Tomio Okamura o cestě na Pražský hrad: Ještě nejsem zralý

Ano, spekulace - nicméně, čtěte pozorně. A (nejen) čtenářům ParlametníchListů.cz pak lze ještě doporučit, číst pečlivě také přípsěvky pod články s jeho jménem.

Okamura zatím především razí tezi, že se snaží "jen" zburcovat a zaktivizovat občany této země. Se svými názory oslovuje politiky, v některých případech se podílí i na tvorbě novel různých zákonů. Jeho názory se pronášejí v médiích, píše je na svém velmi čteném blogu. Mluví totiž z duše mnoha lidem, a tak mu píšou a také ho oslovují na ulici s přáním, aby vstoupil do politiky. Dostal i nabídky od několika stran, aby za ně kandidoval.

"Myslím si, že do politiky by měl člověk vstoupit až ve chvíli, kdy dokáže světu, že v soukromém i profesním životě něco dokázal. Neměl by do politiky jít s tím, že mu poslouží jako výtah do lepší společnosti nebo k lepším místům. Já mám chuť pracovat pro veřejnost a podporovat věci, které mohou Česko posunout dál. Ale zatím jsem pro vstup do politiky ještě asi neuzrál. Třeba i proto, že vím, že by mně to přineslo výrazné snížení životní úrovně, na kterou jsem zvyklý. Já bych totiž byl politik, který by v příjmu nepočítal s žádnými úplatky. Takový by měl politik být a z toho bych v případě svého vstupu na politickou scénu neustoupil. Tím bych však měl měsíční příjem skutečně jen čtyřicet nebo šedesát tisíc korun. A ještě by si za tyto peníze kterýkoli novinář uzurpoval právo na mé veškeré soukromí. Na to nejsem zvyklý. Svého soukromí si cením víc," řekl pro ParlamentníListy.cz Tomio Okamura již před časem.

Související: Okamura: Do politiky se mi nechce. 65 tisíc mi za to nestojí

Jeho aktivita se snaží v lidech probudit zájem víc tlačit v záležitostech, jež jim vadí - na zastupitele, poslance a senátory. Psát jim. „Klidně když si stěžujete doma nebo s kamarády v hospodě, sepište to a pošlete. Jak těm politikům, tak médiím najednou. A uvidíte, že vám média zavolají, zeptají se, proč tu petici píšete, zavolají i tomu politikovi minimálně na lokální úrovni a už se to rozhýbe," poznamenal Okamura, že ti nahoře přeci jen začnou cítit tlak.

Usedne jednou Okamura na Hrad?

Okamura připomíná, že jsou to právě obyčejní lidé, ke kterým se i on sám počítá, kdo musí každý den šlapat chodníky v našich městech a obcích a chodit po ulicích. I proto podle něj je potřeba ty záležitosti, se kterými se na každém kroku lidé setkávají, pokud se nenechávají vozit jen svými řidiči a nežijí v určité izolaci od běžného obyčejného života, řešit a přednést politikům.

"Ptáte se, co říkám na výzvy, že bych měl jít na Hrad? Co se týká mé osoby, tak si myslím, že prezidentem by měl být člověk, který mnohem více pracuje pro veřejnost, mnohem více ukáže, že je společensky prospěšný pro tuhle společnost. Že pro ni dlouhodobě pracuje, že se snaží špatné věci posouvat k řešení a změně, že má dlouhodobě pevné názory. Takového člověka si já představuji jako prezidenta. Necítím se na to...," řekl na přímý dotaz ParlamentníchListů.cz Okamura.

A dodal, že v naší zemi jsme měli řadu významných osobností, které tato kritérie splňovaly. "Můžu jmenovat prezidenta Masaryka i komunistické prezidenty. A to i přesto, že i když třeba nesouhlasím s ideologií, tak byli prostě odvážní. Antonín Zápotocký, kterého mučili v koncentračním táboře, Husák, Svoboda, který vedl vojenský prapor a osvobozoval naši zemi...Umíte si představit nějakého současného politika, že by se nechal třeba mučit v koncentráku kvůli svým pevným názorům a přesvědčení? Když se ale prostě podíváte na životopis Zápotockého, řeknete si - byl to komunista, ale byla to velká osobnost. Moje představa tedy je, že prezidentem by měla být podobná osobnost," popsal svoji vizi nové hlavy státu, která se bude volit již za necelé dva roky, pro ParlamentníListy.cz Okamura.

Čtěte také:

Okamura chystá politikům knihu. Poradí jim, jak vládnout

Zastává názor, že by prezident měl být volen přímou volbou. "Jsem určitě pro ni, ale bojím se, že zatím neprojde a opět budou prezidenta volit poslanci. Jen doufám, že v tom budou mít alespoň šťastnou ruku," řekl dál Okamura.

Čtěte také:

Na otázku, zda má nějakého svého favorita, pak Okamura odpověděl: "Já v tuto chvíli nevím, kdo by prezidentem měl být, ale vím, kdo by jím být neměl. Neměl by to být člověk, který nemá celoživotně pevné morální postoje. Jako například expremiér Jan Fischer. Léta byl normalizačním komunistou a pak řekne, když se stane premiérem, že to byla jeho největší chyba v životě. Promiňte, ale já takového prezidenta nechci. Protože být normalizačním komunistou, kdy se lidi mlátili na ulicích a demonstracích, kdy byly ostnaté dráty na hranicích a lidi nesměli vycestovat, kdy se lidi zavírali kvůli svému politickému názoru a tenhle člověk tomu přizvukoval, tak...ne. Mně nevadí komunista, který té idee celoživotně věří - byl to třeba Hašek, Hemingway, London, Švorcová..mnohem horší ale je ten, kdo parazituje na každém režimu, jak se mu to hodí. Jak by to tedy asi mohlo dopadnout, kdyby takový člověk byl českým prezidentem?" reagoval otázkou.

