V Praze ale žijí také ti, kteří nepřinášejí do města peníze, na rozdíl od výše jmenovaných. A přesto sem patří, Praha je i městem starých lidí a dětí. Měla by být.

Jak však vyplývá z čísel Úřadu práce: každý měsíc se vyplatí pouze v hlavním městě 95 milionů korun za příspěvky na bydlení a 17 milionů korun za doplatek na bydlení. Tyto sociální dávky stát vyplácí hlavně seniorům se státní penzí a také mladým rodinám s dětmi, které jsou na trhu práce teprve na startu... Oboje znamená opravdu nízký příjem.
 
Pro obě ohrožené skupiny - maminky a babičky, když to vezmu ve zkratce - není v Praze zrovna levné bydlení.  V případě seniorů, odkázaných většinou pouze na  nízký důchod, tato situace ohrožuje především ženy - vdovy, které stát už "okrádá" tím, že jim do důchodů nezapočítává léta strávená výchovou dětí. Ženy tak mají dnes výrazně nižší důchody než muži,  v průměru však žijí déle. Druhou finančně ohroženou skupinu tvoří mladí rodiče,  kteří nedokážou neúměrně vysoké pražské nájmy zaplatit ze svých startovních platů. Případně i z platu jediného, většina mladých matek pobírá jen malou mateřskou.

Obě tyto početné skupiny lidí přitom stát trestá za  to, co po nich chce a co nutně potřebuje: aby lidé měli a řádně vychovávali děti. Státní pokladna je díky menšímu počtu plátců daní a odvodů rok od roku chudší a budoucí plátce potřebuje.
Přitom Praha, nejbohatší město České republiky, má vyzkoušené a fungující možnosti, jak seniorům i mladým rodinám s dětmi pomoci: podobně jako třeba ve Vídni by se metropole mohla spolu s developery dohodnout na výstavbě bytů, které  by pak lidem levněji pronajímala jako obecní bydlení.

Praze ale ve vztahu k seniorům a rodinám nechybí jen finančně dostupné bydlení. Podobně macešsky se ke starým lidem a maminkám s dětmi chová i zanedbáváním bezbariérového přístupu do MHD nebo městských úřadů. Chybí dětské koutky, kluby seniorů a asistenční sociální služby pro staré rodiče, o které by se mohli místo ústavů doma starat jejich děti.

Jenže Praha - v politice, kterou praktikuje - jako by místo toho říkala: táhněte pryč, my vás tady nechceme,  jen nás stojíte peníze...A to je špatně. Praha není jen městem turistů a byznysmenů, my všichni jsme Praha. My všichni, kteří tu žijeme.