Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já jsem k tomu nechtěl vystupovat, já už jsem se smířil s tím, že svět se zbláznil a všichni se předhání v tom, kolik si půjčíme, a tak už jsem se s tím nějak smířil.

Ale když už tedy to začal pan předseda, já se malinko přidám. Ono to bude souviset nejenom s těmi body, jak tady říkal kolega Čunek, které tady dnes máme, ale také hned s tím následujícím, to znamená Národní plán obnovy. Jak to zní? My jsme to projednávali v posledních měsících na výborech. My jsme to tady rozebrali do šroubků a zjistili jsme, co to zase je za materiál. 200 stran, já jsem si to vytiskl před těmi 5 týdny. A to tam mnoho chybí, mnoho tabulek, které se neustále dál předělávají, předělávají. Když jsem to prohlížel, tak jako mnoho dalších textů, tak se nestačím divit. Přijde mi to, jako když jsme byli svazáci na gymnáziu, vytvářeli jsme si naše plány. Ale většinou dost naivně. Ono to tehdy nic nestálo.

My jsme to tady projednávali na podzim, tento bod, přijali jsme takové hodně zvláštní usnesení. Ale tehdy jsme tady... Já v té zpravodajské zprávě na 10 stránek jsem to tady, možná ne úplně důrazně, ale některé věci jsem se snažil připomenout. Například i to, jak máme vyjasněno, jak se takováto věc má přijímat. V podkladech, které jsme měli tehdy z odboru evropského, byly vyjmenované tři možnosti, jestli to bude mezinárodní smlouva nebo jestli to bude speciálním zákonem atd. Ale bohužel to není ani jedním, ani druhým, ani třetím způsobem. Mě to mrzí. My to bereme na vědomí. Je to typické. Ten, kdo je třeba na městě, víte, že když je někde něco problém přijmout, něco schválit, tak to těm dalším dáme na vědomí. Tím, že to vzali na vědomí, tak to tak nějak odsouhlasili. Takže až o něco půjde, tak jsme to všichni viděli, nikdo nic nenamítal. Takže... My to tady bereme na vědomí. Tak závažnou věc. Ale to už jsme udělali bohužel v listopadu a přijali jsme to, takže se s tím musíme nějak popasovat.

Mnohé řekli předřečníci, já tady jenom připomenu zpátky a znova. EU si půjčí 750 miliard eur, odloží splátky na desítky let, nejdříve tam bylo v těch materiálech, pamatuji si dobře, že nejdříve se začne splácet v roce 2028, až do roku 2058. No, možná, nebo taky ne. Neví se, z čeho se to bude splácet, takže samozřejmě se vymýšlí nové poplatky, nové daně atd. To už tady máme. Schvalování a celý ten proces je na hraně smluv o EU. To jsme si tady také mohli připomenout v tom říjnu. Bohužel jsme se tomu moc nevěnovali.

No ale aby to celé dobře vypadalo, těch 750 miliard utrácení peněz, tak to nazveme Fond pro budoucí generace. Takže my pro budoucí generace uděláme to, že si vezmeme 750 miliard. Teď je utratíme, protože my víme jak, a oni ať si to splatí. Bohužel, tak to dneska je. Ale my tím rozkládáme, podle mě, a nejsme v tom, Evropa, sami, Amerika bohužel taky a některé další části. My v tomto dlouhodobě rozebíráme základní ekonomický systém. V důsledku ničíme střední třídu a vlastně ji oslabujeme. To bude celý výsledek. Jestli se nám podaří naplnit ty cíle, tak o tom se budeme bavit v Národním plánu obnovy, což je malá jedna komponenta nebo část toho celého. Děkuji za pozornost.