ještě spolu s Francií, Slovinskem a Rakouskem zavedly tyto cílové země migrace postupně zvýšené kontroly na vnitřních hranicích s poukazem na zajištění vnitřní bezpečnosti. Rakousko také zahájilo stavbu plotu na části své hranice se Slovinskem. Slovinsko na národní úrovni zahájilo koncept navracení ekonomických migrantů. Do země se snaží pouštět jen občany států, které jsou ve válečném konfliktu, to znamená občany Sýrie, Iráku a Afghánistánu. Navrací osoby zpět do Chorvatska, což přirozeně vedlo k lavinové reakci na západním Balkáně, a ta reakce skončila uzavřením makedonsko-řeckých hranic pro ekonomické migranty. Slovinsko také zahájilo stavbu plotu na své hranici s Chorvatskem.

Jak jsem se snažil popsat, vážené poslankyně a vážení poslanci, jsme v těch posledních několika měsících svědky nekoordinované reakce členských států Evropské unie, které se snaží vlastními silami, zejména pokud jde o země na balkánské trase, vyřešit problém, který je svým významem a rozsahem přesahuje. To, že dosud není uvedeno v život jednotné evropské řešení krize, v důsledku přerůstá v ohrožení schengenského prostoru, v ohrožení volného pohybu osob uvnitř schengenského prostoru. Vidíme, že životaschopným řešením není schválený redistribuční mechanismus, o kterém budu za malou chvíli mluvit. Řešením je dostat migraci pod kontrolu prostřednictvím ochrany vnějších hranic, funkční registrace v hotspotech, spolupráce v návratové politice se zeměmi původu a podpory těchto zemí v tom, aby ty země původu dokázaly svým lidem znovu nabídnout alespoň nějakou perspektivu. Jak už jsem zmínil, migrační vlna je úzce propojená s válečným konfliktem v Sýrii. Dokud nepoleví ten a dokud nebude razantně omezen ve své rozpínavosti Islámský stát, těžko najdeme opravdu účinný recept na současnou situaci.

Dámy a pánové, dovolte mi, abych se nyní vyjádřil k vývoji situace v České republice. Od začátku roku 2015 do konce října loňského roku byla mezinárodní ochrana udělena 387 osobám, tady v České republice. Od října do půlky listopadu přibylo 20 osob s udělenou ochranou a od půlky listopadu do půlky prosince dalších 49 osob. V těchto číslech jsou zahrnuti jak lidé, kterým byl přiznán azylový status, tak jsou tam zahrnuti lidé s doplňkovou ochranou. Konkrétně jsme tedy v roce 2015 udělili v České republice azyl 71 osobám a 385 osobám jsme v České republice udělili doplňkovou ochranu. V případě mezinárodní ochrany jsme vázáni závazky mezinárodního práva a jsme vázáni naší platnou legislativou, tedy Listinou základních práv a svobod a zákonem o azylu. O udělení mezinárodní ochrany rozhodlo Ministerstvo vnitra na základě řádného procesu, stejného právního procesu, který uplatňovalo celá léta předtím. Čísla za rok 2015, která jsem zde uvedl, ukazují, že Česká republika není cílovou zemí migrační vlny a že ležíme na okraji hlavní migrační trasy, která v loňském roce fungovala zejména přes Balkánský poloostrov.

