Na úvod bych se zeptal, jak to vlastně je s tím vlastnictvím. Jeden tábor trvá na tom, že majetek církvím patřil a musí tedy být vrácen a velká část druhého tábora tvrdí, že ten majetek patřil státu a tudíž není co vracet. Kde je pravda?

Církevní majetek je zvláštní druh majetku, který církev musí využívat především jenom pro kultové a jiné obecně prospěšné záležitosti. Třeba s ním nemůže obchodovat na burze a podobně. Tohle ale zároveň nezpochybňuje charakter církevního vlastnictví majetku, což se ukázalo v době první republiky, kdy byly snahy majetek hlavně na Slovensku, který dříve patřil maďarským církevním institucím, zestátnit. Tehdy se ukázalo, že tohle nejde a majetek skutečně patří církvi a nikoli státu či veřejné korporaci.

Z toho usuzuji, že o tomto by se už debata vésti neměla, protože i Ústavní soud řekl, že církev má vlastnická práva. Je to tedy myšleno na církevní instituce, nikoli církev jako celek. Podle tohoto principu se, předpokládám, bude majetek vydávat. Vlastnický církevní subjekt musí prokázat, že byl v době 25. února 1948 vlastníkem, to je zcela zásadní. Tady církevní instituce musí zcela jednoznačně a prokazatelně dokázat, že toho 25. února 1948 ten majetek vlastnila a z toho by se mělo vycházet při uplatňování majetkového narovnání s církvemi.

Dalo by se podle vás říci, že v českých zemích panuje vůči církvi již historická nenávist? Za první republiky nebyla katolická církev také příliš v „oblibě“ a dnes tyto nálady sílí s diskusemi kolem církevních restitucí. Je to podle vás racionální? Lze vidět příčinu v tom, že nepříliš lidí věří v Boha, nebo je to v něčem jiném?

Neřekl bych, že tu panuje nenávist, ale animozita, čímž bych ten pojem nenávist trošku zmírnil, ale v podstatě dvě stě let se tady na katolickou církev pohlíží jako na subjekt, který nepatří do národních dějin, či patří, ale ve smyslu negativních konotací. Je to otázka objektivního pohledu na roli katolické církve v našich dějinách, kterou je potřeba teď vyjasnit, protože si myslím, že i aktuální vývoj ukazuje zjednodušené vnímání ve smyslu těch negativních stereotypů, které tady existují minimálně dvě stě let.

Tedy že církve jsou dlouhodobě vnímány negativní optikou, což je pravda a velmi výrazně to ovlivňuje její angažovanost po roce 1989. Zapomíná se na to, že církev sehrála výrazně pozitivní roli v době nacistické okupace a v době komunismu, kdy stála v řadách těch, kteří bojovali proti oběma totalitním režimům.