Exprimátor uvedl pro srovnání počty herních zařízení ve srovnatelných evropských zemích. U našich jižních sousedů v Rakousku jsou 4243 obyvatele na jedno výherní hrací zařízení, zatímco Pražanů je 212 a v celé České republice jsou to 182 občané na jedno hrací zařízení (VHZ). „Lepší" už je prý jen Monako, které má 16 občanů na jedno hráčské zařízení. Tato země však žije z herního byznysu velmi úspěšně neboť jeho zdanění je přizpůsobené těmto podmínkám.

Nepříznivá je podle Pavla Béma i statistika u videoloterijních terminálů. Rakousko má 22 902 obyvatele na jeden terminál, Švédsko 1 290, zatímco Praha má necelé dvě stovky - 192 obyvatele na jeden videoloterijní terminál.

Praha má více kasin než Las Vegas

Ve statistice kasin pak vyznívá situace naprosto jednoznačně. V norském Oslu není žádné kasino, Vídeň má jedno, Brusel - centrum nové Evropy - má kasino jedno, Budapešť dvě a Bratislava tři. Varšavský starosta by se prý měl „stydět", Varšava má kasin sedm. Bylo to řečeno v nadsázce , protože ten, kdo by se měl podle Béma stydět, jsme my, neboť Praha má 146 kasin. Las Vegas je za Prahou sice v těsném, ale přesto závěsu, se 122 kasiny. „V Praze, kterou procházíme, nás hazard zdraví svými neodolatelnými marketingovými znaky, blikajícími světýlky, přitahuje nás neskutečnou gravitací na každém téměř druhém kroku."

Vládní návrh zákona, který umožní obcím regulovat počet videoloterijních terminálů na svém území, prošel druhým čtením sněmovny. „Videoloterijní terminály představují 60 procent všech hazardních výherních zařízení v Praze," řekl pro ParlamentniListy.cz Pavel Bém. „Dříve je povolovalo pouze ministerstvo. Rozhodnutím Ústavního soudu byly srovnány do jedné roviny výherní hrací přístroje a videoloterijní terminály, čímž nám soud do jisté míry jen zjednodušil pozici, protože vládní návrh se ubíral právě tímto směrem."

Vládní návrh však měl podle exprimátora ten nedostatek, že nepracoval s reálným časem, po který byly uzavřené smlouvy na již schválené videoloterijní terminály. „Jen v Praze bylo schváleno 8,5 tisíce videoterminálů. Některé smlouvy měly délku trvání deseti, jiné sedmi let," upozornil Bém. V Praze by se tak sedm až deset let nic dramatického nedělo, což je podle něj pro Prahu a každého, kdo to s bojem proti hazardu myslí vážně, naprosto nepřijatelný stav.

Z hazardu by měly profitovat obce

Poslanecká komplexní novela řešila proto řadu přechodných ustanovení tak, aby smlouvy na již vydané licence zkrátily na tři roky, a zároveň, aby se řešila odvodová povinnost tak, aby obce, na jejichž území se tento hazard provozuje, z toho měly také nějaké prostředky, například na vzdělávací nebo veřejně prospěšné účely. „Je to zcela legitimní, protože právě obec nese náklady, že se tam VHZ provozuje, a také obec má mít právo, když už tam ten hazard má a stát z něj dostává jisté finanční prostředky, aby ta tíže provozování hazardu byla vyvážena nějakým benefitem, tedy odvodovou spoluúčastí ze strany provozovatelů hazardních her. Tyto prostředky může obec použít na školství, sport, zájmové  a jiné bohulibé činnosti.", upřesnil Bém.

Na dotaz ParlamentnichListu.cz, zda při převodu rozhodovacího práva o počtu a umístění VHZ obcím nebude docházet ke zvýšené korupci, jak tvrdí skeptici, Bém uvedl, že toho se neobává. „Mě především zajímá, jestli jsou v pražských ulicích kasina, provozovny VHZ a pokud ano, a mým cílem je, aby tam nebyly, nebo aby jejich počet byl redukovaný, podpořím každý návrh, který bude hazard regulovat a počty heren, terminálů a kasin pomůže snížit."

Za tři roky o 80 procent kasin více

Ministerstvo financí, které mělo svrchovanou pravomoc rozhodovat o počtu kasin a terminálů, způsobilo v letech 2007 - 2010, že v Praze došlo k 80procentnímu nárůstu počtu kasin. K nárůstu videoterminálů došlo dokonce ve výši neuvěřitelných 8.000 procent!."

Tím se podle poslance Béma zvýšil celkový hazard města zhruba dva až třikrát. „V roce 2007 nebyl na území Prahy ani jeden terminál, zatímco v roce 2010 jich bylo 8500. Myslím, že to je téma, které se hodně diskutovalo na různých „kulatých stolech". Zvažovaly se různé možnosti zkrácení smluv, ale je důležité, že probíhaly také za účasti provozovatelů hracích zařízení," uvedl dále Bém.

Mezinárodních arbitráží na zkrácení smluv se Pavel Bém neobává. „Myslím, že zkrácení na 3 roky je tím maximálně možným krokem, kterým vycházejí česká města vstříc na jedné straně provozovatelům hazardních her, na straně druhé se přirozeně brání pravděpodobnosti vznesení nároků na státní rozpočet z prohraných arbitráží Chci věřit tomu, že se neroztrhne pytel se soudními žalobami vůči českému státu. Jistě, jednotlivé žaloby se objeví, ale nemyslím, že by to byl dramatický zásah do státního rozpočtu.

Projednaná novela, která bude nejspíš schválena příští týden, je podle Béma „výsledkem, které je zřetelně kompromisním řešením."

Čtěte také:

• Návrh na omezení hazardu prošel do třetího čtení

• Problém světoznámých lázní: Nepořádek, bezdomovci, hazard

• Vliv sázkařské lobby oslabil Ústavní soud

• Obce mohou podle ÚS zakázat videoterminály