Pak je tu proces relokace. Právě k tomuto procesu se vztahuje rozhodnutí Rady pro justici a vnitro z 22. září minulého roku, kterým - jak víte - byly stanoveny takzvané jednorázové kvóty. V rámci tohoto relokačního procesu máme relokovat oněch 2 691 osob z Itálie a Řecka. V zájmu konstruktivního přístupu, který na evropské úrovni ale očekáváme také na oplátku vůči České republice, toto rozhodnutí Česká republika respektuje. Co je ale mimořádně důležité, abychom vůbec mohli prostřednictvím relokačního mechanismu někoho přemístit, je potřeba, aby v Řecku a v Itálii začaly konečně fungovat slibované hotspoty. Tady je k optimálnímu fungování ještě velmi daleko. Registrace probíhá komplikovaně, pravidla se mění, objevují se podezření na nejrůznější nestandardní postupy. Důkazem toho, že se zatím myšlenku hotspotů nepodařilo plně uvést do praxe, je i skutečnost, že zatímco už 16 členských států nabídlo volné kapacity pro přijetí žadatelů o azyl v rámci relokací, celkový počet přesídlených je sotva na jedné desetině těchto kapacit. Evropské země nabídly do prosince kapacitu pro 1 660 osob, relokováno jich bylo 160; 130 Itálie a jenom 30 osob z Řecka. Uprchlíci z Itálie odešli do Německa, Francie, Finska, Španělska a Švédska, uprchlíci z Řecka byli přemístěni do Lucemburska. Nejaktuálnější údaje jsou takové, že na počátku ledna bylo z Řecka relokováno 82 osob a z Itálie 190 osob. V Itálii má fungovat celkem 6 hotspotů.

Česká republika se podílí na pomoci uprchlíkům před válkou také prostřednictvím přesídlovacích programů. Na konci minulého roku jsme pomohli přicestovat třem rodinám, které mají nemocné děti. Jsou to tři syrské rodiny z Jordánska. Tento přesídlovací program jsme schválili už začátkem loňského roku a budeme v něm v součinnosti s Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky pokračovat i nadále. V rámci tohoto programu, který má přinést pomoc těžce nemocným dětem v několika syrských rodinách, si přesídlované rodiny vybíráme plně v souladu s tím, jak jsme definovali pravidla.

V prosinci loňského roku také vláda rozhodla o přesídlení 153 osob irácké státní příslušnosti z Irácké republiky a Libanonu do České republiky. Rozhodli jsme tak na základě žádosti nadačního fondu Generace 21. Jde o vnitřně vysídlené uprchlíky křesťanského vyznání, kteří se nacházejí ve stejných podmínkách, jako uprchlíci ze Sýrie nebo uprchlíci na území Kurdistánu. Ačkoliv se kurdská vláda snaží těmto vnitřně vysídleným uprchlíkům pomoci, ocitá se pod velkým tlakem, a my jí od tohoto tlaku částečně pomůžeme i tímto přesídlením. Proto také vláda uzavřela s nadačním fondem Generace 21 smlouvu o spolupráci, na základě které těchto 153 osob bude přesídleno do České republiky. Nadační fond se na tom má podílet organizačně i finančně, jeho partnerskou stranou za vládu je Ministerstvo vnitra, které bude mít na starosti právní postupy včetně bezpečnostních prověrek.

Ještě než přejdu k evropské úrovni, která je v řešení současné situace naprosto zásadní, chtěl bych zmínit i některá další opatření, která jsme v České republice přijali s výhledem na zatím pokračující vlnu migrace. Vláda se nad situací v oblasti migrace pravidelně schází, a to na úrovni koordinačního orgánu při Ministerstvu vnitra. To nám umožňuje pružně reagovat na veškeré potřeby. V této oblasti jsme dosáhli zklidnění situace v oblasti nelegální migrace. Od června loňského roku do minulého týdne u nás bylo v České republice v rámci takzvané tranzitní nelegální migrace zajištěno celkem 3315 osob, přičemž nejvíce zajištěních osob tady bylo v České republice v září a v srpnu. Tyto osoby, které zpravidla směřovaly do jiných států než je Česká republika, jsme zajišťovali v takzvaných detenčních zařízeních v souladu s platným právem. K 19. lednu bylo v Českých detenčních zařízeních registrováno 98 osob. Nejvíce jsou mezi nimi zastoupeni příslušníci Iráku, Afganistanu a Ukrajiny.

Náš přístup, který česká republika uplatňuje, založený na dodržování platného práva, založený na dodržování dohod z Dublinu, založený na preventivních kontrolách vedl k omezení nelegální tranzitní migrace přes území České republiky. Převaděči, obchodníci s lidmi vědí, že nelegální pohyb migrantů Česká republika na svém území netoleruje. Díky tomu samému jsme zvládli také počáteční přeplněnost některých detenčních zařízení, podařilo se nastavit řádné podmínky ve všech těchto zařízeních, aniž by došlo k nějakému vážnému excesu.

