Shrňme si další fakta: Podle údajů OSN letos podniklo nebezpečnou a dramatickou plavbu z afrických břehů do pevnosti Evropa asi 100 tisíc osob, letos už ve vlnách „zejícího hrobu“, jinými slovy Středozemního moře, zahynulo 1770 uprchlíků, tedy mnohem více lidí než uplynulý rok. Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) přichází s varováním, že počet utonulých může dosáhnout děsivé cifry 30 tisíc. Za všechna „uprchlická léta“ zahynulo dosud ve Středomoří 20 tisíc nešťastníků. Značné procento běženců tvoří Eritrejci a Syřané. V Libyi, která se díky vzdušné intervenci NATO a masivnímu transferu zbraní pro protikaddáfiovské bojovníky stala výspou chaosu a bezvládí, kde se od té doby skvěle daří „překupníkům“ s migranty, čeká dalších půl milionu lidí, kteří se chtějí dostat za lepším.

Jsme tedy ochotni bojovat proti „nájezdům“ těchto lidí, hovořit bez argumentů a hloupě o „válce proti nám“, přestože coby členové západního civilizačního okruhu, Evropské unie a NATO (čtěme Chartu NATO o koaličních závazcích a povinnostech), neseme svůj dílek viny na vytvoření „bezprávního koridoru“ pro překupníky s lidským utrpením v Libyi, ale i destabilizaci sousedních zemí, do kterých se dostalo obrovské množství zbraní z NATO (Alžírsko, Mali, Tunisko..)?

Džihádisté do Evropy na vratkých bárkách neplují

Pokud by stávající trend pokračoval, podstoupí životu nebezpečnou plavbu z afrických břehů do Evropy v průběhu následujících deseti let více než milión běženců, což naprosto rozmetává za vlasy přitažené představy o tom, že by tito lidé pro půlmiliardovou Evropskou unii, navíc populačně stagnující region, představovali zásadní ohrožení. Většina odpůrců migrace se stále bojí neznámého, aniž by si byla vědoma faktu, že tito lidé jsou naprosto bezprizorní a potřebují naši pomoc; jejich cílem není nám ublížit. Nejde o islamistické teroristy, kteří jako v případě atentátů z 11. září 2001 či v případě útoků v redakci listu Charlie Hebdo rozhodně nepodnikali nadmíru nejistou cestu na vratkých bárkách, ale absolvovali výcvik v různých zemích světa a cestovali ve srovnání s běženci naprosto konformně.

Další velké obavy z migrantů jsou založeny na představách, že se zhroutí již bez tak chatrný sociální systém EU. Nuže, sociální stát v Evropě je oklešťován shora, nikoliv zdola, a to souvisí s implementací úsporných opatření a globální finanční krizí, již způsobilo hazardní jednání bankovního sektoru; jde tedy o složitější problém trvající a prohlubující se již řadu let. Nicméně krajně pravicové politické platformy v členských státech EU populisticky ukazují prstem právě na tsunami lidských stínů, které mají Evropanům brát práci, aniž by byly komplexně vysvětleny důvody, které erozi sociálního státu způsobují. V Evropské unii a ve Spojených státech žije zhruba 800 milionů lidí. Mezi uprchlíky jsou nezřídka živitelé rodin, kteří, kdyby dostali šanci, mohou být přínosem pro ekonomiky jiných států, a to se týká i Afričanů, jak mezi jinými ukazuje například tato studie. V představách mnohých Čechů jsou ale Afričané vnímáni jako „čmoudi“, „nemakačenkové“ nebo „holé prdele“. Tyto silné rasistické předsudky ovšem nejsou založeny na konkrétních faktech a argumentech, poukazují pouze na hermeticky uzavřenou českou mentalitu, a to stále po 25 letech od pádu železné opony. Jak by se nám líbilo, kdyby za minulého režimu na 200 tisíc Čechoslováků, kteří emigrovali na Západ, takto nahlíželi tamní vlády i obyčejní lidé?

Lidská práva jsou nedělitelná