V poslední době jsem měl několik žádostí o schůzku od lidí, kteří se mě snažili přesvědčit o škodlivosti očkování a o tom, že by mělo být nepovinné. Protože by podle nich měla být zajištěna svoboda rozhodování a tak dále, a tak podobně. Aniž bych chtěl zpochybňovat jejich právo se samostatně rozhodovat, v otázce očkování přeci jenom výrazně převažuje zájem společnosti. A pozitiva očkování jsou nezpochybnitelná. Nebo jste znali někoho, kdo umřel například na záškrt? Nebo na tetanus? Já ne a ani nechci. A víte proč nikoho zřejmě neznáte? Protože jsme všichni očkovaní.

Dnes už jsme tak zvyklí, že se na takové nemoci neumírá, že si ten luxus ani neuvědomujeme a nevážíme si ho. Projděte si nějakou matriku z konce 19. století a zjistíte, že třeba ze sedmi dětí v rodině se jich dožily dospělosti jen dvě. A my teď objevujeme „Ameriku“ a chceme lékařský pokrok vrátit zpět? Ano, může být vedena diskuse, zda očkovat proti té či oné nemoci a v jakém věku, ale tu diskusi by měli vést lékaři a odborníci a ne aktivisti a laici, kteří si problematiku nastudovali na internetu a cití se být specialisty v daném oboru.

Předpokládám, že v Parlamentu se bude hodně diskutovat i o pokutách pro školy a organizace, které přijmou neočkované děti. Myslím, že hlavní tíhu následků za své rozhodnutí by měli nést rodiče, ne školy a další zařízení pro děti. Ministerstvo zdravotnictví sice pokuty v návrhu mnohonásobně snížilo, ale přesto jsou dost vysoké. Pokuta by asi měla být, jinak bude zákon bezzubý, ale měla by to být pokuta, ne likvidace.

Suma sumárum – jsem pro povinné očkování a o novele nákona o ochraně veřejného zdraví budu hlasovat podle doporučení svých kolegů lékařů. Další zájemce o schůzky ohledně povinného očkování odkazuji na tento článek, protože naše setkání by bylo ztrátou času pro obě strany.