já jenom – vaším prostřednictvím, pane předsedající – k panu kolegovi Aschenbrennerovi – já tedy sdílím názor ministra spravedlnosti. Opravdu tento návrh zákona považuji za jeden z nejhorších, co sem kdy doputoval. To je marná sláva... Ale o tom už se tady mluvilo, z jakých důvodů, to se už říkalo.
Podívejte se, zákon vnímám jako opravdu zákon zavádějící nerovnost mezi občany z důvodu jejich postavení. Jsi podnikatel, dostaneš servis. Nejseš podnikatel, nedostaneš servis. Z jiného pohledu ho mohu vnímat jako zákon, který zavádí pozitivní diskriminaci, a to právě tedy podnikatelů. Tím, že je takto zvýhodňuje, že mají dostat servis, který nikdo jiný v tomto státu nedostane. Ale pozitivní diskriminace, jak je vykládána v celém státu, v celém světě, se poskytuje těm, aby se vyrovnávalo postavení těch, kteří jsou na tom nejhůře, což u podnikatelů, domnívám se, že to asi nebude úplně pravda. I když připouštím, že někteří na tom mohou být také špatně, a z důvodu toho, že zákony, které jim ordinujeme, tak jsou místy tak velmi špatné.
Mimochodem, pokud tady pan zástupce předkladatelů hovořil o EET, tak pro vás – pane poslanče – já jsem pro něj nehlasovala! A právě z důvodu nerovnosti. Takže v tomto smyslu mám naprosto čisté svědomí. Paní kolegyně Seitlová a následně pak i pan předseda hovořili právě o nedělání rozdílů mezi skupinami obyvatel atd. To samozřejmě je pravda. Všichni mají svou funkci a svoje jakési místo ve společnosti.
Co je tady ale důležité? Tady je důležité to, a zaznívalo to na ÚPV, že právě ta výroba je to, co tady vytváří statky, a nějací právníci, že statky nevytvářejí, to tady zaznívalo, atd. Ale ono ve skutečnosti nejde o právníky. Ono jde o právo. A právo je prostě předpolí všeho. Vzpomeňte si na 90. léta. Tady byl také úprk před právníky, a jak to pak dopadalo? A dokonce právě i mezi podnikateli, kteří byli tehdy také tak preferováni.
Ti šťastnější skončili na Seychelách nebo na Kajmanských ostrovech, a ti méně šťastní na dně Orlické přehrady... Tak já se opravdu už do tohoto stavu vracet nechci, protože právo má nějaké parametry. A právě tento zákon nevykazuje parametry dobrého práva, co dobrého, ale prostě ústavnost je tam deficitní v mnoha a mnoha ohledech.
Když vyjdu z toho, že podnikatelé opravdu mají problém s tím seznat, jaké všechny mají povinnosti. To ale máme místy my všichni. Vezměte si, když začnete jednat s finančním úřadem. Předpisy, to je změť, a jsme všichni v koncích.
Moje teze je, že stát, právní stát, ke kterému patří i to, že se má chovat podle principů dobré správy, patří tedy i maxima, že má-li nějakou povinnost uloženou právním řádem, kterou mi uložil právě stát, tak mám i oprávnění se státu optat, jak ji mám vykonat, resp. jakou povinnost mám. A stát je povinen mně odpovědět. A pokud neodpovídá, tak je potřeba jeho chování nějakým způsobem změnit. To je pole pro veřejného ochránce práv, atd. I ze strany podnikatelů. Stát mi neodpovídá. Pane ochránče, tak to nejde, vyzvěte je, ať tedy koná. A jsem přesvědčena, že ochránce by se do takovýchto věcí pouštěl, protože on vypracovává i principy dobré správy a mezi ně toto patří. A jak říkám, ve vyspělých státech, které jsou opravdu právními státy, nejenom na papíře, ale i opravdu, tento princip dobré správy patří samozřejmě mezi ty, jimiž se takový stát řídí.
Jinými slovy, připojuji se samozřejmě k tomu, aby toto bylo zamítnuto, s tím, že jakékoliv další pokusy, které půjdou podobným směrem, jsou v mých očích odsouzeny opět k zániku, když ne přímo v Parlamentu, bezpochyby před Ústavním soudem. A myslím si, že směr by měl jít tím, kultivovat chování správních úřadů, aby s občany, ať už jde o podnikatele nebo nepodnikatele, komunikovaly tak, aby jim jejich povinnosti přibližovaly.
Děkuji vám.
