Já jsem položil asi pět otázek, paní ministryně poděkovala za korektní otázky, odpověděla na jednu, na tu nejjednodušší, to znamená zaměstnavatelé s tím nesouhlasí. Říkala tak opatrně, odbory jsou pro, a zaměstnavatelé říkají, držte kompromisní verzi. Když to přeložíme do češtiny, odbory byly pro a zaměstnavatelé proti.

Taky bych poprosil paní ministryni, ať nepoužívá hnusné slovo izolačka. Fakt. Nezavádějte do češtiny takové hnusné slovo izolačka.

Potom paní ministryně podle mě míchá několik pojmů dohromady. Tomu nerozumím. Lidé dobrovolně půjdou do sebeizolace. Co to znamená? Já tomu fakt nerozumím. To si člověk řekne, tak ode dneška jdu do izolace? A jde do izolace. Tak to asi není. Asi tam bude muset někdo dát - praktický lékař, nebo někdo, nebo hygiena... Izolačka. Vy jste říkala, sami se uvrhnou do sebeizolace. Ale to podle mě není možné. To v tom zákoně takhle není napsáno. To mystifikujete veřejnost.

Dovolená. Tak já jsem nevěděl, že vzít si zahraniční dovolenou je zneužívání systému. Zaměstnanci musejí do karantény po návratu z dovolené. Proč? Kdo jim to nařizuje? Paní ministryně, kdo jim nařizuje po návratu z dovolené jít do karantény? Mohla byste pak odpovědět na mikrofon? Já bych se třeba spletl. Rád bych to slyšel.

Paní ministryně řekla, tito lidé budou mít 14 dní další dovolenou. A ti ostatní? Budou zodpovědní, a já s tím souhlasím, na dobrovolné sebeizolaci, jak říkala paní ministryně, a ti ostatní budou mít dovolenou. Ale princip je úplně stejný. Nařízená karanténa. Tak buď platí, co říkala paní poslankyně Valachová, abychom se nebáli zneužívání, ale paní ministryně už tady našla skupinu těch občanů, kteří si drze zajeli na dovolenou, z pohledu paní ministryně. Ale já si to nemyslím. Oni chtějí zneužívat systém a chtějí mít dalších 14 dní dovolené. Já nevím, kdo chce být dobrovolně v karanténě a kdo chce mít nějaké příznaky. Já myslím, že nikdo takový není. Že snad každému přejeme, aby byl zdravý a žádné příznaky neměl a nemusel ani na nemocenskou ani do karantény. Není to přece příznivá zpráva, pokud zjistíte, že jste měli nějaké rizikové kontakty, a teď očekáváte, jestli se to na vás projeví, nebo ne. Máme starší příbuzné, starší přátele. A teď se bojíme, jestli jsme to náhodou nepřenesli, i když se chráníme, jak můžeme. Ale znám fakt případy lidí, kteří se chránili po celou dobu, a stejně onemocněli. Takže nemůžeme někomu vyčítat, že onemocněl, nebo že měl s někým nějaký rizikový kontakt.

A vracím s k tomu, co jsem říkal ráno. Tak my tady máme rizikové kontakty pořád. A dokonce i po 19. a 21. hodině. Včetně tak naši spolupracovníci a zaměstnanci. Na ty sociální demokraté evidentně nemyslí.

Takže bych se vrátil k té základní otázce, paní ministryně. Porovnejme ty čtyři verze - senátní verzi, 100 %, 90 %, 80 % denního vyměřovacího základu, nebo průměrného redukovaného výdělku. Možná bychom taky mohli na mikrofon říct občanům, co to vlastně znamená, protože lidé si myslí, že to je 100 % čisté mzdy. Abychom věděli, jak to chápou mnozí.

Teď nevím, který kolega nebo kolegyně řekl, že bere 15 000. To není možné v České republice v letošním roce. (Reakce v sále.) Pokud mají zkrácený úvazek. Ale to pak nemá cenu debatovat. Musíme se bavit o normálním úvazku. A je to nižší než minimální mzda. Tak tohle používat jako v debatě není korektní. Ano, když někdo bere 15 000 měsíčně, ale má třeba čtyřhodinový úvazek, tak vlastně bere 30 000 normálně. Takhle musím počítat.

Jinak pokud znáte někoho, kdy měl 15 tis. jeho zaměstnavatel, tak porušuje zákon při plném úvazku. To není korektní debata. Musíme se bavit o průměrném úvazku, mediánu, průměrné mzdě, to je korektní debata. Takže já bych ještě jednou, než začneme podávat pozměňovací návrhy, poprosil o ta čísla a srovnání těchto variant, co to znamená, když projde senátní verze pro člověka, který má medián. A nepočítejme žádné odpočitatelné položky, je to jednodušší. Co to znamená, když projde 100 %? Co znamená, když bude 90 %, nebo 80. Pokud máte podrobnější tabulku, jako jsme měli my u daní, že jsme to měli 100 tis. korun, tak já jsem pro. Já jsem chtěl jenom dvě čísla - medián a průměrnou mzdu. A taky bych tady mohl říct, že chci 20 tis., 21, 22, ale podle mě pro tu základní orientaci, který z těch systémů může být rozumný a funkční, nám stačí ta dvě čísla - medián a průměrná mzda a ty čtyři varianty. A myslím, že to musíme vědět, než začneme načítat pozměňovací návrhy, abychom věděli, o čem se vlastně rozhodujeme, aby to nebylo intuitivní, abychom si představili toho konkrétního člověka s konkrétním příjmem, kolik bude brát. A těch prvních čtrnáct dnů nařízené karantény - já to vysvětlení fakt nemůžu vzít, paní ministryně. Já rozumím, co je náhrada mzdy a co je nemocenská, ale když bude karanténa zpátky deset dnů, tak ten zákon změníme. Já prostě nerozumím. Protože to není, že čtrnáct dní trvá náhrada příjmů, ale že čtrnáct dní trvá karanténa. Ono se to ukončí ještě bez testů, to je jiná debata, možná se k tomu ještě dostaneme. Ukončovat karanténu v této situaci bez testů mně nepřijde zrovna šťastné, ale to je na debatu odborníků, zda to je dobře, nebo špatně. A jaký je pak rozdíl?

A vraťme se i k tomu testování v těch firmách a bavme se o malých firmách, ty mne zajímají. A oni dneska chtějí testovat, i když to nemají nařízené, ale nemají jak. Jasně, tady vidím majitele velké firmy. (Reakce na poslance ze sálu.) Já tomu rozumím. Ale mně volali o víkendu někteří kamarádi, kteří mají dvacet, dvacet pět, třicet zaměstnanců a říkali: já bych to těm zaměstnancům klidně koupil, ale já nevím kde. Oni nemají další lidi, kteří by se tím mohli zabývat, nějak to zorganizovat. My jsme se ptali kolegů, jak je to v Německu a tam je to v každé lékárně, dokonce se to ani neplatí, protože to platí zdravotní pojišťovny. Obecně ten princip - jakoby ten stát přenesl tu zodpovědnost na ty firmy. Místo aby je motivoval, aby to dělali dobrovolně, vytvořil podmínky, aby to bylo na trhu, abychom věděli a ti zaměstnavatelé aby věděli, který z těch, teď máme devět, nebo deset, nebo jedenáct výrobků schválených, ale kdo poradí tomu malému podnikateli, který má použít, které jsou průkaznější, které ne. Kdo poradí jak často? Lékaři v našem klubu říkají, že čtyřikrát za měsíc antigenní test je prostě málo, čekat týden a já nemám důvod jim nevěřit. Tak proč čtyřikrát měsíčně, pokud říkají odborníci, že je to málo. Nebo to má být dvakrát týdně? Já nevím, ale to jsou všechno velké věci, důležité věci, většina zaměstnavatelů si je vědoma toho, že nemá nic cennějšího než své zaměstnance. A jak jsem říkal a připomínám, že mnozí už testují a nepotřebovali ani zákon, ani nařízení vlády, protože se o ty své zaměstnance starají, tak je motivujme. Vymysleme nějakou ekonomickou odměnu pro ty, kteří to dělají. Ne pořád jenom příkazy. A když to vláda nařídí, jak se to bude kontrolovat, jak se to bude vymáhat od 15. března v každé firmě nad 50 zaměstnanců. Já si to vůbec neumím představit - ten systém. Místo abychom řekli: my jsme zajistili, že od 10. března si to každý může koupit kde chce, bude to dostupné, my doporučujeme tento test, nebo tento z lékařského hlediska. Možná je dražší, ale myslíme, že je průkaznější, ať se rozhodnou ti majitelé. Ale nemají dostatek informací. Jasně, čím větší firma, tím si to umějí lépe zorganizovat. Tomu rozumím, je to tak, je to přirozené, je to dobře, ale musíme myslet i na ty menší, kteří ty možnosti prostě nemají a umožněme jim tu možnost, oni se taky chtějí postarat o své zaměstnance, nepotřebují zákony, nepotřebují příkaz, nepotřebují nařízení vlády, potřebují motivaci a možnosti, jak to naplnit.