Chtěl bych poděkovat všem, kdo na tom měli podíl, a kteří tehdejší napjatou situaci nezhoršovali stupňováním tlaku, ale s chladnou hlavou se pustili do jejího řešení. Policejní složky, zaměstnanci zařízení pro uprchlíky i pomáhající organizace odvedli podle mého názoru dobrou práci.

V rámci koordinace aktivit souvisejících s migrací jsme v listopadu loňského roku schválili několik změn. Zaprvé: Předpokládáme, že v tomto roce se navýší počet osob, které k nám legálně přijmeme. Zavázali jsme se v rámci relokací přijmout 2691 osob. Naší povinností je se na jejich potenciální příchod připravit. Proto jsme změnili státní integrační program tak, aby se mohl vztahovat i na tyto lidi, a aby disponoval dostatečnými prostředky. V rámci jeho fungování jsme připraveni pomoci příchozím se zajištěním bydlení, znalosti českého jazyka a s jejich vstupem na trh práce.

Zadruhé. Prodloužili jsme a stabilizovali zdravotnický program MEDEVAC a speciální program Ministerstva vnitra. Oba slouží k zajištění podpory a pomoci uprchlíkům v zahraničí, ideálně v zemích původu nebo v zemích, které skutečně čelí obrovské zátěži v důsledku příchodu velkého množství uprchlíků. Už jsem tady mluvil o Turecku, o Libanonu, o Jordánsku. MEDEVAC bude kryt 60 miliony korun ročně. Na mimořádnou pomoc v gesci v Ministerstva vnitra jsme vyčlenili dalších 40 milionů, přičemž stálý program pro státy čelící problému s migrací má roční rozpočet cca 100 milionů korun. V rámci tohoto programu spravovaného Ministerstvem vnitra jsme podpořili například zlepšení infrastruktury uprchlického tábora v Zátarí ve spolupráci s UNHCR. tento finanční příspěvek České republiky v tomto táboře, kde žije více než 80 tisíc uprchlíků ze Sýrie, umožní vybudovat bezpečnou elektrickou síť, která zajistí pravidelný a stabilní přísun všem obyvatelům uprchlického tábora. Další finanční prostředky půjdou na obdobný projekt v Iráckém Kurdistánu, 10 milionů korun jsme vyčlenili také pro pomoc Turecku, a také pro pomoc Srbsku. To vše vedle rozvojové pomoci v gesci Ministerstva zahraničních věcí, kterou bych chtěl zmínit zatřetí.

Od ledna do konce září 2015 bylo z humanitárního rozpočtu Ministerstva zahraničí podpořen 35 projektů v 21 zemi. Opět jsme se soustředili na země původů migrace, podpořili jsme projekty v Sýrii, Iráku, Jemenu, Jordánsku, Libanonu, Gaze, jižním Súdánu, Etiopii, Ugandě, Nigeru, Středoafrické republice nebo na Ukrajině. Vláda všechny tyto kroky, které jsem zde popsal, udělala, aniž by ji k tomu někdo nutil, aniž by se tím chtěla někomu zalíbit. Bylo to naše suverénní rozhodnutí v souladu s pozicí, kterou máme od začátku. Pomáhat chceme tam, kde je to potřeba. Jsme vláda, která cítí odpovědnost, a chceme, aby v současné migrační krizi byla zodpovědná i Česká republika. Nemůžeme se tvářit, že se nás migrační krize netýká. Týká se všech, protože je vyvolaná válkami, je vyvolaná utrpením, nelidskými podmínkami a sama jako proces vyvolává obrovské společenské i politické napětí. Vyjmenoval jsem konkrétní formy, kterými se jako stát podílíme na pomoci lidem v nouzi. Jsem přesvědčený, že jde v rámci našich možností o účinné formy pomoci.

Vážené poslankyně, vážení poslanci. Dovolte mi nyní, abych se věnoval tomu, co se v uplynulých měsících odehrálo na evropské úrovni, kde Česká republika patřila rovněž k aktivním hráčům. Od října proběhla řada důležitých jednání. Proběhlo setkání v La Vallettě, které navazovalo na mimořádnou neformální Evropskou radu. Proběhl summit Evropská unie - Turecko na konci listopadu, a prosincová Evropská rada. Nyní se připravujeme na únorovou Evropskou radu.

