Původně jsem chtěl těmito řádky reagovat na emocionální vystoupení bývalé předsedkyně PS paní poslankyně Němcové a její požadavek na schválení rezoluce na podporu opozice na Ukrajině, ale neměl jsem příležitost své názory z časových důvodů v PS přednést. Mezitím situace v Kyjevě a dalších ukrajinských městech předběhla veškerá očekávání možného vývoje, a dnes se Ukrajina nachází na pokraji občanské války.

Situace v této zemi je tragická pro její obyvatele a zároveň nesmírně vážná z pohledu bezpečnosti celého regionu a celé Evropy.  V tomto samozřejmě s paní poslankyní Němcovou souhlasím. Zásadně však nesouhlasím s hodnocením příčin této situace a příčin jejího gradování do dnešní podoby.

Do chvíle, kdy ukrajinský prezident na vilniuském summitu odmítl podepsat asociační dohodu s EU, byl považován námi i celou EU za toho nejvěrohodnějšího partnera, kterého jsme div, že nenosili na rukou. V jediném mžiku oka se z něj ale, po jeho rozhodnutí asociační dohodu nepodepsat, stal nevěrohodný, zkorumpovaný, slabý diktátor, ovládaný doněckými oligarchy. Nic proti tomu, jsem dokonce blízek s těmito tvrzeními souhlasit, jsem však přesvědčen, že Janukovič jiné rozhodnutí udělat nemohl. Jeho země se ocitla na pokraji ekonomického kolapsu i bez ruské nevůle, a pokud by Putinovo Rusko na Ukrajinu uvalilo slibované ekonomické sankce ve formě dalšího zvýšení cen energetických surovin a embarga na export ukrajinských potravin, Ukrajina by se jednoduše zhroutila. Ale Putin dokáže být velkorysý. Ukrajina se podřídila a Rusko Ukrajině z ekonomické propasti pomoc přislíbilo. Naproti tomu, EU Ukrajině za odklon od jejího velkého bratra a podpis asociační dohody nabídla “velkorysou“ sumu 650. mil. EUR, tj. ani na 15 EUR pro jednoho občana Ukrajiny!.........Putin nabídl pomoc 10 mld. USD.

Na základě odmítnutí asociační smlouvy se centrum Kyjeva zaplnilo demonstranty. Politickými demonstranty. Těmi, jejichž představitelé v parlamentu se předtím neúspěšně pokusili prezidenta Janukoviče a jeho vládu odvolat. Předesílám, demokraticky, v řádných volbách, zvoleného prezidenta a demokraticky zvolenou vládu. Dovedete si představit něco podobného v našich podmínkách? Opozici se nepodaří v českém parlamentu prosadit svůj záměr, a proto vyzve své stoupence, aby vyšli na Václavské náměstí, začali stavět barikády, pálili pneumatiky, obsadili ministerstva a další státní úřady, házeli Molotovovy koktejly a dlažební kostky....

A propós, demonstrant, který k prosazení svých názorů používá Molotovův koktejl, není demonstrant ale fakticky vrah. To je alespoň můj názor.

A mimochodem, kde jsou dnes opoziční ukrajinští lídři, které pan poslanec Schwarzenberg, bez jakéhokoli pověření PS ČR tak vehementně podporoval v Kyjevě? Zmizeli!

Místo nich ovládli kyjevskou pouliční scénu příznivci strany Svoboda Oleha Ťahniboka, který za národního ukrajinského hrdinu považuje Stepana Banderu, bojovníka po boku Hitlera. Schodiště u hlavního stanu protestantů Domu odborů v Kyjevě je plné nacistických symbolů a evropským a americkým politikům, kteří vystupují na náměstí Nezávislosti navzdory dřívějším zvyklostem pranic nevadí, že stojí na jednom pódiu s předsedou krajně nacionalistické, polofašistické, antipolské a antižidovské strany, který bojuje proti „moskevsko-židovské mafii“.

Zdá se mně, že je nám vlastně jedno, kdo bude příště v Kyjevě vládnout. Hlavně, aby to byl někdo, kdo s námi, EU, bude napříště ochoten asociační dohodu bez podmínek podepsat. K tomu je však nejdříve nutné svrhnout Janukovičův režim.

Musím říct, že stále neumím uchopit naši mánii polepšovat ostatní,  měnit je k obrazu svému a vnucovat jim naše vidění světa a lidských práv, o které nestojí. Co jsme přinesli Lýbii podporou opozice a  kde jsme odstranili despotického tyrana? 10 jiných tyranů, chaos, ekonomické zhroucení a desintegraci státu a tisíce mrtvých. O totéž se nyní pokoušíme v Sýrii a potažmo na Ukrajině.


Ano, diktátor zůstane diktátorem....., ale jeho vláda je vždycky lepší než rozklad státu, chaos, tisíce mrtvých a humanitární katastrofa v zemi.

Nechme tedy alespoň Ukrajinu, proboha, být, ať si své problémy vyřeší sama, ať již příklonem k evropské cestě vývoje nebo větší provázaností s Ruskem, případně dokonce rozdělením.

Dnes se zdá, že rozdělení Ukrajiny je možná blíže, než jsme si dokázali vůbec představit. Vede mne k tomu několik důvodů. Ukrajina například nikdy v historii, až na krátké období, neexistovala jako samostatný stát. Historicky, pokud nehovoříme o dávné Kyjevské Rusi, se vždy jednalo o území Ruska a Polska. 30% občanů Ukrajiny také používá jako mateřštinu ruský jazyk a žijí zde statisícové polské, maďarské, rumunské, moldavské nebo i tatarské menšiny. Je tedy možné, že pod tlakem Západu, na základě jeho planých slibů podpory a vlivem posledních událostí, k rozdělení země skutečně dojde, neboť Rusko se „své“ východní části Ukrajiny nikdy nevzdá. Pokud ale  k rozdělení dojde, poneseme na něm i my svůj díl. Díky zbytečnému exhibování na kyjevských náměstích, podporou demonstrantů proti demokraticky zvolené vládě nebo deklaracemi paní poslankyně Němcové..