S příspěvky vystoupili: Petr Mach, poslanec EP (Svobodní), Lukas Reimann, poslanec Národní rady Švýcarské konfederace (SVP), Jozef Viskupič, poslanec Národní rady Slovenské republiky (OĽaNO) a Jiří Payne, bývalý poslanec ČNR a Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Petr Mach, europoslanec a předseda Svobodných:

Přímá demokracie někdy bývá vyzdvihována jako samospásné řešení, jindy zavrhována jako krok, který by vedl k populistickým zákonům. Nemyslím si, že je samospásná, ale z mnoha důvodů považuju některé prvky za důležitý doplněk naší demokracie.

Lidi mají kontrolu nad konáním politiků, a to prostřednictvím voleb. Ale vidíme, že tato kontrola není vždy dostatečná – některé vlády vedou své země bankrotu, jiné zneužívají monopol na emisi peněz, takže tam zuří hyperinflace... Proto je třeba dát politikům mantinely, aby nemohli dělat cokoliv si usmyslí.

U nás tyto mantinely dává ústava – ale ta je dává dost široké. Pokud jde o referendum – naše ústava obsahuje jistý náznak referenda, a to pro situaci, kdy se přenáší pravomoci z ČR na nadnárodní organizace.

V roce 2003 jsme hlasovali do vstupu do EU, přičemž 73 %  občanů řeklo ano. Jenže poté, kdy když se rozšiřovaly pravomoci EU, se  už se občanů nikdo neptal!

Lidové veto později představí Jiří Payne. Je to unikátní věc ve švýcarském systému, kdy občané můžou zastavit hlasováním rozhodnutí parlamentu.

Já osobně hájím referendu jako účinnou brzdu, pojistku, zkrátka takový Damoklův meč, který by visel nad politiky, aby se neutrhli z řetězu a neustále dbali na to, co si přejí jejich voliči.

Lukas Reimann, poslanec Národní rady Švýcarské konfederace (SVP - Švýcarská lidová strana)

Jsem si jistý, že přímá demokracie z mé země je ten nejlepší příklad. Lidé se mne často ptají, proč nejsme v EU, nemáme euro, proč máme méně byrokracie, nízké daně...? Každému vždy říkám, že to není proto, že máme tak chytré politiky, ale je to proto, že máme přímou demokracii a lidé mohou rozhodovat. I u nás chtěla většina politiků do EU, chtěli vyšší daně, více byrokracie... Nicméně díky přímé demokracii můžeme zastavit spoustu těchto hloupých myšlenek, které přicházejí i od politiků v naší zemi. Lidé tak mají moc zastavit tyto myšlenky.

Lidé jsou spokojenější, když mohou sami rozhodovat, také to vede k větší odpovědnosti. Když lidé o něčem nemohu rozhodovat, tak se o to tolik nezajímají – a naopak, když o ně čem mohou rozhodovat, zajímají se o to mnohem víc.

Každému referendu předchází velká debata, a to i v médiích, a to vše vede k většímu zájmu lidí o dění a politiku.

Pokud je o účast, je to různé, nejvyšší byla při hlasování o vstupu do EU, a to celých 90 %. Pravda je, že mladí lidé se o politiku vůbec nezajímají a nechodí k volbám. Nemůžete pomoci všem lidem, ale určitě přímá demokracie pomáhá k tomu, že se lidé více o politiku zajímají.

Když v parlamentu tvořím zákon, tak se vždy zamýšlíme nad tím, že by ten zákon měl odpovídat tomu, co chtějí lidé, protože jinam nám to pak shodí v referendu. Má to velký vliv na politický proces, vede to k větší transparentnosti.

Důležitý aspekt referenda je větší kontrola práce politiků – máte o nich větší přehled a můžete je včas zastavit.

Ve Švýcarsku máme tři způsoby vyvolání referenda.

1) Když chce parlament změnit ústavu, tak musí proběhnout referendum. Proto je velice složité měnit ústavu a vůbec zavádět příliš mnoho změn.

2) Právo konání referenda v případě inicitiavy – lidé nasbírají 100 tisíc podpisů, když si myslí že je třeba něco změnit. Každý rok se takto koná asi 10-15 iniciativ, které ale nejsou následně vždy referendem schváleny. Každopádně je ale dobře, že lidé mají tuto možnost. Sehnat 100 tisíc podpisů lze u nás sehnat celkem jednoduše – vysvětlíte lidem na ulici, co chcete prosadit a proč.

