Advokát a partner Advokátní kanceláře Brož & Sokol & Novák a počátkem 90. let ministr vnitra Tomáš Sokol si na svém blogu bere na mušku ty, co byli zvoleni do Sněmovny za Věci veřejné. „Výrok někdejšího předsedy ČSSD o připravenosti hlasovat případně i s Marťany, pakliže se dostaví, byl jasnou nadsázkou. Teď to ale vypadá, že Marťani jsou tady," poukazuje Sokol na deficit právního vědomí poslanců VV.

Advokát se pozastavuje nad tím, že každý kandidát za VV se smluvně zavázal, že v případě svého zvolení bude čtyři roky hlasovat jen pro to, co schválí vedení „jeho" politické strany. „Ty uvozovky jsou tam proto, že ve skutečnosti poslanec ani tak nemá stranu, jako má strana poslance. Jiné alternativy není, krom politické smrti, tedy rezignace na mandát," vysvětluje Sokol.

Smlouva je zvěrstvo a o její neplatnosti je zbytečné vést diskusi

Podle uznávaného advokáta je zmíněná smlouva z právního hlediska zvěrstvo, o jehož neplatnosti je zbytečné vést diskusi. „Za zmínku snad ale stojí, s jakým právním bezvědomím přišla do politiky nová krev. Jakou představu o principech na kterých funguje demokracie musí mít lidé, kteří byli ochotni něco takového podepsat," upozorňuje bývalý ministr vnitra.

Podle něj lze na základě dostupných důkazů vyslovit domněnku, že všichni, kteří byli zvoleni na kandidátce za Věci veřejné podepsali smlouvu, která je postavená na velmi jednoduchém předpokladu. „My vás dostaneme do parlamentu a vy tam budete hlasovat jak my vám poručíme." Pokud by tak postupovaly všechny strany, tak by se celá demokratická soutěž redukovala na volby, ve kterých by hlasy byly odevzdávány politickým stranám.

Při hlasování by stačilo pár telefonátů ze stranických sekretariátů

Ty pak úměrně tomu, kolik voličů pro ně hlasovalo, by získaly i adekvátní podíl na hlasovacích právech ve Sněmovně, obdobně jako třeba akcionář obchodní společnosti, a parlamentní rozhodování by se tedy omezilo na tři nebo čtyři telefonáty, podle počtu politických stran, jimž by bylo do Sněmovny sděleno, jak strana míní.

„Rezignace na vlastní práva je možná politováníhodná, ale u plně příčetného jedince je věcí jeho svobodného rozhodnutí. Mnohem horší je, že respektováním závazku hlasovat podle vůle své politické strany, fakticky tedy podle toho, jak rozhodne její vedení, poslanec porušuje dohodu, kterou má formou Ústavy se svými voliči, tedy hlasovat podle nejlepšího vědomí a svědomí" tvrdí Sokol.

Kandidátům nepřišlo divné sjednat si něco, co se nesmí říkat voličům

Podle advokáta by bylo bývalo férové, kdyby tohle zaznělo jasně už před volbami. Aby bylo jasno, že strana, za níž jde kandidát do voleb sice má politický program, ale bude-li zvolen, o jeho realizaci ve Sněmovně bude rozhodovat někdo, koho volič ani nemusí znát a koho zcela jistě nevolí. Politbyro či jak se to u VV jmenuje. „Namísto toho ale smlouva obsahuje ujednání o důvěrnosti a závazek nesdělovat obsah třetí straně. Kandidáti musí být hodně velcí Marťani, když jim nepřišlo i jen divné, sjednávat si s politickou stranou něco, co se voličům nesmí říkat," uzavírá Sokol.

Související:

Právníci: Kandidáti VV se nemusí bát, pokuta je protiústavní 

Věci veřejné: Manufaktura na hlasování, tvrdí Zelení 

Foto: veciverejne.cz