Třicetiletá Jitka vyrůstala ještě se čtyřmi dalšími sourozenci v nezáviděníhodných podmínkách jen s matkou.
"Máma nikdy v životě nepracovala, nikdy se ani ničím nevyučila. Vždy čerpala jen z různých sociálních dávek, které byly dostupné. A rozhodně v devadesátých letech nebyly nijak malé. My, děti, jsme však chodily oblékané jen v tom oblečení, co nám kdo přinesl, občas jsme ještě chodily vybírat z poplenic starý papír a odvážet ho do sběru. Na podzim jsme si přivydělávaly sběrem kaštanů, bukvic a žaludů. Nebylo to dětství, na které by se dalo úplně příjemně vzpomínat," popsala Jitka svůj příběh ParlamentnímListům.cz. Když vystudovala střední školu, vdala se, odstěhovala se do jiného města a začala pracovat.
Matce je nyní něco málo přes padesát let, do práce přesto nenastoupila ani když už jsou všechny děti plnoleté. Sociální systém k ní však k jejímu údivu přestal být již tak štědrý jako kdysi. Dokonce tvrdě narazila i v okamžiku, kdy si chtěla vyřídit kvůli zdravotním potížím alespoň částečný invalidní důchod.
Nikdy nepracovala, práci nehledá. Může chtít výživné?
"Nikdy do sociální pokladny ničím nepřispěla, proto jí nemohl být částečný invalidní důchod přiznaný," popsala dále pro ParlamentníListy.cz Jitka. A kolotoč marnosti se tím pro Jitčinu matku roztočil. Přestala platit nájem v obecním bytě, občas nezaplatila elektřinu a plyn, takže jí obojí odpojili. Žila tak několik týdnů, než poslala další z dcer vyzvat Jitku (která jako jediná z dětí pracuje, ovšem jako běžný zaměstnanec v nijak závratně placené profesi), aby peníze na zapojení elektřiny matce poskytla. A Jitka pomohla.
"Jenomže teď je máma v exekuci kvůli neplacení nájemného, chtějí ji vystěhovat z bytu a ona chce po mně několik dalších desítek tisíc. Ty jí prostě odmítám dát, i kdybych je měla. Bohužel vím, že vše může skončit u soudu, protože ona může požádat o to, abychom my děti na svoji matku platily výživné. A vůbec nechci domýšlet, jak by to mohlo dopadnout," vyjádřila své obavy třicetiletá Jitka z jižních Čech.
Výživné nejen pro děti od rodičů - i opačně
A jak ParlamentníListy.cz zjistily na ministerstvu spravedlnosti, obavy Jitky, ač se to může zdát sebevíc zvláštní a nespravedlivé, jsou oprávněné.
Zákon o rodině totiž myslí i na lidi, kteří nemají žádný nebo nízký důchod. Pokud nejsou jinak zabezpečeni, měly by se o ně postarat jejich děti. Není u nás totiž stále ještě úplně přijímáno za běžný fakt, že výživné nemusí platit jen rodiče na své děti. "Pokud se o sebe rodiče nemohou postarat a děti ano, mají vyživovací povinnost potomci opravdu vůči svým rodičům. Při určování výživného pak soud přihlédne k majetkovým poměrům dětí a k tomu, jak je rodič schopen zajistit si slušné životní podmínky," řekl ParlamentnímListům.cz Jiří Hovorka z ministerstva spravedlnosti. A i nadále odkazoval na zmiňovaný zákon o rodině.
Čtěte také:
Ten uvádí, že má-li rodič více potomků, vyživovací povinnost musí plnit každé dítě, které se o sebe dokáže samo postarat. Říká také, že děti plní tuto povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jejich schopností, možností a majetkových poměrů k možnostem ostatních dětí.
"To, co si pod tím máme blíže představit, je na posouzení soudu. Soud individuálně posuzuje poměry všech zúčastněných stran," dodal Hovorka.
Čtěte také:
- Stařenka nechtěla být rodině na obtíž. Pokusila se o sebevraždu
- Plačící seniorka: Řekněte v Praze, že ještě nechceme umřít
Rodiči, který se tedy nemůže sám zabezpečit, musí tak potomek (či potomci) zajistit slušnou výživu. Nejedná se však jen o stravu. Pojem slušná výživa v sobě zahrnuje i bydlení, zdravotní péči, ošacení, sociální a kulturní vyžití.
Nejčastěji platí děti svým rodičům "alimenty" v Praze
Nejčastěji se úspěšné žaloby rodičů na děti podle statistiky ministerstva spravedlnosti podávají v Praze. Jen vloni jich bylo podáno a kladně vyřízeno ve prospěch rodičů 9, v roce 2005 dokonce 31. V celé republice to pak bylo za posledních pět let 139 případů, nejméně případů v posledních letech zaznamenává Českobudějovický kraj (maximálně dva za rok).
Případy, kdy rodiče se svojí žalobou u soudu neuspějí, statistiky nesledují, nicméně monitoring tisku jeden takový případ starý šest let zaznamenal. Tehdy se spor dcery a otce dostal totiž až k Ústavnímu soudu. A ten potvrdil minulé rozsudky soudů nižších instancí. Dcera tak díky tomu svému otci výživné platit nemusela. Otec ji totiž před tím vydědil, nezajímal se o ni ani v dětství. Důvodem, ke kterému dále soud přihlédl, pak byl také otcův podíl na nemovitosti. A také to, že přiznání výživného by bylo v rozporu s dobrými mravy kvůli dlouhodobým konfliktům v rodině.
Zákon totiž i v případě tototo typu výživného na rozpor s dobrými mravy pamatuje. Znamená to tedy, že v případě zneužívání, týrání nebo zanedbávání dítěte v minulosti, by soud výživné přiznávat neměl. Rodič pak podle litery zákona nemá nárok na výživné ani v případě, když je nezaměstnaný a práci si aktivně nehledá. A právě to by mohlo být dobrou zprávou pro Jitku z našeho příběhu.
Čtěte také:
Než se obrátit se žalobou na děti, nejdříve na manžela (či manželku)
Nutné je však dodat, že vyživovací povinnost neexistuje jen v oboustranném vztahu děti -rodiče. Zákon ukládá, že nejprve se třeba vznést požadavek na manžela či manželku, až poté na potomky.
Co soud zkoumá, než vynese verdikt?
• majetkové poměry rodičů i potomků
• měsíční příjmy všech účastníků
• případné vlastnictví nemovitosti rodiče
• zda je zajištěna kvalitní výživa rodiče
• vztahy mezi rodiči a potomky
• plnění vyživovacích povinností rodiče k dítěti v minulosti
• aktivitu rodiče hledat si zaměstnání
• dostatečnou péči o rodiče pokud je v domově důchodců
Čtěte také:
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
