Nový systém vládnutí by umožnil demokracii skutečnou, a základ tohoto systému musí spočívat v důrazu na ekonomickou stránku věci, na to, aby se lidé z hlediska materiálního měli globálně lépe - to je v kostce postoj Jana Májíčka, člena levicové Iniciativy pro kritiku reforem a na podporu alternativ, která je označována pod zkratkou ProAlt a která vystupuje proti reformám Nečasovy vlády a žádá její odstoupení.

Když má Májíček charakterizovat, v čem se ProAlt jako celek shoduje, zdráhá se přísně vymezit specifičtější program s odvoláním na vnitřní demokracii, názorovou volnost a horizontální strukturu, která by měla upozadit strukturu vertikální. Sám sebe důsledně nazývá pouhým členem, který nezkoumá, jaký názorový směr v ProAltu převažuje. Jediné, co je pro Májíčka pojítkem ProAltu, tvoří přesvědčení, že vládou prosazované reformy jsou špatné a že jsou prosazované proti vůli většiny občanů.

„Jsme pro alternativu vůči současnému způsobu vládnutí v této republice, ale současně říkáme, že to nestačí. Myslíme si, že základní instituce, tak, jak fungují, neodpovídají 21. století. Přijde nám nedostatečné se jednou za čtyři roky vyjádřit u volební urny a dát tím legitimitu vládním stranám pro celé volební období, proto je pro nás zásadní prosazení obecného referenda," uvedl pro ParlamentníListy.cz

Psali jsme:
To si myslíte, že za komunistů bylo líp? Benda z ODS o 17. listopadu

Zaměstnanci rozhodnou o podnicích, kde pracují

Dále už striktně hovoří sám za sebe, nechce své postoje dávat do souvislosti s názory ProAltu, také hovoří otevřeněji. Základem společenské změny by měla být podle něj ekonomická demokracie. Její uskutečnění si představuje tak, že zaměstnancům bude dána pravomoc rozhodovat o podnicích, ve kterých pracují. Nejedná se prý o nic jiného než o samosprávu podniků prosazovanou například v období Pražského jara, nebo o jeden z prvků, které prosazovalo Hnutí revoluční mládeže v Československu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Májíček se implicitně hlásí k tradici tohoto revolučního hnutí ovlivněného myšlenkami Lva Davidoviče Trockého, vyslovuje se pro demokratický socialismus, pro širokou participaci lidí na moci. Koneckonců se hlásí i k tradici Karla Marxe.

Česká politika a společnost JINÝMA OČIMA
Jan Pavel II. se rouhal Bohu, šokuje katolický kněz
Cikánský teror a policejní zvůle, popsal pravičák Ústecko
Disident Uhl: V kriminále jsem se stal Romem a anticiganismus nesnesu
Předpověděl pád komunismu i krizi eura. Teď očekává politický chaos
Sedlák Pávek to vidí zle: Zbyde po nás velký hovno

Kapitalismus ničí demokracii

Když hovoří o kapitalismu, je radikální, nepřipouští ani žádnou možnost jeho reformovatelnosti: „Sňatek tržního hospodářství s demokracií skončil. Podívejte se třeba na Čínu, tamní kapitalismus nepotřebuje demokracii, nepotřebuje lidská práva a má přitom největší hospodářský růst na světě. Kapitalismus dnes evidentně ničí politickou demokracii. Dnešní hrozba nespočívá v tom, že by tady někdo zavedl revoluční diktaturu, hrozba je v tom, že dnešní formální demokracie je pod tlakem ekonomických zájmů."

Protože je systém dle Májíčka defektní, a priori nespravedlivý, tu více, tu méně skrytě násilnický, je nutno ho přebudovat od základů: „Dnešní systém je globálně neospravedlnitelný. Jeho fungování zabíjí tisíce lidí denně na hladomor v Africe, přitom ale ten systém produkuje dostatek jídla, aby je uživil, v tom je rozdíl proti hladomorům ve středověku. Systém ale nasycení obyvatel dokonce znemožňuje. Korporace dokonce ničí jídlo, když je ho nadbytek, aby nedošlo k poklesu ceny, a tím pádem zisku."

Nevidí ani jediného aktéra na politické scéně, s kterým by bylo možno soustavně spolupracovat. Systém jako takový je proto nutno změnit revolučně: „Dnešní struktura parlamentu přesně sedí na míru ekonomickému systému, ve kterém žijeme. Dá se použít jen pro dílčí reformu současného stavu, nevidím ale dnes žádnou politickou stranu, která by toho byla schopna. Ke změně celého systému ale parlament přispět nemůže. Musí proto vzniknout miliónové, opravdu masové, demokratické hnutí. Ta změna jen touto masovostí může mít legitimitu. V konečném důsledku to je revoluce."

Když Jan Májíček říká revoluce, chápe revoluci jako něco podobného občanské slavnosti, svátku, nechápe ji jako akt násilí. Z násilí viní naopak tento systém: „Násilí je něco, čemu jsme vystaveni dennodenně. Násilí je strukturální součástí moci. Navíc žijeme v době, ve které je většina společnosti odsouzena k živoření, my v Čechách jsme ty šťastnější, takže tady máme jenom bezdomovce. Nejlepší by bylo, kdyby se většina lidí dohodla a menšina by přijala změnu systému za svou. Menšina by se měla podřídit," dodal pro ParlamentníListy.cz.

Psali jsme:
Po dlouhé nemoci zemřel symbol 17. listopadu. Hodně smutný protest
Umřete jako myši v baňce. Odbory svolávají lid do ulic

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.