S ohledem na současnou situaci je podle mého názoru nanejvýš nutné znovu posoudit význam, úlohu a odpovědnost ozbrojených sil NATO při obraně a zajištění bezpečnosti států sdružených v Severoatlantické alianci – tedy jediné reálné ozbrojené moci, která je nyní k ochraně a obraně zemí Evropského společenství k dispozici a jejíž síla je dána především jejím kolektivním charakterem. V tomto smyslu velmi vítám evidentní posun ve vnímání bezpečnostního aspektu nezvládnuté migrační krize ze strany velení Aliance. Žádnými jinými, společnými, ozbrojenými sílami Evropa v současné době nedisponuje, to je nezvratný fakt a je zcela legitimní požadovat, aby se NATO podílelo na řešení krize, která ohrožuje budoucnost Evropy. Mohlo by se stát, že za pár let nebude mít NATO koho chránit, v tom lepším případě, v tom horším může být NATO pouhou vzpomínkou……

V této souvislosti a s ohledem na prokazatelně se měnící sféry zájmu globálních velmocí považuji za potřebné se znovu a urychleně vrátit k záměru vybudování společných ozbrojených sil EU.

Jsem toho názoru, že by NATO, eventuálně ve spolupráci s Ruskou federací, ať už se souhlasem (což by bylo samozřejmě ideální) či bez souhlasu OSN a Rady bezpečnosti, zahájilo ospravedlnitelnou humanitární operaci = vojenské obsazení pobřeží Libye s cílem vybudovat na takto zajištěném území vojensky chráněné velkokapacitní záchytné utečenecké tábory vybavené pro dlouhodobý pobyt běženců, tedy s potřebnou infrastrukturou (včetně škol, nemocnic, kanalizace, včetně policejních sborů atp.) se zajištěnými zdroji potravin a vody a dalších náležitostí k dlouhodobému pobytu osob v nouzové situaci. Na takto uměle vytvořeném a vojensky chráněném území by bylo možno přijímat a postarat se o statisíce běženců se současným prováděním azylových řízení, aniž by se tito lidé museli vydávat na nebezpečnou cestu přes moře do Evropy. Teprve po úspěšném vyřízení azylové procedury by se úspěšným žadatelům zajistila bezpečná doprava do země, která azyl udělila. Tím by se zároveň na jedné straně snížil neúnosný migrační tlak na EU a na straně druhé podstatně omezil i obchod s lidmi spolu s eliminací dalších, s tím spojených průvodních jevů.

Zároveň by mělo dojít ke sdružení potřebných finančních prostředků jak ze zdrojů EU, tak i USA a adresně je investovat do zajištění této operace a do zajištění dlouhodobého humanitárního provozu tohoto zabezpečeného území.

Vojenskými prostředky by pak byla zajištěna trvalá kontrola pobřežních vod a zcela nekompromisní vracení uprchlíku na toto vytvořené zabezpečné území.

Nedílnou součástí takové akce by pak měla být i komplexní vojenská operace (tedy i masivní nasazení pozemních sil) proti ISIL, Boko Haram a dalším teroristickým skupinám na Africkém kontinentu.

Pokud chceme vyhrát eskalující válečný konflikt s radikálním islámem, pak nelze než nasadit celou společnou ekonomickou a vojenskou kapacitu vyspělého světa k dosažení jednoznačného úspěchu. Jistě to bude bolet, ale bude to bolet mnohem méně než utrpení, které by teprve mohlo nastat. Přirovnání ke druhé světové válce není úplně přesné, ale pokud by se proti nacistům rázně postavil demokratický svět hned zpočátku jeho velmocenských ambicí, jistě by to civilizaci stálo mnohem, mnohem méně utrpení než jaký svět nakonec zaplatil za konečné vítězství v roce 1945.

Společenství národů, bojujícího proti terorismu by pro záchranu civilizace mělo zároveň zcela nekompromisně ukončit jakoukoliv podporu (ekonomickou, politickou) těm africkým a asijským režimům, které ničí své vlastní země a národy – nehovořím o vývozu demokracie, hovořím o ukončení podpory ze strany vyspělých zemí všem zkorumpovaným vládám a vládcům bez ohledu na krátkodobé národní, politické a jiné „zájmy“. Tyto národy si musí samy, bez vnějšího vměšování, třeba i bolestivě budovat svou současnost a budoucnost, všechno ostatní je z dlouhodobého hlediska neudržitelné.

Možná je to politická utopie, nicméně opakem je dále postupující destrukce civilizace, jakou známe - ISIL pak bude pouze jednou epizodou v dlouhé řadě jiných krizí. Moderní civilizace rozhodně má, z čistě ekonomických, vojenských, technologických atp. schopnost zabránit katastrofě - otázkou je zda má k tomu i potřebnou vůli a odhodlání.

.... je potřeba konat, konat rychle, odpovědně  a bez ohledu na "politickou korektnost" nečekat až se něco stane - už se bohužel děje, budoucnost našich děti nás k tomu zavazuje......