Vladimíra Hučína smrt Ctirada Mašína zasáhla velmi osobně. „Mašínové pro mě, tak jak pro někoho byl Vinnetou, byly vzorem. Se Zdenou Mašínovou (sestrou) mám velmi úzké spojení. Je to pro mě citelný zásah," řekl v reakci na dotaz ParlamentníchListů.cz Hučín.

„Já jsem tomu nechtěl věřit, když Zdena Mašínová před třemi dny dostala informaci, že dojde k nejhoršímu a odcestovala do Spojených států. Já to pořád bral, jako že je to předčasné. Říkala mi, ne Vladimíre, tam je ta Hodgkinova choroba. On už tím byl chycený tenkrát na uranu, když ho komunisti věznili, jenže mu to Američani zaléčili a teď se mu to samé po těch letech objevilo znovu," dodal Hučín na vysvětlenou.

SLEDUJEME téma Mašínové
Zemřel Ctirad Mašín. Zdrcení ministři: Proč se jen nedožil vyznamenání
Premiér Nečas: Ctirada Mašína bychom si měli připomínat
Mašínové budou mít film. Točí se do dvou let
Josef Mašín: Soudcům nevěřím. "Estébáky" Bohdalovou a Kanyzu očistili

Společnost nic nedělá...

Podle něj společnost dělá jen velmi málo, aby o bratrech a jejich odboji racionálně diskutovala a zhodnotila jejich činy. „Já jsem měl zrovna dneska rozhovor s jedenaosmdesátiletou paní, která říkala: Já jsem hluboce věřící a nemohu jim odpustit, byli tam ti mrtví... ," vypráví Hučín.

Proto prý připomněl pořad s opatem Anastásem Opasek, který jako jeden z prvních vystoupil na obranu Mašínů a jejich odboje. „A paní to ovlivnilo natolik, když jsem to s ní rozebral, že mi dala za pravdu, že ten odboj tu byl a Mašínové nebyli ti, kdo začali," říká Hučín zaníceně.

Zvedli komunisty hozenou rukavici 

Podle něj bratři Mašínové jen zvedli hozenou rukavici třídního boje. „Je to samozřejmě jen hrstka lidí, která se takto komunistům postavila na odpor, ale je třeba lidem říkat, že oni se na Západ neprobojovali za nějakým pozlátkem. Za nějakým jak se říká za zlatými vejci. Oni se tam probili s plánem vrátit se zpět a byli velmi zklamáni událostmi v Maďarsku 1956, kdy se svět rozdělil a tam viděli, že jejich motivace a boj končí," konstatoval Mašín.

Více k Vladimíru Hučínovi ZDE
Zákaz komunistů: Důkazy jsou, ale... Štětina doufá
Disident Hučín: Kubiceho lidé se chovali jak estébáci
Disident Hučín zbohatl. Zdědil továrnu na nábytek
Političtí vězňové jsou na nože

Podle něj málo pro diskuzi o Mašínech dělají především pedagogové. „Ti si z velké čísti bohužel postavili kariéru na kolaboraci s minulým režimem a když budou o tom hovořit, nenastaví tvář tomu, že oni byli také tou šedí, která umožnila normalizaci, nebo to co bylo před ní," myslí si Hučín.

Charta 77 chránila totalitní struktury

Velká část společnosti je tak zpracována dlouhými desetiletími totalitních pořadů typu 30 případů majora Zemana, myslí si. „A pak sedmnáctý listopad? Já ho prožil ve vězení, byl jsem propuštěn, snažil jsem se zachraňovat dokumenty a pro mě byla hrůza, když jsem se dostával do střetu s významnými signatáři Charty 77, protože oni se snažili zachraňovat komunistické struktury a zajišťovali jim beztrestnost," konstatoval Hučín.

„A pak když jsem byl v tajných službách a viděl jsem jak se věci mají, byl jsem jeden z mála, který měl obrovský průser z toho, že jsem měl ve své kanceláři na nástěnce Mašíny. To si neumíte představit, co jsem zažíval," vzpomíná někdejší zpravodajský důstojník.

Porevoluční STB nepotřebovala Mašíny

Podle Hučína tak na vysoká místa v tajné službě dosedli lidé z bývalé STB. „Ti pragmatici z StB, kteří se tam dostali, ti si tam udělali takovou spolupráci: Ti jim zajistili beztrestnost, ti jim poskytovali krytí.... A takoví lidé nemohli nějaké Mašíny potřebovat," krčí Hučín rameny.

„Ale já jsem byla takhle vychovám a o těchhle věcech jsem měl přehled od malička. A já dnes velice lituji, že jsem podepsal Chartu 77, to říkám upřímně. Ale to, co dělali Mašínové, to by se mělo dát na piedestal, to by mělo být národní stříbro," dodává přesvědčivě, který v první polovině devadesátých let v rámci služby u BIS potíral levicový extremismus, tedy i bývalém a současné komunisty a ukryté agenty a příslušníky StB.