Pokud jde o setkání v La Vallettě, to proběhlo v listopadu roku 2015. Byla schválena politická deklarace Akční plán pro spolupráci s africkými partnery. Jde tedy o konkrétní plán, který se týká posílení infrastruktury afrických států tak, aby byly schopny lepší reakce na problémy, které souvisí s migrací. Za mimořádně důležité považuji, že tento akční plán má zcela konkrétní závazky, které se týkají boje proti pašeráctví, překupnictví a obchodu s lidmi, a také v oblasti vystavování dokladů občanům těchto afrických zemí, ale také v oblasti readmisních dohod a návratové politiky. Nejpozději do konce letošního roku by měly jednotlivé země původu migrace a tranzitu mít vlastní strategie, měla by tady být zlepšená výměna informací, a měla by být zlepšena spolupráce, pokud jde o boj proti kriminalitě, která souvisí s migrací. Mělo by také dojít k posílení kapacity úřadů v afrických státech, které mají na starosti návratovou politiku. 

Na Maltě jsme se také dohodli na ustavení svěřeneckého fondu pro Afriku. Česká republika se samozřejmě na fungování tohoto svěřeneckého fondu bude aktivně podílet vlastním finančním příspěvkem. Ve stejné době se země V4 dohodly na tom, že posílí své zastoupení z hlediska expertů ve strukturách FRONTEX a EASO. Bezprostředně po jednání ve Vallettě, které bylo zaměřeno na tu jižní migrační trasu, následovala mimořádná Evropská rada. Zabývala se konečně tím, čím by se podle našeho názoru měla primárně Evropská unie zabývat, a to je otázka ochrany vnější schengenské hranice a zajištění funkčních hotspotů na vnějších hranicích. Ochrana vnějších hranic musí podle názoru České republiky probíhat organizovaně. Vyžaduje provázat samotnou ochranu hranic s registračními centry, které nám umožní kontrolu nad tím, kdo a kde do evropského prostoru vstupuje. A na to pak může navázat azylové řízení.

Dalším důležitým tématem tohoto jednání Evropské rady byla spolupráce se třetími zeměmi, a to nejen s africkými státy, ale i se zeměmi Blízkého východu, zejména Tureckem a zeměmi západního Balkánu. Byl připraven Akční plán Evropská unie - Turecko. A já jsem velmi rád, že následně 29. listopadu proběhlo jednání Evropské rady za účasti Turecka. Při tom jednání s tureckou stranou jsem jako zástupce České republiky zdůraznil potřebu soustředit se na správu a ochranu společných hranic a také na boj proti převaděčství a pašeráctví na tureckém území. Pokud chceme zabránit dalším tragédiím na moři a zároveň zajistit kontrolu nad vnější hranicí Evropské unie, je nutné nastavit efektivní spolupráci především mezi Řeckem, Tureckem a mezi agenturami FRONTEX a Europol. Turecko pak musí přijmout nezbytná opatření, aby neposkytovalo volné pole působnosti pro obchodníky s lidmi a pašeráky. To byly naše priority, to byla naše očekávání, vůči kterým jsme byli ochotni Turecku nabídnout materiální i expertní pomoc. Ale platí, že dohoda Evropská unie - Turecko musí být naplňována z obou stran.