3) Případ lidového veta – stačí získat 50 tisíc podpisů během tří měsíců, kdxž nesouhlasíte s nějakým rozhodnutím parlamentu.

Uvedu příklad – parlament chtěl zvýšit poplatky na dálnici. Vyvolalo se referendum a lidé si zvolili, že se poplatky nebudou zvyšovat. Snažili jsme se jim vysvětlit, že by to zvýšení přineslo zlepšení infrastruktury, ale veřejnost prostě rozhodla, že to tak nechce.

Před několika týdny sjem byl v Německu na besedě, kde zazněl názor, že lidé jsou příliš hloupí. S tím zásadně nesouhlasím a uvedu příklad. Socialisté přišli s velmi populistickým návrhem, že všichni budou mít šest týdnů dovolené. Přesto většina lidí rozhodla, že to nechce! Lidé nejsou tak hloupí, aby schválili každý populistický návrh, ale přemýšlejí o tom, co je dobré pro stát a jeho hospodaření.

Věřím, že i u vás jsou lidé schopni se rozhodovat rozumně. Osm milionů lidí se určitě rozhodne určitě lépe než dva tři politici za zavřenými dveřmi. Je třeba mít kontrolu nad prací politiků!

Jsme hrdí, že máme tento systém a víceméně se všichni napříč politickým spektrem shodneme na tom, že přímá demokracie je pro nás dobrá.

U nás v kantonu St. Gallen máme celou řadu zajímavých otázek na kantonální úrovni. Např. jde o téma škol – za dva měsíce se u nás bude hlasovat o vyučování v domácím prostředí. Dětem se často nelíbí oficiální systém docházky do škol. Nyní o tom probíhá debata.

Pak bývá častým tématem zdravotnictví – např. když chce vláda zavřít třeba nemocnici.

I na úrovni měst jsou zajímavá referenda. Ve městě, kde žiji já, chtěli zvýšit daně a postavit nový stadion. Uspořádalo se proti tomu referendum – a jeho autoři vyhráli. Většina lidí prostě nechtěla platit vyšší daně, navíc když starý stadion fungoval.

Jozef Viskupič, poslanec Národní rady Slovenské republiky (OĽaNO)

Referendum na Slovensku dle ústavy vyhlašuje prezident, pokud ho o to v petici požádá aspoň 350 000 občanů, nebo se na tom usnese Národní rada SR, a to do 30 dní od přijetí petice nebo usnesení. Návrh na přijetí usnesení mohou podávat poslanci NR SR nebo vláda.

Výsledek referenda může NR SR změnit nebo zrušit ústavním zákonem po uplynutí třech let od jeho účinnosti. Referendum ve stejné věci se může opakovat nejdříve po třech letech od jeho uskutečnění.

Máme problém s článkem 98, který stanoví, že aby bylo referendum platné, musí se ho zúčastnit nadpoloviční většina oprávněných voličů (což představuje 2,1 mil. lidí). Rozhodnutí musí být přijato nadpoloviční většinou účastníků.
Celkem se u nás konalo osm 8 referend, ale jediné úspěšné bylo to o vstupu do EU. Překonat hranici pro minimální účast 50 % oprávněných voličů se povedlo jen jednou, a to v tomto případě.

Pak jsme měli i jedno zmařené referendu, když ministr vnitra přidal otázku do referenda a ústavní soud to pak označil za neplatné.

Pokud jde o petiční právo – je třeba 100 tisíc podpisů na to, aby se petice dostala do parlamentu. Pak poslanci akorát přijmou usnesení, že to Národní rada bere na vědomí. Tento  proces je dost dehonestující – musíte sehnat 100 tis podpisů, což je na Slovensku opravdu dost složité sehnat, a pak to končí akorát takovým usnesením...

Chtěli jsme snížit podmínku ohledně podpisů. Spočítali jsme si, že na mandát poslance je potřeba 15 tisíc hlasů. tak jsme to chtěli nastavit takto – že by 15 tis. podpisů stačilo.

