Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážená vládo, kolegové, kolegyně,

nyní projednáváme v posledním čtení novelu občanského zákoníku, která má zakázat dětské dluhy a zabránit tak tomu, aby v České republice ve 21. století probíhaly exekuce dětských dluhů. Dětské dluhy jsou něco, co samozřejmě v naší zemi nechceme, a je s podivem, že teprve teď se nám podařilo najít shodu, abychom dětské dluhy zakázali. Abyste si konkrétně představili, jaké situace zakážeme a jaké napříště nebudou možné - a já jsem ráda, že jsme dospěli k této shodě - dovolím si připomenout několik konkrétních situací, které právě zákaz dětských dluhů, který předkládá Ministerstvo spravedlnosti a paní ministryně Benešová a navazuje na poslaneckou iniciativu moji a dalších poslanců, jak bylo zmíněno, znemožní, a znemožní tak také exekuce dětských dluhů. Tyto konkrétní příběhy jsou zmapovány různými nevládními organizacemi, které se zabývají ochranou práv dětí, a ochrana práv dětí je také to, o co tady jde především.

První situace se týká toho, kdy dítě nabude dluhy z dědictví. Pavlovi zemřel ve dvanácti letech otec, jehož byl ze zákona jediným dědicem. Otec měl napůjčováno u několika nebankovních společností a jeho dluh byl o 90 tisíc vyšší než hodnota jeho majetku. Matka jako zákonná zástupkyně toto dědictví neodmítla, a tak se Pavel bez vlastního vědomí ocitl v dluzích, které do dosažení dospělosti narostly na úrocích na více, než 210 tisíc korun.

Jiná situace. Petra se před dvěma lety dostala do dětského domova a tehdy se přišlo na to, že kvůli pokutě za neplatný lístek z doby, kdy jí bylo sedm let, je na ní v exekučním řízení vymáháno 18 tisíc korun. Vzhledem k jejímu nízkému věku může navíc částka stále stoupat.

Další situace. Lidčin otec spáchal sebevraždu. Když krátce poté přišla do pěstounské rodiny, zjistilo se, že má proti sobě vedeny dvě exekuce. Obě za jízdu načerno do školy v doprovodu matky a to z doby, kdy bylo Lidce osm a dvanáct let. Celková částka vymáhaného dluhu je nyní víc než 28 tisíc, z níž většinu tvoří náklady na exekuční řízení.

Poslední je situace Petry, o kterou se celé dětství starala pouze maminka, pomáhal dědeček. Otec o ni nikdy neprojevil zájem, není ani zapsán v rodném listě. Když jí bylo patnáct let, maminka vážně onemocněla, o dva roky později po ročním pobytu v nemocnici maminka Petry umřela. Právě v této době se začal rodit naprosto absurdní příběh. Petra v době, kdy její maminka bojovala se zákeřnou nemocí, dostala dvě pokuty za jízdu načerno. Pokuty předala dědovi, u kterého bydlela, a ten tyto pokuty zaplatil. Ovšem nevšiml si, že ve výzvě bylo také uvedeno, aby si sám dopočítal úroky z prodlení a tyto také zaplatil. Následná exekuce vůči dítěti byla vedena právě ne za nezaplacené jízdné, ale o pár desetikorun z nezaplacených úroků z prodlení. Co je podstatné, veškerá řízení, ve kterých byla proti ní vydána pravomocná rozhodnutí, probíhala bez jejího vědomí, nemohla se k ničemu vyjádřit, vše skončilo až exekucemi. Navíc každou z nich spravuje jiný exekutor, který každý zvlášť požaduje nejenom zaplacení jistiny, ale i náklady exekuce, které tu původní částku mnohonásobně převyšují.