Velká, větší, největší. Téměř všechny kauzy stejně vyšumí

V pomyslné tabulce největších kauz poslední doby si nelichotivou první příčku vydobyla zakázka, kterou Úřad vlády přidělil během českého předsednictví Evropské unii firmě ProMoPro. Ta ji získala bez výběrového řízení a navíc se z původní nasmlouvané částky 85 milionů korun vyklubala více než půl miliarda. Tehdejší místopředseda Topolánkovy vlády Alexandr Vondra, který vedl vládní sekci pro předsednictví EU, vlastní zodpovědnost v této záležitosti ale odmítá.

SLEDUJEME Kauzu Vondra

Naopak ministr financí Miroslav Kalousek tuto kauzu bere jako mnohem závažnější než tu na Státním fondu životního prostředí, po níž odstoupil ministr Pavel Drobil, a pozastavil se nad tím, že ODS má různý metr na dva své místopředsedy. „Není možné další takovéto rozbourávání koalice a útoky na nejsilnější koaliční stranu," kritizoval za to Kalouska pro ParlamentníListy.cz předseda ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Marek Benda.

TÉMA Kauza Drobil

Drobilova kauza ani špiclování ABL koalici nerozložily

Zmíněná Drobilova kauza, při níž mělo dojít k údajnému pokusu o vyvádění peněz ze SFŽP, prověřila na konci minulého roku celistvost vládní koalice, která kvůli ní čelila pokusu o vyslovení nedůvěry. Po setkání jejích zástupců u prezidenta Václava Klause však vládní poslanci hlasovali jednotně a pád kabinetu nedopustili. V novém roce se schylovalo k rozkolu po přiznání ministra dopravy Víta Bárty, že lhal premiéru Petru Nečasovi v případě sledování politiků ODS v Praze 11 pracovníky jeho bývalé agentury ABL, ale postačila Bártova omluva a koalice nepřipustila toto téma ani program schůze sněmovny.

TÉMA Kauza ABL

Do kvarteta nejvýznamnějších kauz posledních dvou měsíců patří i případ akciové společnosti Sazka. Její akcionáři dopustili, aby se výstavbou O2 Areny dostala firma do situace, kdy nedostatečně plní jeden z cílů, a to je financování sportu u nás. Vydání emise dluhopisů v roce 2004 ve výši zhruba 175 milionů eur, která byla v roce 2006 přefinancovaná emisí v objemu 215 milionů eur, se pro Sazku stalo obrovskou finanční zátěží. Hrozící insolvenci loterijního giganta odvrátila až smlouva o strategickém partnerství se společnostmi Penta a E-Invest.

SLEDUJEME Kauzu Sazka

Na obraně rostly kauzy jak houby po dešti

Pro tyto mediálně nejčastěji propírané kauzy se už pomalu zapomíná na ty, které se vyšetřují, ale už nejsou ve středu zájmu sdělovacích prostředků. Už jen tu a tam se objeví jméno bývalého ministra obrany Martina Bartáka. Přitom to je jen čtvrt roku od doby, kdy si nynější náměstek ministra financí vzal neplacené volno, dokud se neprošetří tvrzení bývalého velvyslance USA v Česku a předsedy dozorčí rady automobilky Tatra Williama Cabanisse, že po něm Barták chtěl v únoru 2008 miliony dolarů za to, aby Tatra už neměla problémy s armádní zakázkou.

SLEDUJEME Kauzu Barták

Resort obrany je dějištěm kauz, které se už jeví jako druhořadé, ale to jen proto, že je svým významem a aktuálností přebilo výše zmíněné kvarteto. Stačí vzpomenout, že v září minulého roku zahájila protikorupční policie trestní řízení v kauze zmanipulovaného nákupu finských minometů. MF Dnes tehdy zmapovala schůzky náměstka ministra obrany Jaroslava Kopřivy a lobbisty Josefa Jindry se zástupci finské společnosti Patria. Ta chtěla české armádě dodat minomety a obchod v rozsahu několika miliard, a to bez výběrového řízení, domlouval Kopřiva, jehož po provalení aféry ministr obrany Vondra okamžitě odvolal.

TÉMA Kauza Kopřiva

Přes deset let stará privatizace Mostecké uhelné už nevzrušuje

Pro změnu Vondra byl zmiňován expremiérem Mirkem Topolánkem a ministrem financí Miroslavem Kalouskem jako významný lobbista při nákupu obrněných transportérů Pandur od zbrojařské firmy Steyer. A jméno jeho předchůdce v čele resortu Bartáka se zase často skloňovalo v souvislosti s dvojicí dalších krajně podezřelých zakázek, a sice na dopravní letouny CASA a lehká obrněná vozidla Iveco. Zapomenout nelze ani na údajnou korupci kolem stíhaček Gripen, i když se tím dostaneme až do časů Zemanovy vlády v roce 1999. Zda se někdy najdou adresáti milionů liber pro zajištění úspěchu obchodu, je ale čím dál méně pravděpodobné.

