Pro své vystoupení jsem si zvolila název: justiční tabu. Shodou náhod jsem minulý týden zorganizovala školení Unie rodinných advokátů, které mělo tabu v rodinách jako velké téma. O čem se nemluví, co dříve či později vybublá na povrch a způsobí obrovskou paseku. V rodině, v politice i v justici.
Ale zpět k redefinici znásilnění, resp. k prvnímu justičnímu tabu: Jak se soudci a státní zástupci celoživotně vzdělávají? Vzdělávají se všichni? Co s těmi, kteří tak nečiní? Jak je přimět, jak motivovat, jak ověřovat, jak vzdělávat?
Tabu číslo dvě: Jak zajistit, aby čerstvě jmenovaný soudce na vysoké úrovni odborné i charakterové vydržel na stejné úrovni dalších 40 let? Jak zajistit, aby neokoral, aby nevyhořel, aby nepodlehl svodům, nestal se cynikem? Aby nezapomněl, že rozhoduje o lidských bytostech?
Tabu číslo tři: Jsou soudci skutečně nezávislí? Formálně jistě, musejí být. Ale my přece víme, že nikdo není nezávislý. Každý z nás, každý člověk, je závislý na své finanční situaci, na politice, kterou podporuje, na rodině, z níž vyrostl, na prostředí, v němž žije, na svém zdravotním stavu, na kamarádech, s nimiž chodí do hospody. Kruciální otázka tedy zní: jak o svých závislostech vědět a jak je eliminovat v práci. A pak zajistit nezávislost justice na dělbě moci.
Tabu číslo čtyři: Je současné kárné řízení efektivní? Slouží nápomoci a korekci těch, kteří se provinili málo, a k eliminaci těch, kteří se provinili zásadně? Dokážeme se kárným řízením zbavit těch, kteří v justici nemají být?
Tabu číslo pět: Pomáhají etické kodexy, anebo naopak škodí? S dr. Tomášem Sokolem jsme před několika lety napsali komentář Etického kodexu advokáta. A dospěli jsme k poznání, že jediným skutečně etickým ustanovením je jediná věta: Advokát je všeobecně povinen poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu (čl. 4 odst. 1). Všechna ostatní ustanovení tuto větu rozvíjejí, anebo do etického kodexu vůbec nepatří.
Tabu číslo šest: Dokáže se justice ubránit podvolení? Progresivismu a aktivismu? Ve věku médií, sociálních sítí, veřejného lynčování jiných názorů? Jak moc je pevná a konzervativní, když konzervatismus je synonymem středověku? Ukazuje se přece, že justice není jen soudní stolicí, ale svými rozhodnutími zásadně ovlivňuje a posouvá realitu. A je otázkou, zda vnímá-li justice společenskou atmosféru, pak zda slyší všechny proudy, anebo jen ty nejhlasitější.
Všechna tabu souvisejí s kárným řízením, mají přímý dopad na provinění, průběh řízení i na sankce. Možná jsem nepřinesla řešení a odpovědi, ale musíme o všech tabu hovořit, než vybublají na povrch a způsobí větší škody. A tyto otázky mohu klást mj. proto, že se o nich úplně stejně hovoří i v advokacii. A nejen tam.
To jsou otázky, o kterých musíme přestat mlčet, a naopak musíme začít mluvit. Jinak roli justice převezmou jiní. Média a sociální sítě. Je otázkou, zda se to už nestalo.
