Šance demokratizovat Turecko pučem nevyšla, škoda.
Málo kdy vojenský puč přinese něco dobrého, ale v Turecku by přinesl. Bohužel, podle prvních zpráv nevyšel. Přitom potichu v to doufali i spojenci Turecka.
Kdyby při puči zahynul prezident Erdogan a jeho věrní islamisté, byla by jistě i velká radost ve štábech NATO. Oddechla by si EU, Izrael a Rusko. Ale oficiálně (teatrálně) puč odsoudí, protože nevyšel.
Očekávání tureckého puče se např. objevilo v březnu 2016 v názoru experta na Blízký Východ a Turecko, bývalého zaměstnanec ministerstva obrany USA ministerstva války - Michael Rubin napsal na webu Amerického podnikatelského ústavu (AEI), o možném vojenském převratu v Turecku.
Uvedl, že problém nespočívá jen v narušeních bezpečnostního systému kvůli nové teroristické hrozbě. Soukromý dluh Turecka vychází zpod kontroly. Turistický byznys upadá a oslabení turecké měny se negativně projevilo na koupěschopnosti obyvatelstva. Symptomem toho všeho je, že se prezident Recep Tayyip Erdogan rovněž dostává zpod kontroly: Dává do vězení oponenty, vyvíjí brutální nátlak na média a buduje paláce s rychlostí „šíleného sultána," pokračuje Rubin a zdůrazňuje, že Erdogan pohrozil rozpuštěním Ústavního soudu. Prý i členové vládnoucí strany si šuškají o jeho „sílící paranoie."
V článku také amerikánský expert připomíná konflikt s Kurdy: nejdřív Erdogan obnovil jednání s nimi, potom na ně znovu zaútočil. Ankara nemá jedinou šanci na vítězství v tomto konfliktu, ale šance na faktické rozdělení země jsou naopak velké, psal Rubin. Turecko si uvědomuje, že Erdogan ho postrkuje ke kraji propasti, stejně si to uvědomují také turečtí vojáci.
Nynější turečtí armádní pučisté si mohli být jisti tím, co v březnu psal Rubin, že Washington neprojeví soucit s Erdoganem. Američtí demokraté i republikáni budou spolupracovat s novým režimem, uváděl Rubin.
Puč nevyšel i vinou EU. Turečtí islamisté cílevědomě léta decimovali armádní špičky. EU požadovala v rámci demokratizace Turecka, aby byla omezena moc armády. To bylo i cílem islamistů, proto na tom s radostí pracovali, a EU sluníčkáři tleskali. Bohužel, armáda byla jediným technokratickým a objektivním regulátorem snahy islamistů dostat se k moci.
Bohužel, Erdogan teď má možnost si v monstrózních čistkách pokořit zbytek ne-islámské administrativy – vojenské i civilní. Diktátor bude mít ještě větší prostor, než zatím měl.
Jaroslav Doubrava