Pokud jde o přímou demokracii na lokální úrovni – starosta může být odvolaný na základě petice a referenda. Opět je tam nastavený příliš vysoký počet podpisů, ale už se stalo několikrát, že starosta skutečně byl odvolaný.

Jiří Payne, místopředseda Svobodných, bývalý poslanec ČNR a Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Začal bych takovým příkladem – pan poslanec Lukas Reimann má krásné boty velikosti 43. Na mých nohách velikosti 45 ale ty boty nebudou „fungovat“. To je ta chyba, kterou lidi dělají. Pokusím se vysvětlit, jak by mohly vypadat „boty“ pro naši českou kotlinu.

Už 25 let se u nás diskutuje o tom, jestli demokracie přímá nebo nepřímá. Ve Švýcarsku to není buď to, nebo to – tam je přímá demokracie doplňkem k nepřímé, nejsou spolu v rozporu.

U nás se stalo že se nám mechanika komunistického systému vplížila zpátky – způsob politiky začíná kopírovat, jak to vypadalo před 30 lety. Politika u nás nedělá to, co si přejí voliči, ale naše politika směřuje k tomu, že kandidujeme s čtyřletým plánem a pak strany  udělají kompromis, protože nikdo nezíská nadpoloviční většinu. A pak politici říkají „Schválíme a uděláme tohle, protože to máme ve vládním prohlášení.“ Což je stejné, jako bylo dřív v pětiletém plánu.

Vraťme se k příměru s botami. Jistý pan Okamura navrhuje pro naši zemi brusle a tvrdí, že se v nich bude skvěle chodit po chodníku. Ovšem ty „brusle“ jsou pro naši zemi extrémně nebezpečná varianta, někdy se jí říká referendum „ruského typu“.

Smyslem parlamentu je hledat konsensus všech názorů a to je zapeklitá věc – nikdo není schopen předem říct, jak bude vypadat kompromis. Podstata parlamentu je jednat tak dlouho, až dospěje k variantě, která minimalizuje napětí ve společnosti – to je smyslem politiky, ne dělat převrat.

Uvedu příklad – jestliže parlament schválí zákon o církevních restitucích, když 80 % lidí je proti. To přece nedává smysl! No a co se stalo? Vzrostlo napětí – averze vůči církvi a všem náboženstvím obecně, lidé jsou znechucení. Ten zákon uškodil české společnosti.

Právě proto existuje doplněk k zastupitelské demokracii – když parlament schválí zákon, který je podezřelý – tak lidé sebírají podpisy a mohou rozhodnutí zvrátit pomocí lidového veta. Tímto nástrojem veřejnost může zastavit nebo úplně zrušit rozhodnutí politiků, které se jí nelíbí. Lidové veto je jakýsi prvek sebeobrany, jak se mohou lidé bránit proti tomu, když politici rozhodují v rozporu jejich přáním. Povinností politiků je hlasovat tak, jak si přejí voliči.

Jsem si jistý, že kdyby se udělalo veto o církevních restitucích, tak ten zákon spadne pod stůl.

Líbilo se mi, jak říkal pan poslanec Reimann, že když dělají zákon, tak rovnou vědí, že když to udělají špatně, tak jim to shodí lidi v referendu.

Proto hodně silně akcentujeme lidové veto. Nemělo by se stát, aby byl schválen zákon, proti kterému je 80 % lidí!

Vedle veta existuje ještě lidová iniciativa, to jsou „tretry“, mám-li použít další „botové“ přirovnání. Lidé mohou pošťouchnout parlament, aby něco dělal. Cílem není, aby lidé navrhovali o nejvíce zákonů. Cílem je, aby parlament pracoval.

Osobně nemám pocit, že lidi u nás chtějí řešit politiku. Ano, pokecají si o ní občas v hospodě, ale víc ne. Lidé si přejí, aby parlament fungoval, aby hlavně fungoval dobře a s ohledem na jejich zájmy a aby se žádná referenda nemusela konat. To by byl ideální stav.

Přímá demokracie není konkurencí zastupitelské demokracie. Je to takový revolver za dveřmi,  prostě pojistka, když parlament selže.

Máme připravené konkrétní návrhy, takže v případě zájmu jsme je schopni do 14 dnů předložit parlamentu k projednání.