„Ač je Havlovi zapovězeno vzdělání (na VŠ se hlásí nepřetržitě v letech 1955 až 1960), neutrpí tím jeho vztah ke vzdělání. Univerzitou jsou mu třeba návštěvy u básníků Vladimíra Holana, či Jaroslava Seiferta...Po Stalinově smrti  a nástupu první sovětské perestrojky jako literární debutant časopisu Květen rebeluje na konferenci mladých autorů v Dobříši....Konec padesátých let stráví Havel u ženistů v Českých Budějovicích, a jako jeden z mála literátů si může na prahu zlatých šedesátých let říci, že si s režimem nijak nezadal. Na rozdíl třeba od Pavla Kohouta, nebo Milana Kundery," píše o Havlově životě Týden.

Hlas zvedá až po pražském jaru 1968

Popisuje také dobu, kdy byl kulisákem a bohémem. „Hned po srpnové okupaci Havel prorokuje, že česká povaha brzy umožní restauraci totality. Nemýlí se. Proti nastupující normalizaci pak zvedá hlas," píše o kus dál týdeník.

Dále se časopis věnuje Havlově veřejnému aktu na podzim 1972, kdy dal svůj podpis pod manifest, který žádal propuštění politických vězňů. „Gustáv Husák držel pod zámkem asi padesát opozičníků a Havel s peticí důsledně obcházel české literáty. Mnohde však narazil. Podepsat odmítl Milan Kundera, Ladislav Fuks či Zdeněk Mahler," připomíná Týden.

Husákovi píše v roce 1975

Normalizací ubitý bohém se však v průběhu roku 1975 mění ve skutečného disidenta, potažmo v budoucího politika. V dubnu 1975 píše dokonce i Husákovi: „Lidí, kteří upřímně věří všemu, co říká oficiální propaganda, a nezištně podporují vládní moc, je dnes méně, než kdy dosud. Zato pokrytců je stále víc."

Týden se také vrací k tomu, jak Havel bojoval proti soudnímu procesu s kapelou Plastic People  of the Universe a v roce 1977 se pouští do organizování Charty 77, kterou v letech 1977 až 1989 podepsaly sotva dva tisíce obyvatel tehdejšího Československa. „Režim se ukázal jako nezranitelný, zato disident krvácel a Havel už v květnu 1979 seděl ve vyšetřovací vazbě a v říjnu byl za podvracení republiky odsouzen na čtyři a půl roku," konstatuje dále časopis s tím, že situace se mění až s nástupem perestrojky.

Na prosinec 1989 chystal setkání stoupenců Několika vět

Havel pak nahrazuje Chartu 77 peticí Několjk vět. „Na 10. prosince 1989 chystal Havel velké setkání stoupenců Několika vět v Praze na náměstí Palackého. Pokud by přijelo téměř 40 tisíc signatářů, mohla to být pro Husáka a jeho suitu konečná, ovšem předběhli je studenti. Ze signatářů Několika vět se tak později stali organizátoři demonstrací a zakladatelé občanských fór i v těch nejmenších městech. A Václav Havel byl 29. prosince zvolen prezidentem," uzavírá Týden.

A kde je ukrytá pointa sdělení, že Václav Havel mohl být svazákem? To Týden nevysvětluje, ovšem nastiňuje, že by tak tomu mohlo být, kdyby Havel nebyl v roce 1989 vůdcem disentu, nýbrž kandidátem na předsedu ústředního výboru Socialistického svazu mládeže, známého pod zkratkou SSM.  "Rozehrajme jeho bigrafii jako absudrní drama," píše k tomu Týden. Drama se ale nakonec v článku nekonalo. Snad jen naznačení toho, že pro svou nebývalou společenskou aktivitu by asi býval byl v SSM neohroženým svazákem...

Foto: Hans Štembera