V souvislosti se stále novými případy korupce proto ani nepřekvapí, že téměř zapadla nedávná zpráva ze švýcarských zdrojů o putování zhruba pěti milionů dolarů od švýcarské firmy Investenergy, kupce 46 procent akcií Mostecké uhelné, krátce po privatizaci dolů v roce 1999 na účty lidí z blízkosti Stanislava Grosse, tehdejšího místopředsedy Poslanecké sněmovny. Neobjasněn zůstal i zdroj financování Grossova pražského bytu za 4,2 milionu korun, který sice vedl k jeho pádu coby premiéra, ale verzi o údajné půjčce přes nemajetného příbuzného už z jeho strany nic nenahradilo.

SLEDUJEME Kauzu Gross

Troškaři slibující změkčení novely loterijního zákona

Až stydlivě se ve světle milionů létajících v jiných kauzách musejí cítit aktéři korupčního testu deníku MF Dnes, kteří byli ochotni vzít peníze za to, že vyjdou vstříc přání sponzora a budou usilovat o změkčení novely loterijního zákona. K úplatku byli tehdy svolní místopředsedové KSČM Čeněk Milota i Jiří Dolejš a také exlidovec Ladislav Šustr, tehdy čerstvě poslanec TOP 09. Všichni tři později na své funkce rezignovali. Dolejš na zveřejněné nahrávce úplatek odmítá, ale připouští, že strana přijme finanční dar v podobě placené inzerce.

A co teprve ti, kteří už tak maximálně na den či dva upoutají pozornost sdělovacích prostředků podanými trestními oznámeními. V poslední době třeba bývalý šéf ústecké ČSSD Petr Benda za křivé obvinění na ministra dopravy Víta Bártu, ten pro změnu na vedení Ředitelství silnic a dálnic Ústeckého kraje, jehož manažeři byli podle něj řízeni kmotry ČSSD a ODS Patrikem Oulickým a Petrem Bendou. Přidal se i expředseda ČSSD Jiří Paroubek trestním oznámením na Bártu za údajné krácení daní v době, kdy byl Bárta majitelem a šéfem bezpečnostní agentury ABL.

TÉMA Bárta vs. kmotři

Knižní velkoobchod byl hlavně hlubokou morální degradací

Podle politologa Zdeňka Zbořila únava, která dnes přichází po objevení každého nového jednodenního či jednotýdenního skandálu, nám brání zalovit v minulosti, protože pak bychom užasli nad tím, kolik toho všeho bylo a jak rychle jsme na to dokázali zapomenout. „Dnes korupční aféry vyhledávající novináři zapomínají, že byli také u toho, když se privatizovala Večerní Praha, Týdeník ČST s pravidelným milionovým nákladem, nebo třeba svazácká Mladá fronta, v současnosti jeden z deníků věnujících se špinavostem všeho druhu asi nejvíce," uvádí pro ParlamentníListy.cz Zbořil.

Připomíná také, že první vlaštovkou byla podivná privatizace firmy Kancelářské stroje s její sítí opraven v Čechách, na Moravě i Slovensku, administrativními budovami včetně ředitelství uprostřed hlavního města a mnoha rekreačními objekty. „Vzpomene si ještě někdo, že případ Knižního velkoobchodu nebyl jen záležitostí materiálního prospěchu, ale hluboké morální degradace, ke které se snížili protagonisté nového řádu?" ptá se politolog poukazem na jeden z nejkřiklavějších případů podivné privatizace.

Z velkých ryb uvízli jen exministr Svoboda a Snopková

Při pohledu do minulosti se zdá až neuvěřitelné, že téměř všechny případy údajné korupce vyšuměly do ztracena. Určitě nejznámější výjimkou byl případ vytunelování mělnické továrny na kočárky Liberta. Bývalého ministra financí Iva Svobodu to stálo politickou kariéru a pětiletý nepodmíněný trest vězení, z něhož byl po odpykání poloviny podmínečně propuštěn. Za mřížemi skončila i Barbora Snopková, která se s ním v letech 1996 až 1998 na podvodu a zvýhodňování věřitele podílela. Tehdejší Zemanovo heslo „Čisté ruce" nahradilo nynější Nečasovo „Padni, komu padni", ale ani to se účinným bičem na korupčníky nestalo.

Čtěte také: