Blíží se 17. listopad, výročí Sametové revoluce. Co se podle vás podařilo a je tím důvodem slavit? Nenacházíme se nyní v nějakém podobném přelomovém okamžiku?
Já osobně 17. listopad neslavím, protože to není žádné přelomové datum. Sametová revoluce, nebo převrat, se u nás uskutečnil jako v jedné z posledních zemí bývalých sovětských satelitů. Tedy když už se to hroutilo úplně všude. Tak bylo jasné, že k tomu dojde i u nás. Bohužel Češi mají historicky tradičně náhled, že vše, co se u nás děje, že si to způsobujeme sami, a že to také my rozdmýcháváme. To, co bylo velmi zajímavé na tom Listopadu, bylo asi to, že se lidé velmi rychle sjednotili a věděli přesně to, co nechtějí. Bohužel ale většina lidí neměla vůbec jasno, co vlastně chtějí. Pak samozřejmě v tom okamžiku, že žádná jednota už neexistuje, jsme opět ti nejednotní Slované, kteří stále mezi sebou bojují o to, co by vlastně mělo být a následovat. Nedávno jsem četl nějaký průzkum z roku 1990 a lidé chtěli tedy většinově pokračování socialismu s lidskou tváří. Druhá skupina z nich chtěla socialismus s prvky tržní ekonomiky a pouze asi čtyři procenta lidí toužili po tom, aby tady byl pravý kapitalismus. Jenomže s velkou pravděpodobností vůbec netušili, co vlastně ten kapitalismus je. Představovali si zřejmě něco úplně jiného.
Čtěte také:
A ta současná situace? Naznačuje něco opět o možném zlomu?
Opět vidím současnou situaci ve světle celoevropské a celoglobální politiky. Nemůžeme si přece myslet, že jsme izolovaní a vše si ovládáme sami. Ta naštvanost mezi lidmi je značná, to je víc než jisté. Nemá ale jeden jediný ukazatel, že by to bylo pouze politickou situací. Těch prvků naštvanosti je opravdu hodně. Lidé se tak domnívají, že stačí zavřít pár politiků a udělat nějaké dobré protikorupční opatření a zákony. A vše se k dobrému obrátí a bude tu krásně a bezvadně. To samozřejmě není pravda. To, proč to není pravda, to, kam se posunula celá euroatlantická situace, by bylo na dlouhou studii, která by zaplnila několik svazků. Velmi často o tom přemýšlím, často si o tom píšu nějaké poznámky, ale nemám ambici to celé pojmenovat. Ale upřímně řečeno, toho, co nás čeká, se děsím. Kam se ubírá a ubírala ta euroatlantická civilizace, je opravdu z mého pohledu děsivé... Bohužel nejhorší na tom je, že v tom nevidím nějaký konkrétní možný bod obratu k lepšímu. Neustále přibývá lidí, kteří jsou přímo závislí na přerozdělování státních peněz. A to dokonce i soukromí podnikatelé jsou napojeni na veřejné peníze, protože bez nich by nebyli tak úspěšní. Tito lidé mají logický zájem na tom, aby ty peníze nevysychaly, protože je potřebují. Mají tedy nulovou potřebu měnit něco, aby těch peněz bylo méně. Potřebují navíc tyto prostředky taktéž jejich rodinní příslušníci, příbuzní, známí, ale i zaměstnanci, to už je odhadem takových 56 procent lidí závislých na těchto penězovodech. Jak je tedy přesvědčit o tom, aby si svůj rybník vypustili, čímž by došlo k tomu zlomu, na který se ptáte?
Čtěte také:
To nezní příliš optimisticky...
Ano, já to vidím bohužel velmi černě. V tomto prostředí kolem nás si navíc nedělám iluze, že se rychle zvládne ekonomická krize. To ani náhodou. Dá se předpokládat, že nyní minimálně několik let bude proto velmi nevlídno ohledně ekonomických parametrů. Lidé budou ještě více frustrovaní a budou ještě více naslouchat nějakým radikálům a spasitelům - zprava i zleva. To znamená, že se objeví různí Babišové a řeknou: Já vás z toho teď dostanu.
Čtěte také:
Když už jste zmínil pana Babiše, co si myslíte o jeho současných aktivitách a snahám o boj s korupci?