Zásady spolupráce s Tureckem už před konáním summitu definoval Akční plán spolupráce Evropské unie a Turecka. Ten jsme schválili na konci října. Stojí na dvou pilířích. Za prvé je nutné, aby Turecko důsledně vymáhalo svoje platné zákony. Říkáme, že pokud Turecko nedělá vše, co mu zákony dovolují, aby zmírnilo migrační tok do Evropy, mělo by to začít okamžitě dělat. Mělo by dojít ke zlepšení podmínek uprchlíků žijících v Turecku, zlepšení v oblasti registrace, azylových řízení i jejich integrace do turecké společnosti, což také zahrnuje jejich lepší přístup na turecký trh práce. Mělo by dojít k potírání pašeráctví a překupnictví. Chceme také zlepšit vzájemnou výměnu informací s Tureckem, začít organizovat návratové akce a podpořit Turecko v boji proti organizovanému zločinu. V důsledku tohoto akčního plánu by Turecko mělo zvýšit efektivitu pobřežní stráže, mělo by přijímat zpět migranty, kteří nemají nárok na azyl, a spolupracovat s Řeckem a Bulharskem při ochraně hranic.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, já tu dohodu s Tureckem zmiňuji takto podrobně zcela záměrně. Je třeba si uvědomit, že Turecko je klíčovým partnerem Evropské unie při řešení migrační krize, ale nejenom řešení migrační krize, při stabilizaci celé oblasti Blízkého východu. Turecko je členem NATO, je členem protiteroristické koalice a na nedávném incidentu s Ruskem jsme mohli v přímém přenosu sledovat, jak důležité je v dnešní době zachovat racionální přístup rámovaný jasně dohodnutými pravidly. Tak jako členství Turecka v NATO pomohlo zabránit eskalaci turecko-ruského vzdušného konfliktu, tak je potřeba stanovit i jasný evropsky garantovaný rámec vzájemné spolupráce, zejména pokud jde o státy na společných hranicích.

Proč je Turecko důležité? Za prvních deset měsíců roku 2015 vstoupilo do Evropské unie přes 550 tis. migrantů právě přes turecko-řeckou hranici. Přes půl miliónu lidí. To je naprosto bezprecedentní zvýšení frekvence na této trase oproti předchozímu roku. A podobný efekt se může zopakovat i v případě Bulharska. Syrská krize bude pokračovat i v tomto roce a není v zájmu nikoho se překvapovat nečekaným zvratem ve vývoji v důsledku nedostatečné výměny informací, v důsledku absence partnerského přístupu, absence pravidel pro společné řešení. Jsem rád, že tady je dohoda s Tureckem. To, co nyní potřebujeme, je kontrola jejího dodržování a oboustranné naplňování této dohody.

V polovině prosince loňského roku následovala Evropská rada, kde jsme se věnovali potřebě zajistit kontrolu na vnějších hranicích. Tato prosincová Evropská rada byla velmi důležitá, protože rozhodla o realizaci návrhu, který jsme jako Česká republika na evropské úrovni dlouhodobě prosazovali, a sice o zřízení společné Evropské pohraniční a pobřežní stráže. Zřízení téhle instituce jsme navrhovali jako Česká republika už řadu měsíců předem. Opakovaně jsem na toto téma vystupoval na jednáních Evropské rady. Jsem proto velmi rád, že tato myšlenka byla nakonec akceptována. Nepochybně k tomu přispěla obava z pokračujícího bezvládí na vnějších hranicích, které ohrožuje celý schengenský prostor. I na to jsme ale jako Česká republika upozorňovali od samého počátku.

Evropská komise návrh na zřízení společné pobřežní a pohraniční stráže začlenila do uceleného balíčku opatření k ochraně vnějších hranic. Ten kromě tohoto návrhu zahrnuje také změnu pravidel pro oblast bezpečnosti v schengenském prostoru, konkrétně systematické kontroly prostřednictvím příslušných databází u všech osob, které vstupují do schengenského prostoru, nebo jej opouštějí. Chci vás informovat o tom, že vláda České republiky ve svém stanovisku, které přijala 18. ledna letošního roku, tento balíček Evropské komise podpořila.

To, co pokládám za důležité, je, že v rámci společné Evropské pohraniční a pobřežní stráže by měl vzniknout také návratový úřad, který by měl poskytovat členským státům nezbytnou podporu, aby dokázaly efektivně vracet nelegálně pobývající osoby. Agentura by měla koordinovat a organizovat návratové operace členských států a v případě zemí, které budou vystaveny nadměrnému migračnímu tlaku, bude mít možnost prosazovat takové návraty i z vlastní iniciativy. Myslím si, že to, co Evropa potřebuje jako jeden ze signálů, že ne každý, kdo se rozhodne do Evropy přijít, může v Evropě získat azyl, je právě fungující návratová politika, která bude reálně fungovat i vůči zemím, jako je třeba Turecko, ale i vůči zemím, jako je třeba Pákistán.

