Klaus upozornil na to, že zemím, které byly ochotny vzdát se své vlastní měny, byl tento projekt prezentován jako nezpochybnitelný ekonomický přínos. Podle Klause byly publikovány tendenční kvazivědecké studie, které slibovaly, že společná evropská měna přispěje k urychlení ekonomického růstu a ke snížení inflace a které zdůrazňovaly, že budou členské země chráněny před jakýmikoli vnějšími ekonomickými poruchami. 

„Nic takového, jak je naprosto evidentní, nenastalo. Po vzniku eurozóny se ekonomický růst jejích členských zemí ve srovnání s předcházejícími dekádami ještě dále zpomalil a došlo k dalšímu zvětšení mezery mezi tempem ekonomického růstu těchto zemí a dalších významných ekonomických center světa jakými jsou USA, Čína a další země jihovýchodní Asie, řada rozvojových zemí ve všech světadílech, ale i středo a východoevropské země, které členy eurozóny nejsou," uvedl Klaus. 

Eurozóna přinesla pokles ekonomického růstu

Klaus poukázal na to, že ekonomický růst v zemích evropských společenství byl od padesátých a šedesátých let díky evropskému socialismu stále pomalejší a existence eura tento trend nezměnila.

Podle dat Evropské centrální banky byl v těchto zemích průměrný roční ekonomický růst v sedmdesátých letech 3,4 procenta, v osmdesátých letech 2,4 procenta, v devadesátých letech 2,2 procenta. Od zavedení jednotné evropské měny v roce 2001 do roku 2009 byl růst pouze 1,1 procenta, zatímco státy Asie rostou raketovým tempem. 

Podle prezidenta nedošlo ani k očekávanému sblížení míry inflace zemí eurozóny. Vytvořily se v ní dvě zřetelně odlišné skupiny zemí: jedna s nízkou mírou inflace a druhá - Řecko, Španělsko, Portugalsko, Irsko a některé další - s vyšší mírou inflace.

Během prvních deseti let existence nevedla eurozóna k homogenizaci ekonomik jejích členských států. Podle prezidenta není eurozóna optimální měnovou oblastí. Teorii optimálních měnových zón formuloval držitel Nobelovy ceny Robet Mundell. Klaus upozornil i na to, že Otmarr Issing z Evropské centrální banky sám přiznal, že ustavení eurozóny bylo primárně politické, ne ekonomické rozhodnutí.

„Pokud převládalo dobré počasí v ekonomickém slova smyslu, viditelný problém nenastal. Jakmile přišla krize, neboli špatné počasí, nehomogenita eurozóny se projevila více než zřetelně. V tomto smyslu bych se proto odvážil říci, že eurozóna jako projekt, který sliboval být nemalým ekonomickým benefitem, neuspěla," napsal český prezident.

Eurozóna bude zachráněna za obrovskou cenu

Úplně jinou otázkou podle Klause je, zda zkrachuje eurozóna i jako instituce a zda bude společná evropská měna v důsledku toho opuštěna. „Na toto je moje odpověď: nikoli. Do existence společné evropské měny jako tmelícího prvku k supranacionalitě směřující Evropské unie bylo nainvestováno tolik politického kapitálu, že v pro mne představitelné  budoucnosti určitě opuštěna nebude," míní Klaus.

Eurozóna bude udržována podle Klause za obrovskou cenu zpomalování ekonomického růstu a velkých finančních transferů mezi státy. Pro masivní přerozdělování prostředků však musí být solidarita, která existuje pouze mezi obyvateli jednoho státu. Eurozóna a EU však není stát a je zde nebezpečí, že politici vytvoří stát za zády svých občanů a za zavřenými dveřmi.

Je dobře, že máme vlastní měnu

„Česká republika neudělala žádnou chybu tím, že se vyhýbá členství v eurozóně. Jsem rád, že v tomto názoru nejsme osamoceni," uvedl Klaus.

Poukázal na vyjádření polského guvernéra centrální banky Slawomira Skrzypeka napsaného těsně před jeho tragickou smrtí při pádu polského letadla ve Smolensku. Skrzypek razil tezi, že Polsko jako nečlen eurozóny profitovalo z flexibility kurzu zlotého, která napomáhala ekonomickému růstu a že desetiletí trvající ztráta konkurenceschopnosti některých členů eurozóny byla velmi užitečnou lekcí.

Čtěte také:
Klaus: Kdy zkrachuje eurozóna?