Jednak jsem ještě nedohlédl všechny důvody, proč se do toho vůbec pustil. To poznáme zřejmě až v průběhu dalších let. Domnívám se také, že udělal dramatickou chybu, když se z podnikatele chce stát politikem. To se žádnému podnikateli nikde ani ve světě nevyplatilo. Neuvědomuje si, že čím výš vystoupí, tím víc bude pod palbou médií a dalších lidí, kteří budou prošťourávat jeho minulost. A představa, že tady 20 let podniká a nemá ani másílko na hlavě, je absurdní. Tomu snad nevěří nikdo. Navíc, samozřejmě je nebezpečí, že kdyby byl v politice, nebo byl s nějakou politickou stranou spojený, bude mít problém vyhodit jakéhokoli manažera, protože ten může kdykoli přijít a začít v novinách cokoli vykládat. Nebo zveřejnit nějaké zkopírované dokumenty, které ho mohou poškodit. Tohle nedohlédl. Udělal v tom hrubou chybu a nevím proč. Lidé pak, pokud na něj vsadí, a já vůbec nepochybuji v to, že ano, stejně jako po dalších nových politických stranách, budou ještě více frustrovaní.
- SLEDUJEME Babišovu výzvu: ANO 2011
Takže podle vás prostor pro další politcké strany tady v Česku je, lidé neztratí svoji víru ani po zkušenostech s Věcmi veřejnými a TOP 09?
Ano, budou opět věřit dalším stranám. Mně by bylo u toho pana Babiše velmi sympatické, kdyby - když tedy bojuje proti korupci - zrušil dotace biopaliv. Jsou pro ně důležité, ale je to korupční záležitost. A on přece s korupcí chce bojovat. Ale to neudělá.
Jste člověk, který stál u počátků Občanské demokratické strany, byl jste také řadu let jejím členem. Jak vnímáte současnou situaci v ODS?
Už léta členem ODS nejsem. I proto, že se mně její politika nelíbí. Bylo to od určitého okamžiku.
Čtěte také:
Od kterého?
Jejich politika se začala měnit od okamžiku, kdy vznikly kraje. ODS tehdy dramaticky vyhrála krajské volby a spousta lidí na krajské úrovni zjistila, že se dá mnohem lépe hrát si na tom vlastním písečku, protože tam není zdaleka tak vidět, jako v politice nahoře. Začala se ta politika neuvěřitelně propojovat s obchodem a byznysem. Tam asi je začátek toho problému současnosti. Ta stranická politika může být deklarovaná, jak chce, papír snese všechno, ale nelíbí se mi už ani v nějakém zachovávání tradicí ODS. Myslím, že by bylo zajímavé zjistit, i když nevím jak, jaký byl počet úředníků ve státní správě při nástupu Topolánka a při konci jeho vlády. A počet úředníků při nástupu Nečase a jeho vlády a jeho finanční prostředky na správu státu před tím a potom. Pak bychom zjistili, co je a bylo pravicového na té které vládě.
Co říkáte na odchod Martina Kocourka?
Nemyslím si, že to bylo tak, jak to nakonec bylo prezentováno - tedy souběhem nějakých nešťastných událostí kolem jeho rozvodu. Pokud by to totiž tak bylo, dle mého, v okamžiku, kdy zjistil, že to na něj novináři vědí, tak měl říci hned, jak to bylo. A ne se odbourat zločinnou větou, že to není jeho starost, protože to nebylo na jeho účtu. Kdyby vstal, nasypal si popel na hlavu, že to bylo proto, že udělal chybu a odešel, bylo by to důstojné. Není úplně hloupý, ale tím jednoznačně naznačil, že to tak není. Alespoň pro mě ano.
- SLEDUJEME: Zbohatnutí Kocourkovy matky
Čeká nás podle Vás ještě nějaké další překvapení a odchod ministra?
Je to celkem možné. Novináři se naučili hodně aktivně a efektivně pátrat po nekalostech a lidé to navíc rádi čtou, takže je zájem enormní. Přibývá i dalších zdrojů, které jsou ochotny o nekalostech, o kterých se dozvídají nebo o nich ví, hovořit. Kdejaká zhrzená sekretářka nebo zaměstnanec si něco zkopíruje a jde s tím do novin. S tím se prostě musí počítat.
Čtěte také:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová