Jedno je však jasné již nyní: opatření neřeší vadný systém a Černého Petra přehazuje na obce, na jejichž bedra nakládá nemalou odpovědnost za životy konkrétních lidí. Města a obce k nové zákonné úpravě přistupují různě: některá vyplácení doplatků plošně odmítají, jiná umožňují a další se zase pokoušejí vymýšlet kritéria, s jejichž pomocí selektují konkrétní případy.

Skutečně odpovědně rozhodnout však není dost dobře možné, jelikož obce nedisponují informacemi, na základě kterých by dokázaly objektivně vyhodnotit vhodnost či nevhodnost vyplacení dávky v konkrétním případě. Samosprávy od Úřadu práce dostávají pouze údaje se jménem, příjmením, trvalým bydlištěm a datem narození jednotlivých žadatelů a souvisejících osob.

To je dost málo na relevantní podklad pro závažné rozhodnutí. Některé samosprávy si jako kritérium přiznání doplatku stanovily trvalý pobyt daného žadatele v obci, což je však čistě evidenční údaj, který nenapovídá nic o skutečné existenční situaci konkrétního člověka nebo rodiny s malými dětmi, příčinách této životní nouze, příp. snaze ji nějak řešit.

Nelze se ubránit dojmu, že se stát tímto opatřením pouze zbavil problému a pokusil se napravit veřejné mínění, když nechal napsat pár novinových článků o „biči na ubytovny“. Obce teď v rozhodování tápou. Ale nejen to. Dostávají se na pranýř neziskových organizací na ochranu práv menšin a přímou odpovědností za rozhodování se vystavují riziku vysoce konfliktních situací, takže musí zvažovat, jak posílit bezpečnost svých pracovníků.

Třeba se stane malý zázrak a novela zákona o hmotné nouzi přece jen omezí do očí bijící nemorálnost výnosného podnikání s ubytovnami. Už nyní však proskakují informace, že provozovatelé ubytoven přišli na to, jak i s novou úpravou nepřijít zkrátka. To by se dalo čekat, protože skutečně potřebné je systémové opatření – přehodnocení celého systému vyplácení sociálních dávek v této zemi.