Marek Dalík je buď komunikační a lobbistický génius, nebo se jen ve správnou chvíli přisál na jistého vysokého hřmotného Ostraváka, který byl shodou okolností předsedou ODS a později i předsedou vlády, a pomocí byznysů, které z principu musely zahrnovat státní peníze, se katapultoval mezi bohaté lidi. „A protože neplatí to první, máme tendenci věřit, že pravda je to druhé," uvádí Reflex.

To Stanislav Gross se nemusel na nikoho přisávat, protože se do politiky vydal sám. Příběh akcií Moravia Energo, které koupil a obratem přeprodal se ziskem stovek milionů, je ale velmi podobný jako ten Dalíkův. „Buď je Gross bohem nadaný burzovní spekulant, nebo mu akciemi někdo platil za nějakou službu, jež tedy musela být vzhledem k ceně značná," přiklání se Reflex i tentokrát ke druhé možnosti.

Dalík si rád připomíná italskou gastronomii a lodě s přístavy

Oba tihle muži jsou z opačných pólů jak politicky, tak společensky a koneckonců i intelektuálně. Ale společné mají to, že jako většina lidí, kteří mají zbytečně moc peněz, podlehnou dojmu, že otevřít si restauraci je skvělá investice. Ale když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Jejich restaurace totiž dokonale odrážejí svět či rozhled svých majitelů.

Restaurace Porto´s v pražských Holešovicích, která z poloviny patří Marku Dalíkovi, je ambiciózní, nicméně nesmírně maličká restaurace připomínající spíše bistro. Jídelní lístek sestavoval někdo, kdo má rád italskou gastronomii, což potvrzují i poznámky o historii daného pokrmu. Výzdoba evokuje lodě a přístavy na všechny způsoby, což následně vyvolává vzpomínku na památné projížďky Mirka Topolánka, Dalíka a spol. lodí v Monte Argentariu.

Gross má vše lidové. Nabízí hlavně knedlíky a pečená kolena

„Někdo si z dovolené vozí suvenýry. Marek Dalík si evidentně přivezl půlku restaurace. Malé restaurace, slušelo by se dodat, byť to v jeho případě těžko brát jako známku zdrženlivosti," píše se v reportáži. Porto´s je pro Dalíka spíše než zdroj výdělku taková libůstka - italský ostrov v Praze, kde se dá sednout ke stolu, jíst parmskou šunku a vzpomínat na to, jaké to bylo, když si v Itálii s lidmi z ČEZ porcovali Českou republiku.

To restaurace Český kohout nemůže být světu italských přístavů vzdálenější. Bývalý statek, který Gross v zimě koupil a upravil, je opakem Dalíkova Porto´s v každém směru. Na cestě z barrandovského sídliště do Prokopského údolí ho nemůžete minout. Vše je tu lidové. Interiér i obsah jídelního lístku, na němž dominují knedlíky a pečená kolena.

Oba pánové si zprostředkovaně od hostů vybrali už peněz víc než dost

Ale stejně jako v Porto´s je i tady během všedního dne prázdno, což při čtyřnásobné velikosti proti Dalíkově restauraci působí dramatičtěji. Přestože vkus autora reportáže neurazil ani jeden podniků, nepočítá s tím, že by kterýkoli z nich začal soustavně navštěvovat: „Mám takový nepříjemný, byť žádným důkazem podložený pocit, že mých peněz (byť zprostředkovaně formou peněz státních) dostali oba pánové už víc než dost.

K věci:

Moje miliony? Obyčejná závist, brání se nařčením Gross 

Zbohatlík. Čouhá mu sláma z bot, hodnotí módní guru Grosse 

Dalík radil léta Topolánkovi, vlastní karty nikdy odkrýt nechtěl 

Foto: mvcr.cz