Nečasův rádce Joch: Lidé se mají poměrně dobře. Nepokoje nebudou

Co děláte běžně o půlnoci ze soboty na neděli?

Obvykle spím. Ale někdy pracuji u počítače nebo si něco čtu.

A co večer pijete?

Tento podzim piju hodně čaj.

A nějaký alkohol?

Běžně ano, ale tento podzim spíše ne. Kvůli nachlazení piju spíše čaj. Jinak k večeři si dám pivo nebo víno a když přijdu z nějakého velice chladného prostředí, tak si dám skleničku whisky ředěnou horkou vodou, čili jakýsi drog.

V kolik v neděli vstáváte?

Raději bych vstával mnohem později, ale kvůli tomu, že mám malé děti, tak mezi sedmou a půl osmou.

Prezident Klaus nedávno kritizoval obstrukce ČSSD s tím, že se tak tato strana stává méně státotvornou. Navíc v době ekonomické krize. Nepovažujete blokování sněmovny za hazardování s osudem země?

Nepovažuji. Zdržovací taktika, anglickým slovem filibuster, je naprosto legitimní parlamentní procedura, která málokdy může zabánit přijetí zákonů, se kterými ona menšina nesouhlasí. Častěji tím upozorní na problematičnost oněch zákonů a tím utvrdí své stoupence, že něco dělá. Čeká veřejnost na tuto metodu není ale příliš zvyklá. Nemyslím si, že by to poškodilo zemi, ale spíše reputaci parlamentu jako ústavní instituce, která je již nyní relativně nízká ve srovnání například s institucí prezidenta či Ústavního soudu. Extra sympatie to ale ČSSD nepřinese.

K tématu:

Zdá se, že se vrací ekonomická krize. Obáváte se, že to může vyústit v nějaké sociální bouře či nepokoje?

Nelze to vyloučit, ale spíše to neočekávám. Míra blahobytu Evropy je relativně vysoká a i když nastane pokles, tak stále bude populace Evropy blahobytnější než je celosvětový průměr. Lidé mohou nadávat na pokles životní úrovně, ale ve srovnání se zbytkem světa budou vidět, že jejich situace je lepší. Navíc nejedná se o blesk z čistého nebe, lidé to čekají a psychologicky se na to připravují. Nejbouřlivější protesty mohou být víceméně takové, jak probíhaly a probíhají v Řecku. To znamená násilné demonstrace a střety s policií. Ale kolaps veřejného řádu neočekávám.

Čtěte také: Čti, brblající národe. Máme nejméně chudých z celé EU

Jak hluboká si myslíte, že krize může být? Ekonomové rakouské školy první krizi předvídali a říkají, že různá vládní opatření typu vládních výdajů a tisknutí peněz byla pouze jejím oddálením a krize nyní znovu vyplouvá na povrch a může být v důsledku daleko hlubší.

Bude to záležet na opatřeních vlád. Těmi lze zmírnit ostří krize v času. Je pak legitimní otázkou, zda je lepší mít drsnější časově kratší krizi, nebo mírnější a delší krizi. Lze říct, že téměř železným zákonem je, že každá krize jednou skončí a nastane oživení, nevíme ale kdy. Při Velké krizi, která začala v roce 1929, oživení u některých zemí nastalo v polovině třicátých let, někde ale až s příchodem války. Myslím, že delší než deset let nebude, z toho máme tři roky za sebou. Může být i kratší. Chybou bylo dávat peníze zemím. Když už něco, tak bylo rozumnější dát peníze bankám. Je otázkou, zda měly vlády vůbec zasáhnout. Rakouská ekonomická škola říká že ne. Ale každopádně americká vláda svou pomoc bankám získala zpět. Ale nefunguje ani v Americe za Obamy, ani v Evropě dávat peníze firmám či zemím. Ty peníze lze považovat za vyhozené z okna.

Pomůže krize zastáncům volného trhu, kteří říkají, že je důsledkem etatismu, selhání chování vlád a centrálních bank, nebo naopak socialistům, kteří říkají, že za ni může malá regulace finančních trhů a divoký volný trh?