Další opatření, která byla schválena na úrovni Evropské rady a týkají se toho aktuálního evropského balíčku, je otázka systematických kontrol a identifikace. Je zde snaha, aby se zabránilo skrývání skutečné totožnosti. Součástí je také návrh na vytvoření evropského cestovního dokladu, který bude vydáván právě pro účely návratové politiky.

To jsou tedy hlavní návrhy, které byly představeny Evropskou komisí před prosincovým jednáním Evropské rady. Pro Českou republiku je prioritou urychlené přijetí všech nástrojů, které přispějí k omezení migrace do Evropské unie, zejména prostřednictvím zesílené a důsledné ochrany exponovaných částí vnější hranice.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych se ještě vrátil k otázce, která je pro Českou republiku také velmi důležitá, a to je spolupráce se zeměmi západního Balkánu. Česká republika patří mezi státy, které si uvědomují, že kromě pomoci zemím, které jsou tady dlouhodobě zasaženy tím, že leží na migrační trase, je potřeba poskytnout maximálně širokou podporu včetně podpory ve formě asistence policie a ve formě podpory humanitární. 

Jsem velice rád, že Česká republika patří mezi několik málo evropských zemí, které dokázaly vyslat policisty a vojenské vybavení včetně vojenských sil do Maďarska. Patříme mezi země, které pomáhají při regulaci migrace ve Slovinsku. A chystáme se konkrétně pomoci v Makedonii. Jsem také rád, že v té trase západního Balkánu působila také řada našich spontánně organizovaných dobrovolníků. Tito lidé tam jezdili osobně pomáhat, vozili materiální pomoc, deky, oblečení, potraviny, léky. Myslím si, že tyhle dobrovolnické a charitativní aktivity, které zde probíhaly, velmi dobře doplnili pomoc, kterou poskytovala česká vláda vládám Maďarska, Slovinska, ale také vládám Srbska a Makedonie.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych se ještě vyjádřil také k bezpečnostní dimenzi ve vztahu k současné migrační krizi. Všechny nás hluboce zasáhly brutální teroristické útoky v Paříži v listopadu loňského roku. Jsem přesvědčený o tom, že nemůžeme ztotožňovat teroristy, kteří systematicky útočí na naše hodnoty a snaží se v nás vyvolat strach, automaticky ztotožňovat s uprchlíky, kteří velmi často před těmito islamistickými radikály utíkají. Vraždy v Paříži a potom také vraždy v Istambulu, v Mali, v Jakartě a jinde po světě - tyto vraždy mají na svědomí dobře zorganizovaní islamističtí radikálové. Česká republika je součástí mezinárodní koalice proti terorismu a budeme hledat cesty, jak k tomu mezinárodnímu boji proti terorismu přispět.

Nepodceňujeme žádnou z otázek, která se týká zajištění dostatečné vnitřní bezpečnosti v České republice. Už od loňského roku jsme posílili policii i zpravodajské služby, které si nyní mohou dovolit více lidí a efektivnější činnost. V návaznosti na zvýšené riziko teroristických útoků v Evropě jsme se rozhodli vypracovat nový systém hodnocení bezpečnostních rizik na našem území, chcete-li bezpečnostní audit. Pozorně jsem také sledoval, jak probíhalo vyhlášení mimořádného stavu ve Francii, nejvyššího stupně v Bruselu a akce a aktivity, které na to navazovaly. Je nepochybně potřeba, aby evropské zpravodajské služby mezi sebou maximálně efektivně komunikovaly.

