Čtenáře hned na začátku oslovuje publicista s doporučením, aby si "krylovský" videoklip pustili ještě před čtením jeho článku. Poté Urban doporučuje další fázi. "A až si začnete myslet, že se tento skvělý a brutální song může stát generační hymnou roku 2012, kupte si a přečtěte knihu profesorky Vladimíry Dvořákové Rozkrádání státu," píše publicista.

Obojí jede na stejné vlně

Jan Urban poukazuje na skutečnost, že zmíněná píseň i kniha společně vyjadřují stejný pocit. Skutečnost, že analýza stavu české politiky byla vyjádřena "v tak odlišných způsobech sdělení", znamená závažnost tohoto stavu. "Za normálních okolností se světy umělecké nadsázky a politologické analýzy totiž nestýkají. Komunistická oligarchie konce osmdesátých let by mohla vyprávět," konstatuje Urban.
 

Obě díla se podle jeho slov shodují "i v identifikaci vlastně optimistických řešení". Propojení výše zmíněných zdrojů optimismu by podle Urbana mělo pomoci mnoha občanům k prohlédnutí z poněkud ušmudlaného přesvědčení, že pouze „klasická volební soutěž standardních politických stran“ je jediným smyslem a samolékem neduhů české politiky. "Pamatujete? Za prezidenta máme obstarožního politického „vejbora“, který sice krade péra na zahraničních návštěvách, ale zase umí rozdělit všechny spotřební předměty, potraviny i pití na „levicové“ a „pravicové“. Nikdy za nic nemohl, je geniálním otcem naprosto bezchybné privatizace, financování ODS podle Lajozse Bacse bylo úplně v pořádku a ve čtyřech letech byl už nejmladším barikádníkem Pražského povstání," píše Jan Urban.

Současně zdůrazňuje, že Česká republika nemá, a nikdy po listopadu 1989 neměla klasické politické strany. Současně tvrdí, že Stanislav Gross či David Rath "byli asi tak levicoví", jako Aleš Řebíček, Patrik Oulický, nebo Alexander Novák "pravicoví".

"Krádež skrze politické funkce je v České republice endemická, ale určitě ne levicovo-pravicová. Dovolím si ocitovat výrok generála Karla Randáka – ano, to je ten pán, co ho premiér Topolánek vyhodil, aby tolik nekoukal slušným politikům a jejich Dalíkům na ruce – korupce není ani levicová, ani pravicová, ale je vždycky politická," připomíná v článku.

Urban rovněž připomíná aktuální skandál Davida Ratha. Podle jeho slov budeme svědky skvělé ilustrace výše zmíněné pravdy, když budeme moci sledovat "chyceného Davida Ratha, jak ve sněmovně hovoří k ještě nechyceným kolegům politikům". Ve sněmovně, která podle něj je odpovědná za to, že Česko ročně přichází díky korupci o sto miliard korun. "Zdrojem korupce je totiž systém, který využívá politické strany jako zástěrku a sluhu. Janoušek, Roman, Rittig nemají politické funkce – oni jenom tahají za jejich provázky," napsal Urban.

Klečícího politika se u nás nedočkáme

Publicista při srovnávání politické kultury s ostatními státy připomíná událost z Japonska. "Když v osmdesátých letech japonské ministerstvo zdravotnictví přiznalo, že díky nedostatečné kontrole se transfúzemi krve nakazily desítky lidí virem HIV, poklekl ministr a hlavní náměstci a s hlavou u země před kamerami poprosili sezvané příbuzné obětí o odpuštění. Reakce českých politiků na konstatování krize krylovským obratem „Jsme v prdeli – můžem si za to sami“ je zcela opačná – a hodně trapně klasická," konstatuje novinář.

Dodal, že písnička i kniha politoložky Dvořákové jsou výborné. Mimo jiné  i tím, že možnou změnu "shodně vidí v tom, že nejprve se musí zatvrdit a proměnit pán a zákazník politiky". Jak se praví v písni – a trochu jiným jazykem i v knize –

„Nejsme v prdeli a změníme to sami
 a nebudem rejt zase držkou v zemi
 Nejsme sami a nejsme idioti
 co jen čumí a nadávaj a platí“.

„Klíče měly smysl a furt jsme na to hrdí
 ty klíče byly od basy a tam vás dáme
 politický strany jsou mafiánskej systém
 prachy až na prvním místě
 to může říct jen …“
 

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.