To se ukáže podle toho, kdo lépe dokáže přesvědčit veřejnost. Velká krize pomohla etatistům a socialistům všech barev, kteří říkají, že trh je problémem a stát je řešením. Nyní si ale nemyslím, že by to muselo být stejně. Lidé už tolik nevěří ve všespasitelnost státu. Evropský politický establishment na krizi nezareagoval příliš socialisticky, zatímco Barack Obama v USA ano. Ale vyvolal reakci Tea Party proti zadlužování a vysokým státním výdajů. V Americe státní levicová politika spíše posílila pravicové názory. Jak to bude v Evropě nevím. Je to otevřené.

Čtěte také: Evropa prý směřuje k socialistické diktatuře. Lidé vyjdou do ulic

Neukazuje současná krize eurozóny, že se jedná o umělý konstruktivistický, politický projekt, který nemá ekonomické základy, jak říkal Milton Friedman či Václav Klaus? Eurozóna není optimální měnovou zónou a jedna úroková sazba nemůže vyhovovat všem státům a jejich ekonomickým cyklům.

Nelze pochybovat, že argument ve prospěch eura byl možná více politický než ekonomický. Argument, že euro je odsouzeno k zániku, neboť eurozóna není optimální měnovou zónou mi přijde nepřesvědčivý, neboť málokterý národní stát je optimální měnovou zónou a přesto v jeho rámci funguje jedna měna. Navíc v dobách zlatého standardu existovala de facto jedna měna pro celý svět, přesto to fungovalo. Je problémem, že všechny státy eurozóny neměly stejnou fiskální disciplinu. Disciplinovaný státům, severu Evropy, euro slouží skvěle. Problémem jsou země typu Řecko, aniž dodržovaly rozpočtovou disciplinu.

Čtěte také: Euro bylo znásilnění ekonomiky, řekl Klaus

Když jste hovořil o zlatu jako jednotné měně a o euro také jako jednotné měně, přece je rozdíl v tom, že zlatý standard de facto znamená odstátnění peněz a stát či centrální banka nemá vliv na hodnotu peněz a určuje ji trh. Zatímco tady plánovací úřad, Evropská centrální banka, hodnotu peněz a cenovou hladinu ovlivňuje úrokovými sazbami či nyní již i de facto kvantitativním uvolňováním, tedy tisknutím peněz.

Ano, ale jedná se o kontrolu peněz nevolenou reprezentací, nekontroluje je exekutiva, ani parlament.

Ale pak můžeme říct, že sovětské politbyro jako nevolená instituce de facto také centrálně určovalo kurs rublu vůči ostatním měnám.

Ale současně mělo politbyro veškerou exekutivní, legislativní i soudní moc, což u Evropské centrální banky není. Je sice pod neformálním vlivem, ale není pod přímým vlivem těchto mocí.

Vy jste původem ze Slovenska. Když se podíváte na to, že zde padla vláda kvůli tomu, že premiérka Iveta Radičová chtěla poslat několik miliard eur do Bruselu, respektive Řecka, i když Slovensko patří k nejchudším státům eurozóny a jeho podíl je relativně nejvyšší, nepřipadá vám to také absurdné?

Má to několik rovin. Například v případě Irska by pomoc měla logiku. Řecko to komplikuje tím, že to byl nehodný člen eurozóny, který falšoval statistiky. Nevole dávat peníze Řecku je pochopitelná. Parlamentní většina pro euroval byla, nebyla ale ve vládě. Jednotlivé strany vládní koalice se zachovaly principiálně, kdy každý hlasoval dle svého přesvědčení. Oba dva směry v koalici věděly, že to může vést k posílení opozice. Přesto si myslím, že to bylo správné. Richard Sulík i Iveta Radičová se zachovali poctivě. Teď je na voliči, zda je odmění, nebo potrestá.

Čtěte také: Vysolíme stamiliardy Řekům jako Slováci, děsí se ekonom Ševčík

Jistě znáte poslance z obou táborů. Vy byste osobně hlasoval jak?

Jsem velice rád, že nejsem poslancem Slovenské národné rady, měl bych velké dilema. Pro posílení eurovalu bych byl, kdybych věděl, že peníze půjdou zodpovědným zemím typu Irska. S čistým svědomím bych nemohl hlasovat pro redistribuci bohatství ze Slovenska do Řecka. To bych se nemohl podívat do očí slovenským voličům a vysvětlovat jim, že je musím zdanit proto, aby Řekové měli více. Čili bych se zdržel hlasování, což by v důsledku znamenalo hlasovat proti návrhu Ivety Radičové.

Psali jsme: Bravo, Slováci. Kašlete na Němce a Řeky nechte zkrachovat, fandili Češi

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE