Děkuji za slovo. Mí předřečníci tady pitvali podrobnosti toho fondu obnovy, ať už se týká případných příjmů nebo výdajů. Nicméně já myslím, že je potřeba se na ten materiál, který jsme dostali na stůl, podívat systémově. Když si ho přečtete, tak budete muset se mnou souhlasit, že zatím každou krizi Evropská unie využila pro zvýšení svých pravomocí, pro zvýšení svého vlivu, a nejinak je tomu při covidové krizi.

Ten materiál, který jsme dostali do rukou, je výsledkem červencového summitu Evropské unie, který přinesl dvě revoluční věci v rámci historie evropského integračního procesu, které jsou za prvé, možnost Evropské unie se zadlužit při ručení jednotlivých členských států, to dosud byla věc, kterou Evropská unie udělat nemohla, čili nyní nově se bude moci Evropská unie na účet, nebo se zárukou členských zemí zadlužit.

Druhý revoluční krok, o který se snaží evropské politické elity poměrně dlouho, je vznik společných evropských daní. V tom samotném dokumentu se přímo hovoří o tom poplatku z nerecyklovatelného odpadu, ale v tom materiálu se dočtete o dalších uvažovaných daních, které chce Evropská komise rychle zavést v platnost, jde sice o digitální daň a hovoří se i o dani z finančních transakcí. Takže prosím nelžeme si tady, nezabývejme se pouze detaily případného rozdělení těch jednotlivých fondů na jednotlivé oblasti, ale přiznejme si, že v rámci evropského integračního procesu došlo ke dvěma zlomovým věcem. Ta první zlomová věc - prvně vznikají vlastní zdroje ve formě společných evropských daní a prvně v historii se Evropská unie bude moci zadlužovat.

Já tu kritizuji zadlužování na národní úrovni a paní ministryně dobře ví, že tu svádíme bitvy při schvalování každoročního státního rozpočtu. Nemůžu přece mluvit jinak jako národní poslanec, když hovořím o zadlužení na úrovni našeho národního státu, nemůžu v takové chvíli souhlasit se zadlužením na úrovni Evropské unie. Evropská unie se rozhodla přerozdělit 750 miliard Kč nově, přičemž větší část toho, konkrétně půl bilionu eur, si chce Evropská unie půjčit na finančních trzích s tím, že za to budou ručit jednotlivé členské státy. Jestliže jsem proti socialismu na národní úrovni, jestliže jsem proti socialismu, proti zadlužování v České republice, tak nemůžu prostě souhlasit se socialismem na úrovni evropské, nemohu souhlasit se zadlužováním na úrovni Evropské unie.

Ten krok, nebo ty kroky byly prosazeny s argumentací toho, že ty vypůjčené prostředky a fond obnovy má sloužit, recovery fond má sloužit k obnově evropských ekonomik po pandemii covidu. Nicméně když se podíváte na to rozdělení peněz, a koneckonců o tom hovořil i kolega Benešík, tak zjišťujeme, že nejde o financování covidových důsledků té epidemie, že to nesouvisí se zdravotnictvím nebo s čímkoliv, co by covid v České republice nebo v Evropské unii negativně napáchal, ty peníze jsou půjčovány na dva cíle. Jedním je digitalizace, s tím ještě bychom mohli souhlasit, tak jak chceme, nebo někteří z vás, aby digitalizace postupovala, tak to ano, ale bezesporu se shodneme, že digitalizace není nic, co souvisí s covidem. Tou druhou oblastí, která se má z toho obřího balíku peněz, který si Evropská unie půjčí, financovat, je takzvaná zelená dohoda. Opět bojujeme tu nejrůznější bitvy při schvalování environmentální legislativy, někteří se toho obáváme, někteří to podporují, ale ať už k tomu máme jakýkoliv názor, určitě se shodneme, že financování zelené dohody nemá nic společného s tím, co se tady děje a bude dít v souvislosti s epidemií covidu.

Čili Evropská unie zneužila té covidové krize, aby pod pláštíkem a s argumentací a používáním slova covid si vypůjčila peníze na oblasti, které s covidovou krizí nemají vůbec nic společného.

Mě to mrzí, protože vidím to, že se Evropská unie nepoučila z toho, že není možné dlouhodobě fungovat a hospodařit na základě dluhů. My všichni si dobře pamatujeme evropskou dluhovou krizi, která následovala po finanční a ekonomické krizi v roce 2008. Všichni si dobře pamatujeme, že některé evropské ekonomiky byly tak předluženy, že nebyly schopny financovat své dluhy tím, že by si půjčovaly za tržních podmínek na finančních trzích, následně přispěchaly ostatní členské státy, které si vypůjčily peníze za nižší úrok, protože zkrátka to jejich finanční zdraví bylo dobré, aby tak poskytly půjčky, respektive nenávratné finanční dotace těm předluženým zemím, které zkrátka nebyly schopny si za tržních podmínek půjčovat.