Čtěte také:

Nemáme státníky, jen politiky, říká Okamura. Vstoupit mezi ně nechce

"Osobně ho neznám, ale myslím zkrátka, že u funkce prezidenta bychom neměli polevovat. U všech, i ministrů, jsme už celkem polevili. Tohle by ale znamenalo, že prototypem českého člověka je kdo? Ten, kdo parazituje na každém režimu? Který se ohne před každým režimem, aby prolezl? To je prototyp Čecha? Takoví jsme Češi? Pro mě prostě ten Fischer možným kandidátem na prezidenta není," řekl Okamura svůj názor ParlamentnímListům.cz.

Čtěte také:

A dodal, že alespoň prezident by měl být pevným člověkem, který takovéto omyly nedělá, aby "v devadesátým hned převlékl kabát".

Čtěte také:

I k druhému možnému adeptovi na prezidenta - Janu Švejnarovi - se nevyjádřil Okamura zcela lichotivě.

Prezidentem by neměl být ani ten, kdo tu nežije

"Vím, že by to ale neměl být ani člověk, který tu s námi nežije. A nemá ani české občanství. To by tedy znamenalo, že mi tady vlastně nemáme české státní občany, kteří jsou připraveni být prezidentem a nemáme mezi sebou tedy asi ani schopné lidi? To přece nemůžeme připustit. Volba prezidenta bude už za rok a půl. To by tedy měl být člověk, který tu s námi každý den šlape chodník. Každý den se vyjadřuje k tématům, každý den lidem říká své názory...každý den se lidi mohou s jeho názory konfrontovat, jestli s nimi souhlasí...nebo ne.. ten by měl být prezidentem. Kdo umí jít s kůží na trh," uzavřel Okamura svoji představu.

Poněkud paradoxní je, že právě on by - ovšem kdyby byl politikem - tuto představu naplňoval. A to dokonce v roce, kdy by volba prezidenta proběhla - i věkově.

Čtěte také:

I proto si nemohly ParlamentníListy.cz odpustit dotaz: Budete chtít být prezidentem?

"No já ne... Odpovídá tomu přece spousta lidí. Prostě lidé, kteří se nebojí říkat nahlas své názory. Člověk, který nehledě na to, zda je to mediálně populární, řekne také svůj názor - i když je někdy za to pošpiněný. Muž s velkým M, který není 'kam vítr tam plášť', který má pevné morální zásady a vizi třeba na 50 let dopředu, kam by měl tento národ směřovat. Přímá volba by byla absolutně nejlepší. Je to tak významná funkce, že by se všichni lidé měli na volbě podílet, aby mohli mít i svůj vlastní pocit z volby. Dokážu si představit i ženu prezidentku," reagoval pro ParlamentníListy.cz Tomio Okamura. Člověk narozený v Japonsku, který většinu života prožil v Česku, se za Čecha pokládá. Na výtky na svůj vzhled říká: "Nemůžu za to, že mám šikmé oči po tatínkovi, maminka je Moravačka, čistá blondýna, já sám pokládám Česko za svůj domov a svoji vlast."

Překvapí Okamura svým vstupem do politiky? S jakými šancemi?

Jaké šance dávají viceprezidentovi Asociace cestovních kanceláří, podnikateli a úspěšnému blogerovi pro politickou kariéru sociologové? Zatím celkem nejasné.

"Ano, pan Okamura vstoupil ve známost nejdříve často svými razantními, jasnými a pádnými argumenty a radami v případech krachů či neserioznosti cestovních kanceláří. Ovládá tedy krizovou komunikaci. Tím, že dokázal věci podat jasně a srozumitelně široké veřejnosti, mu získává body - stejně tak, jako mohou s takovými body počítat i všichni politici, kteří tuto vlastnost mají. A ruku na srdce, zas tolik jich u nás na politické scéně není, proto si těch několik málo může stavět na sympatiích a přízni voličů svoji většinou poměrně dlouhou politickou kariéru," řekl pro ParlamentníListy.cz plusy, které by mohl Tomio Okamura veřejnosti i politice nabídnout, sociolog a ředitel agentury STEM Jan Hartl.

Mediální analytik Karel Hvížďala byl poněkud zdrženlivější. "Dá se těžko usuzovat, zda by která populární tvář mohla být také dobrým politikem. A to se nedá říci ani v případě Tomia Okamury, který má velkou argumentační schopnost, lidi mu věří, že bojuje za ně. Otázkou však je, zda by dokázal vést lidi, zda má organizační schopnosti, zda by uměl ve správnou chvíli riskovat i řadit věci do určité hierarchie. Přeřadit někoho z jedné oblasti působení, kde je třeba i úspěšný, do politiky, není jen tak a vůbec to nemusí být recept na úspěch," uvedl Hvížďala pro ParlamentníListy.cz. Zdůraznil, že dobrým krokem nebývá pak ani to, pokud se nováček v politice rovnou posadí do politiky vysoké, aniž by absolvoval zkušenosti nejprve na komunální úrovni.

Mediálně velmi zajímavý příběh jak z pohádky - stejně jako u Havla

To, zda tedy Okamuru čeká zářná politická budoucnost, zatím záleží na celé řadě okolností i jeho samotném. Pravdou však je, že by jeho příběh upoutal zřejmě většinu i mezinárodních médií. I když by v jeho případě nešlo o spojení s pádem systému, podobně jako u Václava Havla, by šlo téměř o pohádkový vzestup, kdy by se z původního prodavače popcornu a popeláře v Japonsku, stala hlava státu.

Více článků souvisejících se Tomio Okamurou ČTĚTE ZDE

Čtěte také:

Foto: Hans Štembera

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE