Několik vlád a řada komisí, pracovních skupin hledaly rozumné řešení, prozatím bez hmatatelného výsledku. Věci veřejné proto připravily návrh a východiska důchodové reformy, která vychází ze samotných principů zajištění ve stáří.

„Zdroje financování důchodů jsou: V prvé řadě jsou to zdroje průběžné, které vytvářejí potomci osob, které důchod pobírají. Druhým zdrojem mohou být úspory, které vytvořili sami ti, kteří důchod čerpají," řekl předseda sociálního výboru PSP a poslanec VV Martin Vacek. „Třetí možný zdroj, hodnoty vytvořené v minulosti generacemi předků, by bylo neslušné spotřebovat místo přenechání dalším generacím."

Zajištění ve stáří bylo vždy více či méně solidární. V minulosti záviselo zajištění ve stáří pouze na tom, kolik si stařec nebo stařenka našetřili do slamníku. Pokud měli děti, postaraly se o něj. Tyto modely měly svá rizika, a proto společnost hledala řešení, jak tato rizika sdílet. Vždy se ale zajištění odvíjelo ze dvou základních zdrojů - úspor a dětí.

Současný systém důchodového zajištění vycházel z předpokladu, že dětí je dostatek, takže o tento základní zdroj se rodiče štědře podělili s lidmi bezdětnými a místo aby si užívali péče svých dětí, umožnili bezdětným užívat plodů vlastní investice do dětí.

Jinak to bylo s penězi. Peněz není nikdy dost, takže ti, kteří vyprodukovali hodnotu peníze, se s lidmi, kterým se v této disciplíně už tolik nedařilo, o své vyprodukované hodnoty dělili o něco méně ochotněji. A čím méně peněz bylo, tím méně ochotně se o peníze dělili. Až se obrátili na Ústavní soud a ten řekl: „příjmově silnější se dělí o plody své práce s příjmově slabšími příliš štědře". V sousedním Německu už Ústavní soud vynesl i jiný verdikt: „rodiče se dělí o plody své práce s bezdětnými příliš štědře".

Důchodový systém, který by byl dlouhodobě udržitelný, musí vrátit oběma základním zdrojům, na nichž je založen (peníze a děti), jejich rovnoprávnou roli v systému, citlivě vyvážit zásluhu a solidaritu.

Navržený systém pracuje se dvěma principy zásluh (příspěvkovou/finanční a reprodukční) a s několika rozměry solidarity - mezigenerační (nová generace financuje důchody předchozí generace), příjmovou (příjmové silnější přispívají na důchody příjmově slabších), reprodukční (důchodci, kteří vychovali děti, přispívají prostřednictvím těchto dětí na důchody bezdětných a jedno-dětných) a konečně rodičovskou solidaritu (je jedno, zda rodič vychoval invalidní, příjmově silné dítě nebo dítě výdělečně činné mimo ČR). „Popření rodičovské solidarity by degradovalo hodnotu člověka na jeho odvodovou výkonnost, člověka není možné vnímat pouze jako ekonomickou jednotku," doplnil sociolog Pavel Rusý.

Odborníci VV na sociální problematiku popsali základní aspekty nástrojů řešení, které jsou obsaženy v různých návrzích na řešení důchodové reformy:

snížení odvodů na sociální zabezpečení na straně zaměstnavatele

Odvody zaměstnavatele mají charakter odměny za práci na odloženou spotřebu prostřednictvím státních institucí, které tuto odměnu solidárně přerozdělí. Snížení odvodů je tedy plošným snížením odměny zaměstnancům za odvedenou práci v položce odložené solidární spotřeby. Po recesi a plánovaném snížení mzdových prostředků ve státní sféře o 10 % by to byl další silný zásah do odměn zaměstnancům

snížení stropu na sociální odvody

Snížení stropu na sociální odvody prohlubuje problém tzv. degresivního zdanění, tj. hrubá mzda nad stropem je zdaněna nižším procentem než průměrná mzda.

transformační deficit

Transformační deficit neboli náklady na změnu systému je náklad, který někdo musí zaplatit. Úplně nejhorší řešení úhrady transformačního deficitu je jeho úhrada lidmi, kteří za problém důchodového systému nemohou, tj. děti a jejich rodiče, budoucí generace, ale i důchodci, kteří svou nástupnickou generaci vychovali dostatečně silnou.

sjednocení DPH

dvě sazby DPH slouží ke společensky žádoucímu nižšímu zdanění nezbytných životních potřeb a vyššímu zdanění běžných a luxusních potřeb. Díky stropům na sociální zabezpečení by po sjednocení DPH došlo k paradoxní situaci, kdy příjem pokrývající luxusní potřeby by byl zdaněn méně než příjem pokrývající potřeby zcela základní jako jídlo, léky či bydlení.

opt-out/vyvedení sociálního odvodu na privátní penzijní účet

Opt-out znamená snížení příjmu do průběžného systému, čímž je vytvářen transformační deficit.

státní podpora individuálnímu penzijnímu spoření

Státní podpora k penzijnímu připojištění v době, kdy si stát na tuto podporu musí půjčovat, znamená zvýšení zadlužení budoucí generace kvůli zvýšení důchodů současné generace, která tu budoucí už dost zatížila státním dluhem a nízkou porodností. V podstatě si bereme peníze od našich dětí na naši spotřebu. Bez dovolení.

adresné přispívání dětí rodičům

Populární, ale chybný přístup. Diskriminuje rodiče, kteří s vynaložením obrovského úsilí vychovali invalidní dítě. Diskriminuje rodiče, kteří vychovali tak úspěšné dítě, že našlo uplatnění v zahraničí. Diskriminuje rodiče, kteří vychovali více dívek, které mají nižší příjem kvůli velmi záslužné roli mateřství. Hodnota člověka není jen peněžní. Navíc přenáší zátěž financování důchodů na budoucí generaci, která problém stability důchodového systému nezavinila.

Jaké jsou základní principy důchodové reformy podle Věcí veřejných

- Nesnižování sociálních odvodů ani procentní sazbou, ani snížením stropů

- Vyrovnaný Generační fond, který plně pokryje generační výkyvy

- Státní fondový pilíř

- Opt-out nad sníženým stropem průběžného systému

- Respektování Nálezu ÚS

- Stanovování věku odchodu do důchodu úměrně zvyšování naděje dožití," vyjmenoval Martin Vacek.

Co je Generační fond

Generační fond je klíčový pro zajištění stability systému v čase (nejen důchodového, ale možná i zdravotního). Aby byl stát schopen zajistit dosavadní velmi dobré zajištění českých důchodců, musí se v dobách kolísající porodnosti vytvářet finanční rezervy, které se využijí na doplnění zdrojů na výplatu důchodů v době, kdy v důchodovém věku budou silnější ročníky. Tuto úlohu plní Generační fond. Plátci sociálních odvodů odvádějí stanovené procento hrubé mzdy do tohoto fondu.

Generační fond plní i balanční úlohu reprodukční zásluhy a solidarity. Jakmile se totiž plátci pojištění narodí dítě, získá nárok na výplatu části jím naspořených prostředků. Polovina bude vyplacena jednorázově jako plně zásluhové porodné, druhá polovina bude vyplácena postupně jako plně zásluhové přídavky na dítě do 18 let věku. Zároveň se plátci sníží odvody to Generačního fondu. Při dalších dětech se vyplatí opět část jím naspořených prostředků stejným způsobem.

Nevyplacené prostředky budou spořeny pro posílení průběžného systému na dobu, kdy slabší nová generace nebude schopna finančně plně zajistit předchozí generaci.

Systém funguje samoregulačně, výše odvodu do Generačního fondu vychází z předpovědi demografického vývoje podle porodnosti. Bude-li porodnost vyrovnaná, budou odvody a podpora rodičovství minimální. Bude-li porodnost slabá, budou odvody i podpora rodičovství vyšší. A vyšší bude i naspořená rezerva pro důchody této slabě se množící generace.

Velká výhoda je i v tom, že na zvýšené nároky na důchody z průběžného systému si naspoří ta generace, která měla nízkou porodnost.

Jaký bude následující krok při přípravě důchodové reformy:

V prvé řadě je potřeba změnit postup pro vyměření důchodů podle rozhodnutí Ústavního soudu. Základní námitka Ústavního soudu spočívala v tom, že závislost vyměřeného důchodu a odvedených peněz do systému je příliš nízká. Zvýšení zásluhovosti je potřeba provést vyváženě. Pro tento první krok přišly Věci veřejné s řešením odvozeným z těchto požadavků:

1.) Nesnižovat odpovědnost zaměstnavatelů za důchodové zabezpečení zaměstnanců, ani u příjmově lépe situovaných zaměstnanců.

2.) Je třeba promítnout zásluhovost do celého spektra příjmů, nikoliv jen do vybraných příjmových skupin. Je tedy nutné u nízkých příjmů velmi mírně snížit náhradový poměr, u vysokých příjmů naopak zvýšit.

„Varianta v návrhu strany Věci veřejné rozkládá vliv zvýšení zásluhovosti mezi širší skupinu obyvatel, čímž dosáhneme toho, že dopady nebudou nijak výrazné,"  vysvětlil místopředseda Rozpočtového výboru a poslanec VV Radim Vysloužil.

Na rozdíl od návrhu MPSV, který jednak snižuje celkový objem příjmů důchodového systému, jednak koncentruje dopady na nejpočetnější skupinu 60% obyvatel s příjmem pohybujícím se kolem průměru, je řešení VV díky zachování objemu prostředků v průběžném systému a většímu rozložení dopadů úpravy výhodnější pro 70% obyvatel než řešení navržené MPSV. Díky charakteru úpravy postupu výpočtu dosahuje řešení Věcí veřejných dokonce vyšší zásluhovosti než řešení navržené MPSV.

Návrh MPSV počítá se zrychlením zvyšování věku odchodu do důchodu k hranici 65 let a odstraněním dřívějších odchodů žen do důchodů podle počtu vychovaných dětí.

Věci veřejné nesouhlasí se zrychlením prodlužování věku odchodu do důchodu, protože by zvyšování věku neodpovídalo prodlužování průměrného věku. Výjimkou je sbližování věku odchodu do důchodu žen a mužů, zde je nutné respektovat rozhodnutí Ústavního soudu o sjednocení podmínek podle pohlaví. Otázku stárnutí populace řeší Věci veřejné na politicích nezávislým automatickým prodlužováním věku odchodu do důchodu ve spojitosti s prodlužováním dožití a zlepšováním zdravotní kondice obyvatel vyššího věku. V současné době tomu odpovídá tempo dva měsíce za rok.

Odborníci Věcí veřejných připravili návrhy na změny v důchodovém systému tak, aby nevyžadovaly velké náklady, respektovaly základní principy zajištění ve stáří a ustanovily takový systém, který bude dlouhodobě stabilní i při demografických výkyvech. Nejdůležitějším hlediskem při konstruování systému byl člověk, nikoliv peníze.