Právě počátkem tohoto týdne se sešla Bezpečnostní rada státu. Bezpečnostní rada státu projednala materiál, který připravil ministr vnitra a který se jmenuje ve zkratce protiteroristický balíček. Protiteroristický balíček obsahuje řadu legislativních i nelegislativních opatření, která mohou v potírání a prevenci terorismu na území České republiky účinně pomoci. Vláda se jím bude zabývat v nejbližší době. Jde nám mimo jiné o zlepšení informovanosti občanů v případě, že by aktuálně hrozilo nebezpečí terorismu. Vláda také navrhuje stanovit nově čtyři stupně bezpečnostního ohrožení terorismem, včetně tedy systému jejich vyhlašování a adekvátní reakce.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, je v zájmu nás všech zabránit v Evropě panice a hysterii. Je to v zájmu nás všech kvůli zachování naší akceschopnosti, kvůli uhájení našich demokratických a liberálních hodnot, ze kterých nesmíme za žádnou cenu ustupovat, a to se týká i svobody slova. Je špatně a bylo by špatně, pokud lidé mají dojem, že se o některých problémech nesmí mluvit. Takový pocit dnes možná mohou mít lidé v Německu v souvislosti se silvestrovskými událostmi v Kolíně nad Rýnem. A je to takové velmi zvláštní selhání tamních médií. Stejně tak platí, že pokud někdo ohlásí přestupek nebo trestný čin, stát musí najít viníka a vymoci spravedlnost a že stát je odpovědný za zajištění bezpečnosti. Ale svoboda slova nesmí znamenat její zneužívání k rozeštvávání, podněcování k násilí a nenávisti. Takové věci český právní řád zakazuje, protože podrývají demokratický systém a tím i slušné, rozumné a bezpečné soužití.

Znovu chci zdůraznit: cesta je v respektu k rozumu a v respektu k pravidlům.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, ti, kdo dnes žádají v evropských zemích o azyl, musí dodržovat zákony a pravidla. Pokud si žadatelé o azyl neváží nabízené pomoci, pokud páchají trestné činy, musí to být rychlá cesta vedoucí k jejich vyhoštění mimo Evropskou unii.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, ve svém vystoupení jsem popsal hlavní roviny, na kterých Česká republika mohla reagovat a také reagovala na probíhající migrační krizi, jak roviny, které se týkají národní reakce, tak i naše aktivity na úrovni Evropy, naše aktivity, které směřují k zemím mimo Evropu.

Co je v tuto chvíli před námi? Na co bychom se právě v těchto dnech a týdnech měli soustředit? Ve spolupráci s Tureckem a Řeckem je potřeba dosáhnout omezení a regulace migrace na balkánské trase tak, aby se výrazně snížil počet uprchlíků, kteří přicházejí do střední a západní Evropy. To vyžaduje posílení ostrahy hranic jak v Turecku, tak v Řecku. Pokud tato opatření nebudou účinná, bude nutno pro regulaci migrace silněji využít hranice mezi Bulharskem, Makedonií a Řeckem. Bulharsko a Makedonie by v takovém případě měly dostat silnou personální a silnou finanční podporu ze strany Evropské unie. Pokud nebude realizováno ani toto opatření, budeme svědky uzavírání hranic zemí ve střední a jihovýchodní Evropě. Česká republika bude připravena. A pokud by se zvýšil migrační tlak na naše území, posílíme ostrahu našich hranic prostřednictvím příslušníků policie a armády tak, jak jsme se na to organizačně připravili v roce 2015.

I když jsme na eventuální uzavření části našich hranic připraveni, před uzavíráním hranic jednoznačně česká vláda preferuje společné evropské řešení. Česká republika se bude nadále snažit tomuto evropskému řešení pomoci a budeme společné evropské řešení silně podporovat. Před námi je únorové jednání Evropské rady. Pokud - a zdá se, že nebude svolána žádná jiná mimořádná Evropská rada - pokud se tedy sejdeme až v polovině února, tak Česká republika bude jednoznačně vystupovat ve prospěch co nejsilnější ochrany vnější schengenské hranice, ve prospěch toho, aby byly realizovány dohody, které byly uzavřeny s Tureckem, ve prospěch toho, abychom byli schopni zklidnit situaci ve státech, které leží kolem hranic Evropské unie. Česká vláda bude pokračovat v plnění našich závazků včetně závazků, které jsme dali našim občanům, udělat při respektování pomoci potřebným vše pro zajištění bezpečnosti tady na území České republiky a pro zajištění prevence všech rizik, která mohou být s migrační vlnou spojena.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, děkuji za vaši pozornost.