Dětský domov se základní školou v Klánovicích je obklopen lesem. Sestává ze čtyř samostatných budov. Jeho ředitelka Dana Kuchtová má prostornou kancelář, zčásti však zaplavenou oblečením, které domovu darovali sponzoři. Do funkce nastoupila před více než dvěma lety, ale musela si projít martýriem osobních útoků. Prý dostala dětský domov jako trafiku pro vysloužilého politika.

„Byl by to dobrý námět na povídku. Hledala jsme práci a všude mi říkali, že tam politiku nechtějí. Nebyla jsem prostě vítána. V době konkursu na ředitelku dětského domova na mě útočili, že nemám vzdělání, žádnou praxi a manažerské zkušenosti. Přitom to nebyla pravda, měla jsem nejlepší předpoklady ze všech. Teď vím, že člověk je i dlouho po odchodu z politiky chodícím terčem," stěžuje si pro ParlamentníListy.cz s tím, že mít funkci ministryně školství v životopisu je spíše břemenem, protože společnost bere politiky jako blbce a vyžírky.

Z ministryně ředitelka

Když se v roce 2007 stala ministryní školství, mládeže a tělovýchovy, přestěhovala se do Prahy. „V počtu tří žen jsme se sem přestěhovaly. Moje sestra mi hlídala po dobu ministrování dceru Kačku a jen tak jsem to mohla všechno stíhat. Stálou adresu mám ale pořád v Českém Krumlově, tam se stále cítím doma. Na hluk a tep velkoměsta jsem si nikdy úplně nezvykla," svěřila se redakci s tím, že se jí nyní bez politiky žije dobře a nervy nedostávají tolik zabrat.

„Říkali mi plebejská ministryně. Vždy mi šlo o funkci do té míry, dokud to mělo smysl pro práci, dokud jsem mohla něco změnit. Pak přišla chvíle, kdy se proti mně postavili vlastní lidé ve Straně zelených, Julínek, protože jsem byla proti jeho zdravotnické reformě, a následně pod tlakem i Topolánek. Tehdy jsem už byla zbytečná. Nemohla jsem nic prosadit, nesehnala peníze a funkci bych zastávala už jen pro své ego. Drze se pochválím, že jsem jedním z mála lidí, kteří z vlády sami odešli," vzpomíná Kuchtová.

Práce ministryně a ředitelky dětského domova se nedá srovnávat. Ředitelé sice nemají na růžích ustláno, ale řeší jen úkoly ve své působnosti. Tedy hlavně výchovu dětí a jejich vzdělávání - výběr škol, přestupy, přihlášky, doučování, ale i shánění peněz na provoz dětského domova, včetně stavebních prací. Útěkářstvím se zabývala jen u jedné dívky, hippiesačky, která vždy na jaře odcházela do přírody. Děti žijí v rodinných skupinách po osmi, takže je o ně vychovatelem relativně dobře postaráno. Zato ministr musí být stále ve střehu, protože vedle stranické a resortní práce ještě zvedá ruku ohledně záležitostí v ekonomice, soudnictví, hospodářství a je tak vlastně odborníkem na všechno. Jako ministryně brala přes sto tisíc, hrubého kolem 75 000, dnes je jejím maximem čistý plat třicet tisíc korun.

Politiku sleduje, ale už jí nežije

Přihlášku do Strany zelených si po svém vyloučení opět podala. Základní organizace ji přijala, ale předsednictvo ji rozdílem jednoho hlasu nepřijalo. „Ve Straně zelených se tedy situace příliš nezměnila. Pořád je tam spousta lidí, kteří si myslí, že veřejná kritika porušování volebního programu je zradou. Nicméně hlas Jacques a Bursíka už nemá takovou váhu. Je potěšením, že přibývá lidí, kteří si myslí, že by se strana měla sjednotit. Třeba Stropnický, Kolínská, Mirovský," říká pro ParlamentníListy.cz exministryně. 

Přestože se už do vysoké politiky vrátit nechce, současné dění sleduje. „Politici, co odešli anebo jsou na okraji, mají tendenci všem radit, jako Topolánek a Paroubek, ale do toho bych nerada sklouzla. Situace je těžší, když je člověk in, než když ji sleduje ze závětří," dodává s tím, že její názory je tedy třeba brát z pohledu řadového občana a voliče. Vládní koalice jí nesedí, kandidát na prezidenta Jan Švejnar ji svou podporou současného návrhu důchodové reformy zklamal. Přiklání se k zachování systému, protože tři procenta, která by si měli lidé spořící na důchod převést do soukromých fondů, budou chybět. A soukromým pojišťovnám zůstanou za prsty peníze, které stejně vydělají na nákupech jistých státních dluhopisů. Také jí vadí, že na tak důležité reformě nespolupracuje koalice s opozicí.

Bezprizorní děti do rodin, ale citlivě

Ani ministerstva, která jí jsou nejbližší, nehodnotí dvakrát nadšeně. Chybí jim prý institucionální paměť, protože se po každých volbách obmění personál až do nejnižších funkcí, a na mnoho kladných změn se tím zapomíná, takže se v některých případech jedná o návrat do minulosti. Jde například o návrh ministra školství Josefa Dobeše zavést na základní školy srovnávací zkoušky. „Děti si mohly studium rozložit na devět let, ale teď se budou učit na srovnávací zkoušky. Povede to jen ke zmatkům. Dcera chodí na školu v Londýnské ulici, nemají známky, ale zdolávají schody. Třeba zvládnou shodu s přísudkem v češtině, a tím se posunou na další schod. Teď se s ostatními bude učit hlavně to, co se po nich bude vyžadovat na zkouškách," vysvětluje.

Celou dobu ředitelování v dětském domově se snaží dostávat děti do rodin. Jde většinou o jedince, jejichž rodiče jsou závislí na drogách, alkoholu a tak dále. „Největším naším vítězstvím bylo, že jsme sedmnáctileté slepé Romce sehnali pěstounskou rodinu, která ji nejspíš adoptuje. Ta rodina by zasloužila metál," vypráví ParlamentnímListům.cz s tím, že by bylo nejlepší zrušit ústavy i děcáky a dětem sehnat pěstounské rodiny, ale musí se to dělat s rozmyslem. Ten prý chybí návrhu ministerstva práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, který chce podle britského vzoru zřídit profesionální pěstounskou péči, kdy by děti kolovaly po rodinách v půlročních intervalech. Takové děti budou podle Kuchtové vyrůstat ve schizofrenním prostředí a nikdy nenaváží hlubší citové vazby.