Milé kolegyně, milí kolegové,

kdo čeká podobný politický projev, který podle mého názoru patří spíš do předvolební kampaně, bude zklamán. Nebudu hovořit o žádných poznámkách žádného politika. Budu se soustředit na problém, kterým je - a teď tedy řeknu, že mám jednodušší pozici v něčem a v něčem složitější - zaměstnává po řadu měsíců z pozice mě, po řadu měsíců z pozice, kterou zastávám. Mám na starosti jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva právě ty nejohroženější.

Čili v tomto ohledu si myslím, že je velice jednoduché pochopení některých mých postojů a stanovisek, protože jsem konfrontována těmi, kteří se na mě v nesčetných dopisech obracejí s žádostí o pomoc a poukazují na to, že jsou vystaveni vícečetným exekucím. Že bohužel mají ne jednoho exekutora, ale třeba pět nebo deset exekutorů. Že se ztrácejí ve svých povinnostech a že by rádi alespoň částečně - protože někteří z nich píšou - alespoň částečně - četla jsem teď takový dopis nedávno - se vynořili z té šedé zóny, která pro ně není komfortní. Říkají, že se do ní dostali svým vlastním zaviněním, ale že snad už mají po těch letech právo žít normální život.

Nicméně my, jak dobře víme, tak v současné době exekutor může tu exekuci zastavit jenom pro nezákonnost. Nyní tedy ta novela zavádí možnost zastavovat ji pro nevymahatelnost. A to, o čem bychom se měli zejména bavit, je, jak vrátit důvěru veřejnosti nejenom tedy dlužníků, ale obecně důvěru veřejnosti ve vymahatelnost práva. A to je to, o čem hovořil i pan poslanec Nacher a řada mých předřečníků.

Ta debata je totiž velmi polarizovaná a zatímco dlužníci oprávněně poukazují na to, že je porušováno jedno z jejich základních lidských práv - právo na to mít naději, když jsem udělal chybu, žít, když tu chybu se mi umožní napravit, zase normálním životem - tak věřitelé pochopitelně mají zájem na tom, aby ty peníze, které v dobré víře půjčili, kde využili všechny legální možnosti předžalobních výzev, soudů, zaplatili náklady, čekají na dobrovolné plnění, tak aby v určitém momentu se k těm penězům efektivně, rychle a legální cestou, nikoliv cestou nějakých vymahačů, to znamená prostřednictvím exekutora, dostali.

Myslím si, že sloučit tyto dva póly je občas nad lidské síly a my se tady o to pokoušíme. Já jsem v posledních opravdu několika týdnech se nezabývala ničím jiným a také jsem trošku i ten svůj názor optikou těch, kterým bychom měli pomáhat - to znamená, je to trošku teď vychýleno - ve prospěch těch zranitelnějších, v současné době dlužníků. V podstatě jsem ten svůj názor změnila potud, že si myslím, že by bylo dobré, abychom byli odvážní a při tom svém hlasování, které bude záhy následovat, alespoň umožnili, aby všechno, o čem hovořil taky třeba můj předřečník a kolega poslanec Nacher vaším prostřednictvím, bylo co nejdříve.

Ta odvaha spočívá v tom, aby se to týkalo nejenom bagatelních exekucí, ale aby se to týkalo toho obrovského počtu exekucí - protože máme tři miliony exekucí - nechala jsem si to spočítat - starších tří let a jeden milion exekucí starších deseti let. Tak aby to napravení a všechna ta milostivá, milosrdná, léta a další - humanizace mobiliárních exekucí, o kterých už tady kolegové dostatečně podrobně hovořili, takže je svého projevu, vystoupení, vynechám - tak aby mohly nabít účinnosti. To znamená, abychom je mohli uplatňovat, ty nové instituty zastavování a milosrdenství, nebo odpuštění a umožnění toho nového startu do života, co nejdříve. Což samozřejmě v některých pozměňovacích návrzích tady máme.

Přiznám se tady na mikrofon - protože každý si to může i dohledat a jsem ráda vždycky transparentní - že jsem původně pro ně nehlasovala. Třeba na ústavněprávním výboru nebo těch předcházejících jednáních.

Dnes pro ně při vědomí toho, že měním svůj názor, hlasovat budu. Jsou to ty pozměňovací návrhy pana Farského pod J1 a J2. A je to právě proto, že si myslím, že není možné čekat, aby prvně zastavené exekuce nastaly až v roce 2025, když pominu ty bagatelní exekuce. Vím, že to je velká výzva pro resort spravedlnosti, pro exekutory, pro celý, řekněme celek nebo množinu těch, kteří poukazují na to, že naštěstí většina občanů je těch, kteří plní řádně své závazky a jak k tomu přijdou. Nicméně jak říkám, určitou startovací čáru bychom tady měli mít a já tady jsem teď z pozice toho, kdo se má zastat těch, kteří tady stát nemůžou a kteří chtějí, aby mohli začít po letech, která strávili tím, že nebyli třeba legálně ani zaměstnáni, rezignovali a jsou paralyzováni, tak abychom jim dali novou šanci. Koneckonců je mi to vlastní, protože vždycky jsem byla na straně těch zranitelnějších, ať už se jednalo o lidi třeba propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody, dlužníky, bezdomovce, lidi, kteří ztratili práci, ty, kteří třeba v 55, 60 letech se ocitli v ekonomické krizi z důvodu, že jejich zaměstnavatel zkrachoval apod. Takže proto mi ani nezbývá nic jiného, než v určitém momentu se postavit na stranu těch, kteří by tu novou šanci měli dostat.

Další věc, která mě vede k mému názoru a stanovisku a i hlasování vyplývá z toho, že jsem stále konfrontována klesající důvěrou ve vymahatelnost a řekněme efektivitu státní moci, kdy si myslím, že se musíme snažit o to, aby se vrátila důvěra třeba právě v toho exekutora a v soudní moc, v nezávislý soud, který rozhoduje někdy o těch právech dlužníků způsobem, který není úplně transparentní, protože třeba závěry výzkumu z 18. března 2021, což zase jedna nezisková, nestátní organizace mi poslala a nemám důvod to zpochybňovat. Říkají, že tedy respondenti považují systém exekucí za férový pouze ve 3 %. 49 % ho považuje za nespravedlivý a 45 % váhá a říká, že je jenom částečně nespravedlivý. Velká většina, kolem 80 %, nesouhlasí se současným systémem. Proč to říkám? Zřejmě jsme tady jako politici něco zanedbali a zřejmě je na nás, abychom dnes přesvědčili o tom, že ten systém bude spravedlivější a že našimi hlasy podpoříme větší možnost pro ty, kteří udělali v minulosti chybu a v podstatě se pohybují v takovém polosvětě zákonnosti a nezákonnosti a chtěli by z něj vykročit.