Vážená paní předsedající, dámy a pánové, milí přátelé. Máme před sebou bod, který není pro nás nový. Senát se mu věnoval v minulosti opakovaně, na úrovni výboru především. Ale, jak dobře víte, tak i v prosinci minulého roku jsme přijímali na 5. schůzi Senátu usnesení s číslem 22 s velmi podobným obsahem jako dnes. Proč se k tomu musíme vracet, když vlastně už tehdy jsme apelovali, aby vláda respektovala národní bezpečnost a aby tomu podřídila všechno ostatní.

Protože vláda neslyší, nebo ignoruje hlas a doporučení bezpečnostních institucí této země, které koordinuje ministerstvo vnitra za účasti ministerstva zahraničí a dalších, kteří byli jmenováni. Vláda také ignoruje Senát a jeho opakovaná usnesení. A tím vlastně ohrožuje národní bezpečnost. Jde také o dobré jméno České republiky v zahraničí, protože přece jenom tak významný tendr v tak významné době, kdy se hraje o strategické zájmy České republiky, může poškodit dobré jméno v případě, že bychom něco přehlédli nebo něco podcenili.

Vláda dostala jasné doporučení od pracovní skupiny, která se na tom shodla jednomyslně už před rokem. Ty dokumenty máte k dispozici, takže je nemusím zmiňovat. Vláda se rozhodla a shodla, nebo ta skupina se shodla na tom, že ani dodavatelé z Ruské federace, ani účastníci z Čínské lidové republiky se nemají podobné soutěže účastnit. A to dokonce ani v rámci konsorcií. Obě dvě země totiž byly označeny jako rizikové.

Vláda se později ale rozhodla, bylo to v lednu 2021, že zatímco Čínské lidové republice veřejně oznámí, že ji nebude zvát, tak v případě Ruské federace podobné rozhodnutí neudělala. A přitom obě dvě země byly zařazeny na velmi podobnou rovinu. Otázkou je, z jakého důvodu vlastně vláda se takto rozhodla. Nemohlo to být totiž na základě expertizy bezpečnostních institucí, ale musíme se pouze dohadovat, co ji k tomu vedlo.

Vysvětlení, které nám pan vicepremiér Havlíček poskytl, totiž nemůže obstát. V případě, že řeknete nahlas, že tam chcete mít např. účastníka z Ruské federace, abychom stlačili cenu dolů, s tím, že ho během soutěže vyloučíme, tak to je nedůstojné. A může to dokonce ještě poškodit naše vztahy s Ruskou federací, protože dopředu říkáme, že tam potřebujeme někoho užitečného jako statistu, ale vlastně s ním nemůžeme potom z bezpečnostních důvodů počítat.

Nabízí se otázka úplně jiného typu, suverenity. Pokud mluvíme o tom, že si tím snížíme cenu a zvýšíme si výhodnost nabídky, tak si musíme položit otázku, zda nám to za to stojí? Zda ta výhodná nízká cena nebude náhodou mít další náklady v pozdější době, které budou třeba mít i jiné plnění než jenom okolo stavby takto významného projektu. Nakolik si vlastně ceníme naší vlastní suverenity? Jakou cenu si k tomu dáme? A proč necháme tu soutěž v těch podmínkách, v jakých ji drží v tuto chvíli vláda.

Stojí nám to za to? Je ten rozdíl tří nebo šesti miliard v současné době, kdy se jedná o tak zásadní věci, skutečně hoden naší pozornosti? Kde je ta hranice, kdy řekneme, že už to vlastně nestojí za to? A proto se je málo divit tomu, že po tom, co se událo minulý týden, a co tady připomněl předkladatel, se narychlo svolala mimořádná schůze výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost. Proběhla včera. A měli jsme možnost mluvit i s Jaroslavem Mílem, poděkovat mu. Jako vládní zmocněnec pro jadernou energetiku totiž odvedl velký kus práce. Shromáždil okolo sebe tým. Prosadil procesy. Dokázal hlídat celý průběh přípravy toho tendru, a najednou odchází. A my vlastně pořád nevíme, z jakých důvodů. Protože to, co nám říká pan ministr Havlíček, zatím ještě možná není ani konečná verze.

To, co jsme se včera doslechli, je velmi jednoduché. Bezpečnostní komunita říká, není žádný důvod měnit naše rozhodnutí, žádné nové skutečnosti tady nejsou. Naopak dokonce přibyly další, které by nás měly vést k ostražitosti. Tohle doporučení je, jako když máte doma certifikát od protipožární ochrany, a vy se jí máte ale řídit. Je to vaše odpovědnost, je to naše odpovědnost, abychom se postarali o náš dům na základě doporučení expertů, které si dokonce platíme z našich daní. Tak na co čekáme?

Tu odpovědnost, tu politickou totiž musíme vzít dnes na sebe my. A pokud jsme v minulosti opakovaně přistupovali k tomuto tématu jako Senát s naléhavostí a říkali, nejde jenom o bezpečnost provozu, to víme dneska už zhruba, jak má fungovat. Máme skvělé know-how u nás a nejsme žádní začátečníci v jaderné energetice. Tady jde o bezpečnost národní, o bezpečnost státu.

Zatímco Temelín se dobudovával v dobách, kdy jsme nebyli členskou zemí Evropské unie, kdy jsme nebyli součástí NATO, a kdy Ruská federace, která se tehdy ještě jmenovala jinak, se chovala úplně odlišně. Spolupracovala, chtěla být součástí struktur pro bezpečnost a spolupráci v rámci Evropy, dneska je situace přece úplně jiná. Ruská federace nás považuje za svého nepřítele, zabírá území cizích zemí v rozporu s mezinárodními konvencemi a mezinárodním právem, a to jsou přesně věci, které nás musí zajímat.

Se zemí, se kterou vázne dialog v rámci naší dohody o přátelství a spolupráci, je velmi těžké se dnes s Ruskou federací sejít a najít společnou řeč, bychom chtěli s jejími státními veřejnými firmami navazovat takto strategickou spolupráci na generace dopředu? Není tady něco, co náhodou přehlížíme? Není náhodou některý z těch názorů, který nám říká vicepremiér Havlíček a ministr průmyslu a obchodu, bezpečnostním ohrožením pro Českou republiku?

Takhle totiž jednoznačně vyplývá zjištění, které vám dneska jako výbor přinášíme. Včera jsme jednomyslně schválili usnesení, dnes máte nový text na stole, protože jsme některé věci chtěli zobecnit a neopakovat. Je velmi zajímavé, že když se začneme na ty věci ptát pana ministra Havlíčka, tak můžeme dostat i následující odpověď: „Vážený pane senátore, pane předsedo,“ takto mi odpovídá v jednom svém dopise, „informace, které požadujete, jsou citlivé, já vám je nemůžu sdělit, protože jsou kurzotvorné.“