Ne náhodou si komise pro svou akci vybrala prázdninové měsíce. Evropané jsou omámení sluncem a jenom někteří z nich vnímají to, že se jedná o pokračování útoku na jednu z posledních bašt svobody každého z nás. Tou je naše právo rozhodnout, jak naložíme s našimi penězi.

Vychutnejte si protřelost, se kterou se nás bruselští úředníci snaží obalamutit. Přesto, že Evropská komise na sebe strhává stále více pravomocí, není schopná je účinně použít proti organizovanému zločinu a terorismu. A teď slibuje, že to, co neumí doposud vyřešit pomocí pravomocí, které již má, určitě, ale určitě rozlouskne, když se omezí a nejlépe hned úplně zruší používání hotovosti.

Nechte si tuto argumentaci rozplynout na jazyku. Neschopnost EU a vlád jejich členských zemí poradit si s několika zločinci je se zcela vážným výrazem ve tváři používána jako odůvodnění proto, aby se se všemi občany zacházelo jako se zločinci. Zapomeňte na presumpci neviny a zvykněte si na presumpci viny. Takhle začíná dikatura, v jejímž rámci mají být miliony obyčejných lidí připraveny o možnost používat hotovost.

Je to záminka pro něco mnohem většího. Toto možná někomu zní jako scénář spiklenecké teorie, je ale bohužel blíže realitě než je nám milé. V posledních třech dekádách totiž postupně vznikl mocenský kartel politiků a finančního průmyslu. Jeho fungování lze popsat jednoduše: Banky financují státy a státy chrání banky. Banky umožňují vládám financovat chybnou politiku a státy umožňují bankám vydělávat na ekonomicky disfunkční finanční ruletě. Ruka ruku myje.

Toto spojenectví politiků a finančního průmyslu nechce pouze zastřít svoje chyby. Chce občany donutit k tomu, aby ze svých úspor splatili dluhy svých vlád a bank a tomu slouží tažení proti hotovosti.

Bezhotovostní peněžní systém by navíc vládám umožnil dokonale kontrolovat majetek svých občanů, prosazovat nové daně (třeba paušální „evropskou“ daň) a v extrémním případě provést měnovou reformu takříkajíc „na jeden klik“.  A tak se bezkontaktní karta, kterou mnozí z nás tak milují, může jednoho dne stát symbolem pro to, že ztratíme cestu ke svým úsporám.

Vlády se již nechtějí spokojit s tím, že se i proti naší vůli postarají o naše zdraví, rozhodnou, co smíme jíst a co si smíme myslet. Chtějí rozhodovat i o tom jakou formou budeme uchovávat své peníze a za co je smíme vydávat. Papírové peníze jsou proto jednou z posledních bašt nekontrolovatelného chování občana, možností jeho sebeurčení a tudíž i trnem v oku těch, kteří používají špatný styl vládnutí a sklouzávají proto k diktátorství.

Pokud vás toto téma zajímá, v nejbližších dnech najdete na našem webu můj rozsáhlejší text k této záležitosti.

Petr Robejšek, zakladatel a mentor